DRBNA HISTORIČKA: Vojáci z marodky prosili kolemjdoucí, aby jim skočili pro pivo, říká historik
Před osmi lety se Jihlavanům začal z mysli vytrácet obrázek kasáren ve Vrchlického ulici. Kasárna zmizela a zůstalo po nich prázdné místo. Rozsáhlá demolice připravila město začátkem roku 2018 o Štefanikova kasárna, která tam pod různými názvy žila od roku 1887.
„Ta kasárna opravdu intenzivně žila den co den a bylo to vidět i slyšet všude kolem. Celé křídlo napravo v prvním patře byla obrovská kuchyně. Vojáci v bílých pláštích vykukovali ven a co dělali - pochopitelně pokřikovali na děvčata. Okna kuchyně bývala většinou otevřená a všude kolem byla věčně cítit vůně polévek a gulášů. U brány stáli dozorčí s patronami na šňůrách a pouštěli dovnitř a ven „vétřiesky“ s vojáky. Projížděla další vozidla, větší Tatry, gazíky a někdy i obrněné transportéry. Sem a tam pochodovala družstva, čety, celé roty i vojáci jednotlivě. Aby ne, v kasárnách žily stovky vojáků a v posádkové ošetřovně ordinoval vojenský doktor. K němu se chodilo ze všech kasáren ve městě. V Jihlavě jsme měli pět šest vojenských útvarů i s kasárnami,“ zavzpomínal tehdejší vojín Vladimír Vařeka, který v Jihlavě prožil dva roky v uniformě. „Abych nezapomněl, kasárnám se říkalo tehdy „Pětadvacítky“ neboli Kasárna 25. února,“ doplnil pamětník ze Žďárska.
Likvidace rozlehlého kasárenského objektu byla důkladná, zmizely i dvě pověstné ocelové zmenšeniny tanků. Miniatury stály v ulici před hlavní kasárenskou budovou více než půl století a celé věky přitahovaly pozornost dětí i dospělých.
Svědek důležitých událostí
Zmizelá kasárna si zaslouží dnešní připomínku o to víc, že byla významným svědkem důležitých událostí v historii města Jihlavy. Právě v těchto dnech si připomínáme 139. výročí slavnostního otevření Kasáren korunního prince Rudolfa k datu 27. června roku 1887. A že to nebyla jen tak nějaká kasárna, připomněl jihlavský historik Ladislav Vilímek: „Musíme si připomenout vznik samotného Československa. Tehdy na kasárenském dvoře proběhlo 30. října 1918 v odpoledních hodinách slavnostní převzetí kasáren českými důstojníky a vojáky, kteří vyslechli za hlubokého ticha projev jihlavského buditele a právníka Ludvíka Chluma (1866 –1932). Vznik Československého státu tak v Jihlavě proběhl bez násilností k velké radosti všeho českého lidu ve městě.“
Mnozí Jihlavané se dodnes nemohou smířit se skutečností, že kasárna prohrála dvouletý boj s aktivisty stavebních zájmů za podpory města, vedeného tehdy primátorem Rudolfem Chloupkem. Druzí, a není jich málo, se naopak těší z nového bydlení v moderních domech a z toho, že místo v jistém smyslu „prokouklo“.
„Městu Jihlava vznikla ztrátou kasáren s původním pojmenováním po jediném synovi císaře Františka Josefa I. a následníkovi trůnu arcivévodovi Rudolfovi nenahraditelná škoda. Jistě se daly najít možnosti, jak historicky cenný objekt využít jako při přestavbě Žižkových kasáren na sídlo krajského úřadu,“ doplnil uznávaný jihlavský badatel Vilém Wodák.
„Zmiňovaná kasárna hrála v Jihlavě i ve světě velkou roli pro tisíce mladých mužů i jejich rodin za míru i ve dvou světových válkách. Nicméně vojenský život tam psal i scénky humorné. Sám jsem byl svědkem, jak vojáci na ošetřovně s okny do ulice odchytávali kolemjdoucí a prosili je, zda by jim neskočili pro pivo do blízké hospody Na hliništi. A oni jim skutečně pivo nosili,“ připomněl osobní zážitek z kasáren v roce 1959 Ladislav Vilímek. Vojáci totiž byli dlouhá léta veřejností považováni za dočasné oběti režimu a hrdiny, kteří žijí v nouzi, ba i hladoví a je třeba jim pomáhat.
