Provazník Huber přišel o hlavu, neměl psát Luciferovi

Na začátku příběhu ženatý jihlavský řemeslník Huber napsal samotnému Luciferovi dopis, v němž výměnou za vlastní duši žádá pekelného knížete o přízeň a velké peníze. 

Pro list si nepřišel Lucifer

Z archivních dokumentů a soudních spisů je patrno, že Augustin Huber položil dopis 25. srpna 1591 o temné půlnoci na jedné zpustlé a opuštěné jihlavské křižovatce. Ale pro list si tehdy nepřišel Lucifer. Jednoho dne za poledního žáru jej našla jedna služebná. A že to byla zbožná žena, na podpatku se otočila a běžela za pastorem Kašparem Stolzhagenem. Fanatický pastor list předal městské radě se žádostí o nepřísnější trest za rouhačství. Nedlouho potom se začaly dít věci, ze kterých běhal poctivým věřícím mráz po zádech a z nichž vzešly dva výjimečné soudní procesy. Jednání přitahovala pozornost mnoha tajemnými okolnostmi. Lidé si ve strachu vymýšleli hrůzné podrobnosti případu a poté to mezi sebou komentovali obrazy o zatracení duše a pekelných hrůzách.

Je třeba uvést, že se jedná o sled skutečných událostí, popisovaných kronikáři a historiky. Pravost příběhu potvrzuje originál Huberova listu Luciferovi, doplněný v soudních spisech souvisejícími dokumenty. Zmiňované listiny leží v depozitech jihlavského archivu.

Není od věci připomenout, že Jihlava se chlubila už před rokem 1600 v českých a moravských zemích i blízké Evropě pověstí vyspělého kulturního města se vzdělanými měšťany. Přesto Jihlavané žili pověrami, úkazy a zjeveními, které si vykládali jako dílo zlých duchů a všemožných bytostí andělských či ďábelských. Právě proto mohl ďábel někomu připadat stejně skutečný jako šafář, podomek, učitel, nebo soused odvedle.

Možná právě proto Augustin Huber sedl a napsal dopis, který jej po necelých dvou letech přivedl katovi do rukou. 

„Já Augustin Huber se k Vám obracím se svými velkými žalobami, jak se mi tady na světě daří a jak jsem všemi přáteli opuštěn. Tak jsem si bezvýhradně předsevzal poddati se Vám, jako nejmocnějšímu bohu a pánu Luciferovi, tělem i duší, krví i statky. Jestliže budete chtít dáti a poslati mi po svém služebníku dosti peněz pro mé potřeby, jsem připraven zapsati se Vám vlastní krví,“ zachytil část textu z Huberovy listiny jihlavský historik František Hoffmann.

„Leč chci si vyhradit určitý čas od data tohoto listu, a to po 34 léta. Budete-li si to přáti, tedy opovím nepřátelství všem věřícím křesťanům ať v duchovních nebo světských věcech. Jakmile tato léta uplynou, budete mít nad mým tělem i duší plnou moc a nakládat s nimi podle své vůle,“ pokračuje Huberův list. Pisatel dopis datoval nedělí po Bartoloměji 25. srpna 1591, nezapomněl na pečeti a uvedl i zpáteční adresu.

Dopis způsobil mezi zbožnými Jihlavany zděšení a veliký rozruch. Do případu neprodleně vstoupili představitelé města i církevní a světské moci. Městští radní nevěděli, zda se přiklonit ke vzdělanému radikálnímu protestantskému pastorovi Kašparu Stolzhagenovi. 

Augustin Huber byl těžce zkoušen

Ten žádal pro rouhače ztrátu hlavy nebo zapuzení z města na věčné časy. Naproti tomu z jiných vlivných míst se ozývalo volání kazatelů, nabádajících k mírnosti a shovívavosti, neboť Augustin Huber byl prý těžce zkoušen. Potvrzuje to i jedna z mnoha Huberových výpovědí při výsleších a komisích: „Nenapsal jsem to v žádném špatném úmyslu, leč jen proto, že jsem se pro dluhy dostal do vězení a byl všemi svými přáteli a také svou vlastní ženou opuštěn, takže mi nechtěli podati ani kousek chleba. Proto jsem jim psal, že se chci odevzdati ďáblu, neboť jsem byl zlým duchem těžce pokoušen,“ vypověděl obžalovaný. Jihlavští mocní v kauze týdny hledali společnou řeč. Nevěděli, přeli se, až nakonec požádali o dobrozdání teologickou fakultu v saském Wittenbergu. I apelační soud v Praze pomáhal rozplést zamotané klubko případu. „K úředníkům s rozhodovací pravomocí se nakonec dostalo informací z obou zdrojů. Podle obdržených instrukcí byl pachatel vyslýchán. Bránil se a tvrdil, že list nosil jen při sobě a pak jej někde ztratil, že chodil pravidelně na bohoslužby a k přijímání. 

Nakonec bylo vzato v úvahu jeho přiznání a pokání a byl odsouzen pouze k církevnímu trestu, neboť ač list napsal, nepoddal se zlému duchu a není jím posedlý,“ přiblížil část vyjádření soudu jihlavský historik Karel Křesadlo. 

Od 2. února byl Huber postaven po tři neděle v kostele před vysokým oltářem k veřejnému pokání. Musel být přitom do půl těla obnažen a držet v ruce zapálenou svíci. Čtvrtou neděli byla již delikventova situace natolik příznivá, že mohl přistoupit ke svatému přijímání a potom si plnými doušky vychutnávat život na svobodě.

Ovšem vnitřně rozvrácený provazník se nepolepšil, v duši se mu usadila zloba vůči okolí a pocit pohany a zrady nejbližších. Jihlavský historik Karel Křesadlo přiblížil svého času konec lidsky naprosto zoufalého a nešťastného řemeslníka Augustina slovy: „Těžce nesl zejména to, že se od něj odvrátila rodina. Nakonec si vzal do hlavy, že za všechno mohou představitelé města, s nimiž při trestním řízení přišel do styku. Nadával radním a zejména rychtáři Pauspertlovi, který ho jako policejní úředník zatýkal a věznil. Přes výhrůžky přešel nakonec k tomu, že házel kameny na rychtářův dům. Tehdy byl již uznán nepolepšitelným hříšníkem a 7. srpna 1592 u sv. Jana sťat.“