„Nejsou lidi.“ Jedna z nejpoužívanějších vět českého průmyslu posledních let. Slyšíte ji na poradách, konferencích, v hospodě i při každé debatě o konkurenceschopnosti. Nejsou svářeči, nejsou obráběči, nejsou technologové, nejsou konstruktéři. Školy produkují špatné absolventy, mladí nechtějí pracovat a stát by s tím měl konečně něco udělat. Jenže možná žádný dramatický nedostatek lidí nemáme. Možná máme hlavně nedostatek lidí, kteří jsou ochotní dělat práci, jakou jsme jim byli zvyklí nabízet, za peníze, které jsme jim byli zvyklí platit. A to je trochu jiný problém.

Srpen 1968 je jednou z nejhorších událostí našich dějin. Invaze sovětského svazu (říkejme ji třeba návštěva spřátelených vojsk) de facto znamenala anexi československého území, která utnula snahu o demokratizaci společnosti a liberalizaci ekonomiky a vytvořila hned tři ztracené generace, jejichž osud byl utopen v kombinaci útlaku a politických represí, udavačství, strachu, lhostejnosti a naprosto neefektivního centrálního plánování. Nabytá svoboda v roce 1989 pro tyto lidi paradoxně znamenala další životní zápletku.

Mohla to být oslava hokeje. Dva historicky nejúspěšnější české týmy Dukla a Kometa se utkaly v nejnovější hale v republice. Skvělý zážitek zkazila pyrotechnika v rukách sedmnáctiletého mladíka, který měl 1,78 promile.

Je tu nový ročník Chance ligy a s ním šance pro zlepšení. Hlavní úkol? Nehrát jiný fotbal, než byl k vidění na mistrovství světa a než ten, který má v erbu Liga mistrů. Co na to řeknou tři stěžejní kandidáti na mistrovskou korunu?

Většina z nás už dávno nespoléhá, že se o nás stát v důchodu plně postará. Odkládáme si pár stovek na penzi a bereme to jako normální dospělou věc. A pak stojíme u benzínky, koukáme na cenovku a čekáme, že by nás měl stát ochránit. Proč vlastně?

Měli jsme možnost tři dny testovat Claude Fable 5. Byly to mimořádně zajímavé tři dny. Vyzkoušeli jsme nové postupy, otestovali nové možnosti práce s AI a posunuli několik vlastních projektů. Pak přišlo sobotní ráno a zjištění, že přístup k modelu byl zastaven rozhodnutím americké vlády.

První důsledek fiaska české reprezentace na největším svátku fotbalu je na světě. Hlavní trenér Miroslav Koubek rezignoval. To by však měl být jen začátek. Přijmout osobní odpovědnost by měli i šéf svazu David Trunda, generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd a všichni, kteří nasměrovali domácí fotbal do mezinárodního podprůměru. Ale právě Koubkův pád ukázal, že se opět dělá spíš politika, než že by vypuklo tolik potřebné ozdravné zemětřesení.

Natěšení a optimismus se změnily v rozčarování a frustraci. Stačily k tomu dva zápasy. Teď čeští fanoušci a hráči vzývají zázrak v utkání s Mexikem, aby Koubkův tým přece jen poskočil na šampionátu postup ze skupiny. Všichni by však měli hlavně přemýšlet o tom, jak ze staromódní hry udělat šmrncovní fotbal. Poté se Schick a spol. přestanou trápit na hřišti a jejich obdivovatelé se nebudou muset za svoje mužstvo stydět.

Evropská unie připravuje nový rozpočet na období 2028–2034 a s ním i debatu, která by neměla zůstat jen za zdmi bruselských institucí. Ve hře jsou téměř dva biliony eur, nové evropské příjmy i pokračování společného zadlužování. Otázka proto nezní, kolik bude EU utrácet, ale především kdo to nakonec zaplatí.

V únoru letošního roku se zdálo, že hypotéky čeká výraznější zlevnění. Inflace byla pod cílem České národní banky, banky se připravovaly na silnou vlnu refinancování a očekával se další pokles úrokových sazeb. Vývoj se ale nakonec obrátil pod vlivem inflace na trhu i geopolitické nejistoty. A namísto očekávaného poklesu hypotečních sazeb přišel růst ceny peněz na trhu a následné zvýšení sazeb.