letos vyrazí tisíce našich turistů na zahraniční dovolenou po vlastní ose. A přirozeně jak jinak než po dálnicích. Jízda po autostrádě je rychlá, pohodlná a bezpečná. Dálnice jsou ze všech druhů pozemních komunikací nejbezpečnější. Někdy však řidiči jako by pozapomněli, že i jízda po nejbezpečnějším druhu pozemních komunikací může snadno vyústit do šlamastyky, jejíž následky si s sebou ponesou na dlouhá léta. Jaká jsou tedy základní pravidla svižné, a přitom bezpečné jízdy po autostrádách?
Tedy pokud zrovna nepředjíždíme jiná vozidla či neobjíždíme překážku. Především na autostrádách se třemi a více pruhy to některé řidiče mylně svádí k trvalé jízdě v prostředním pruhu. Je to v rozporu s pravidly silničního provozu a navíc to komplikuje jízdu ostatním šoférům.
Za ideálních klimatických podmínek pamatujme na pravidlo odstupu o délce 2 vteřin jízdy. Na kontrolu dodržování minimálního odstupu zahraniční dopravní policisté často zaměřují svou pozornost. „V Německu při jízdě mimo město se musí minimální odstup od vpředu jedoucího vozidla v metrech rovnat alespoň polovině údaje tachometru v km/h. Například při jízdě stovkou to bude alespoň 50 metrů. Postih za nedodržení dostatečného odstupu může být citelný, pokuta se může vyšplhat až na 400 eur a může být vysloven tříměsíční zákaz řízení. Dodržování bezpečného odstupu sledují policisté i v Rakousku a Francii,“ varuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Pokud je však povrch dálnice mokrý či je špatná viditelnost, zvyšme odstup na alespoň 3 sekundy. Zkušený řidič se navíc dívá do vzdálenosti, kterou ujede během následujících 12 sekund. Při rychlosti 130 km/h je to zhruba 500 metrů. To by mělo být zárukou, že pojedeme nejen bezpečně, ale i plynule, pohodově. Vyvarujeme se zbytečně razantních manévrů provedených na poslední chvíli. Při jízdě za vysokým a neprůhledným kamionem či autobusem je dostatečný odstup naprosto nezbytný. Přes tato vozidla řidič vzadu jedoucího vozidla nevnímá zhola nic. Náhlé prudké zpomalení vpředu jedoucího mastodonta může při nedostatečném odstupu vyústit v neřešitelnou situaci.
Nedodržování povolené rychlosti se může náramně prodražit, v extrémních případech může hrozit riziko konfiskace vozidla. Například ve Francii překročení rychlosti jízdy o 50 km/h a více vyjde na 3 750 eur, 6 bodů, je vysloven zákaz řízení na 3 roky a příslušné vozidlo je zabaveno. Navíc hrozí až tříměsíční pobyt za mřížemi. V Německu rozhodně zapomeňme na účast na dálničních honičkách. Zorganizování či jen účast na ilegálním závodu v silničním provozu může snadno vyústit ve dvouletý pobyt za mřížemi. Pokud však při této akci bude někdo těžce zraněn či dokonce usmrcen, pobyt v chládku se protáhne až na 10 let. Postižen však může být i řidič, který se sice neúčastnil ilegálního závodu, ale který svou rychlou jízdou závažně porušil platné předpisy. V zemi galského kohouta pak platí pravidlo, že za mokra se automaticky snižuje maximální dálniční limit ze 130 na 110 km/h, stejně je tomu v Itálii. V Rakousku je zase na řadě úseků dálniční sítě pro osobní automobily a motocykly snížena max. rychlost ze 130 na 110 km/h v noci od 22 do 5 hodin.
V noci, za mlhy, hustého deště, prostě kdykoliv. Nebezpečným nešvarem je předjíždění kamionů v hustém dešti, kdy se řidiči v levém pruhu plnou rychlostí řítí do rozvířeného neprůhledného vodního mraku. Pokud by se za ním nacházela jakákoliv překážka, je zaděláno na těžkou havárii. „Opatrnost je namístě i v noci. Třetina obětí dálničních nehod přichází na evropských dálnicích o život za tmy. To je o tři procenta více než na ostatních pozemních komunikacích,“ říká Budský. A například v Německu i Francii platí, že při dohlednosti do 50 metrů nesmí řidič jet rychlostí vyšší než 50 km/h.
