Historička

Nádhera převeliká a magnet pro všechny místní i přespolní, to je jihlavský havířský průvod. O víkendu jsme si jej opět mohli užít včetně řady doprovodných akcí. Jihlavané si skutečně za desítky let novodobé historie zamilovali svoje havířské průvody.

Před osmi lety se Jihlavanům začal z mysli vytrácet obrázek kasáren ve Vrchlického ulici. Kasárna zmizela a zůstalo po nich prázdné místo. Rozsáhlá demolice připravila město začátkem roku 2018 o Štefanikova kasárna, která tam pod různými názvy žila...

Kde osvěžit tělo i duši ve spalujícím žáru léta? Vůbec nejlepší osvěžení, jaké si člověk umí představit, nabízejí turistům i domácím výletníkům stinné lesy kolem Jihlavy. To jsou slova jihlavského vrchního lesního rady Stanislava Ambrože. Častokrát...

Každý chce mít čisto doma i venku. Tedy skoro každý. Někteří lidé ale kudy chodí, tudy trousí papírky, cigaretové nedopalky řečené vajgly a nejrůznější odpadky. Po Jihlavě dnes jezdí vysavače na kolech, takzvaní ufouni. Uklízeči choboty vysávají...

Stává se, že někdo v okolí se začne chovat podivně a budí pozornost. Duševní onemocnění totiž také nechodí po horách, ale po lidech. Nemoci duše provázejí člověka od nepaměti stejně, jako snaha lékařů vrátit nemocného zpátky mezi normální lidi....

Panečku, to by byly procházky po náměstí skoro jako v pohádce, kdyby tam místo Prioru stál špalíček domů, jemuž se říkalo před půlstoletím Kretzel. To si říká spousta dnešních Jihlavanů a myslí si, že lidé odjinud by nám velice záviděli, jako závidí...

Hoří. Ulicemi občas jedou veliká červená auta, plná hasičů a všeho možného k uhašení ohně. Protivné sirény dokreslují obrázek nějakého neštěstí. Copak se přihodilo, někde asi hoří, myslíme si. Nebo si vzpomeneme na film Hoří, má panenko. Skvostný...

Bylo nebylo. Ale spíš bylo. Jaro před 155 lety Jihlavany vyvádělo z míry technickými novinkami, které se najednou zničehonic objevily. Nebyly všechny takové, že by je Jihlavané přijali s radostí.

Je tomu právě 87 let. Jaro v březnu 1939 pomalu ťukalo na dveře, přesto se v Jihlavě málokdo cítil dobře. Staří, mladí, Němci, Češi, dělníci, úředníci, mámy i tátové od rodin žili ve strachu z války. Co kdyby přece?

Zima, mráz, za okny vítr prohání sněhové vločky. Počasí, že by ani psa nevyhnal, říkávala babička maminky. A k tomu hvízdá meluzína v komíně. Nic nám to nevadí, neboť v kamnech praská a doma máme teplíčko jako v pokojíčku.