DRBNA HISTORIČKA: Na co Prusové narazili, Jihlavanům sebrali a všude roznesli choleru

Stalo se to tak, že u Hradce Králové byla vybojována 3. července 1866 rozhodující bitva prusko – rakouské války, kde se na obou stranách střetlo na 440 000 mužů. Ve druhém největším střetu v evropských dějinách do první světové války zvítězili Prusové. Zakrátko zaplavilo Jihlavu jako obří hejno příslovečných kobylek bezmála 90 000 vojáků v pruských uniformách. Naštěstí se zdrželi jen několik týdnů a odtáhli začátkem září 1866.

Ovšem ve městě zanechali strašlivý dar – choleru. Šířila se bleskem a v kraji zemřelo zakrátko 2053 osob. V nejhorším týdnu od 2. do 9. září v Jihlavě vystrojili 49 pohřbů.

Samo město mělo od 9. července toho roku podobu obrovských kasáren. Před radnicí stála těžká polní děla a jako obří plachta vlál černobílý prapor s orlicí. Obsazení města bylo pro dobyvatele otázkou hodiny. Ulicemi se rozběhly tisíce pruských uniforem. Vojáci šmejdili v uličkách a zastrčených zákoutích po krámcích s potravinami a co našli, to odnesli.

Po dvou měsících, kdy místní museli celou armádu nejen živit, ale i ubytovat ve svých domovech, nastal mír. Jihlavané se začali vzpamatovávat. Možná by se i radovali, kdyby den po dni nevystrojovali víc a víc pohřbů zemřelých na choleru. Situaci zhoršili zranění a nemocní Němci, kteří s několika lékaři po odchodu svých řádných jednotek ve městě přežívali.

Farář od sv. Jakuba Oldřich Med v kostce shrnul: „Válka vypukla pro tahanice o Šlesvik a Holštýn. Rakouská armáda byla poražena už 3. července u Sadové a Prajzové se rozlili po celé zemi. Běda Jihlavě! Obě nemocnice a nová reálka byly zabrány pro lazarety. Co Prusi nalezli, všecko bez milosti rekvírovali, nic nehledíce k tomu, že Jihlaváci jsou také Němci. Bral se oves, maso, rýže, káva, cukr, kůže, pivo, cigarety, ano, vojáci stahovali lidem i boty z nohou.“

Dvacet vojáků v jednom domě 

„Hned zpočátku se ve městě ubytovalo asi osm tisíc vojáků, pěšáci, husaři, dělostřelci. Zakrátko je vystřídalo asi třicet tisíc mužů fizilírských jednotek. Na jeden dům v Jihlavě připadlo ubytovat asi dvacet vojáků. Každý domácí byl povinen pro vojáka obstarat slamník, polštář a deku,“ připomněl svého času jihlavský historik Zdeněk Jaroš a tím, že krupařství, pekárny, řeznictví, hostince a všechny krámy s potravinami musely zboží a zásoby odevzdat do posledního zrnka. Ulicemi Jihlavy se nejraději ze všeho vojska procházeli husaři s umrlčími lebkami na čákách nebo také kyrysníci v bílých přilbách se stříbrnými leštěnými kyrysy a dlouhými šavlemi.

Vojáci pročesávali okolní vesnice a sedlákům brali dobytek i drobná zvířata. Kozu, prase, slepici, ovci či psa si na ohni pekli i ve městě pod širým nebem. Tisícihlavá stáda skotu a prasat hnali na jatka U Koželuhů. Celé půlky a čtvtrtě masa se přidělovaly mužstvu v kasárnách. Město muselo zajistit deset pekařů pro polní vojenskou pekárnu a po deseti řemeslnících do ševcovské a krejčovské dílny. V Jihlavě nebylo k hnutí, jak bývala přeplněna vozy s municí, chlebem a zásobami. Svého času náměstí zaplnilo na dvě stě plně naložených vozů se zabavenými cennostmi a nejrůznějším lupem. „Válka se brzy vyčerpala a když samotný císař pán konal cestu po bojištích, navštívil i mučednické město Jihlavu. Jeho veličenstvo František Josef se tu dvakrát vyspalo na radnici,“ upřesnil farář Oldřich Med.