Nepožívání blinkrů je pohodlnost, která se snadno může vymstít. To, že ve zpětných zrcátkách před zahájením jízdního úkonu nikoho nevidíme, nemusí znamenat, že v naší těsné blízkosti opravdu nikdo není, například motocyklista. Včasné zapnutí blinkru dá pro nás neviditelnému řidiči čas a prostor, aby na sebe upozornil či se pokusil zabránit vzájemnému střetu.
Na dálnicích se jezdí opravdu rychle. Určitě tedy tu a tam mrkněme do zrcátek, můžeme tak zabránit nepříjemnému překvapení svému či jiného z motorizovaných kolegů. Pamatovat ovšem musíme i na to, že naopak naše vozidlo se může nacházet ve slepém úhlu někoho jiného.
A začneme v dostatečné vzdálenosti plynule zpomalovat. To by mělo zajistit, že za námi jedoucí vozidla komplikaci včas zaregistrují a začnou také snižovat rychlost.
Určitě zapomeňme na její využití k tzv. podjetí ostatních vozidel. Je to nebezpečné, pokuty nebývají nízké a za přestupek spáchaný v jiném státě EU nám mohou být zaslány i do naší domoviny.
Při cestování po dálnicích nejednou zůstaneme stát v předlouhých kolonách. Ať je příčinou, co chce, nesmíme zapomenout na vytvoření tzv. záchranářské uličky. Na dvoupruhových dálnicích je to stejné jako u nás doma. Na trojpruhových a vícepruhových autostrádách je to však v Maďarsku, Německu, Rakousku, Slovinsku a Švýcarsku opačně. Záchranářskou uličku vytváříme mezi pruhem nejvíce vlevo a těmi zbývajícími napravo. V dalších evropských státech se s povinností vytvářet jasně definovaný průjezd pro vozidla záchranářů nesetkáme. To platí například pro Itálii i Chorvatsko. Ve Francii či Španělsku platí pro ostatní řidiče povinnost umožnit vozidlům záchranářů průjezd. A na Slovensku je stanoveno, že v případě vzniku kolon mohou řidiči vozidel s právem přednostní jízdy použít krajnici či jinou část pozemní komunikace, která není určena pro jízdu vozidel. V každém případě je třeba vždy pamatovat na umožnění průjezdu zdravotnických, hasičských a policejních vozidel, případně též odtahových automobilů či techniky údržby silnic, již při vzniku pomalu jedoucí či dokonce stojící kolony. Postih za nerespektování povinnosti vytvořit záchranářskou uličku může být značný. V Německu to vyjde minimálně na 200 eur, v závažných případech to může být 320 eur a jeden měsíc zákazu řízení navrch.
Zhruba po dvou hodinách strávených za volantem nezaškodí krátká pauza, kterou dozajista ocení i spolucestující. Silně unavený řidič je stejně nebezpečný jako ten, který právě vypil dva panáky tvrdého alkoholu. Pravděpodobnost zavinění fatální nehody se zvyšuje 7x. „Únava má na svědomí až 10 procent všech dopravních nehod, na dálnicích se jedná až o 20% podíl. Nejnebezpečnější je období od půlnoci do čtvrté hodiny ranní. Méně však už se ví, že nás může únava překvapit i během dne – nejčastěji mezi druhou až čtvrtou hodinou odpolední,“ říká Budský.
Ihned je nutno zapnout varovné blikače. Řidič si před vystoupením z vozidla musí navléct výstražnou vestu, kterou proto musí mít uvnitř po ruce. Ideálně by šofér měl vystoupit z vozu pravými dveřmi, aby se vyvaroval vstupu do vozovky. Podobně vystoupí i spolucestující, kteří by měli okamžitě odejít z tělesa dálnice do bezpečného prostoru za svodidly. Řidič by měl neprodleně za porouchané vozidlo do předepsané vzdálenosti umístit varovný trojúhelník. Ihned poté musí přivolat odbornou pomoc, například pomocí dálniční hlásky. To je třeba udělat i v případě defektu kola, se kterým by si i dnes řada šoférů dovedla poradit svépomocí. „Místo, kde se nachází porouchané vozidlo, je totiž třeba náležitě označit. To může zajistit jen dálniční policie, případně asistenční služba,“ upozorňuje Roman Budský.
Nezbyde, než pokračovat dále a na vhodném místě z dálnice odbočit a vrátit se zpět. Couvání zpět k výjezdu či otočení se na dálnici s využitím mezery mezi svodidly je nejen deliktem, který nám dopravní policisté nikdy neodpustí, ale skutečně smrtelným nebezpečím.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
