Úterý 7. 7. 2026 | Svátek má Bohuslava
Dnes, 17:35
Do Třeště na Jihlavsku se už po čtyřiadvacáté sjeli řezbáři z celé republiky. Mezi nimi se našlo i pár žen. Slona do společného betléma v Schumpeterově domě během dvou dní vytvořila řezbářka Hana Skálová, která na Vysočinu přijela z Prahy. Během svého tvoření poskytla redakci Jihlavské Drbny rozhovor.
Pondělí, 6. července 2026, 17:27
Třešť na Jihlavsku včera a dnes obsadili řezbáři. Už po čtyřiadvacáté se zde konalo Dřevořezání, letos s rekordní účastí řezbářů.
Dle jmenovky koukám, že bydlíte v Praze. Povězte mi, po kolikáté jste tady v Třešti na Dřevořezání?
Jsem tu počtvrté. A moc se mi tu líbí (úsměv).
A řezbářkou jste jak dlouho?
Řežu posledních asi dvacet let. Začínala jsem na kurzech na nějakých mističkách a tak, a postupně jsem se dostávala k postavám, složitějším věcem a zvířatům. Okrajově se věnuji betlémům, i proto jsem dnes tady.
A když se vrátíme o těch 20 let zpět, co vás k tomuto koníčku vlastně přivedlo?
My to máme v rodině, strejčka, který řezal, a mně se to od nějakých 15 let moc líbilo. Dláta ale byla dost drahá, tak i proto jsem o tom jen snila. Pak jsem se vdala, přišly děti. A když odrostly, tak jsem si řekla: Tak, a teď je ta správná doba a můžu se začít věnovat vlastním koníčkům. Tak jsem dostala první sadu dlátek a tu jsem postupně doplňovala. Stále mě to moc těší.
Kolik času řezání věnujete?
To je těžká otázka. Při řezání se člověk musí dostat do nějakého vnitřního klidu, aby se člověk tomu mohl věnovat. No, a jak stárnu, tak je toho času méně a méně. Snažím se aspoň jednou týdně nebo jednou za 14 dní chodit do řezbárny tak na 2,5 hodiny.
A když vyjde čas, tak doma o víkendu nebo na chalupě o dovolené.
Takže doma nic nevyřezáváte?
Ano, řežu i doma, ale bydlím v paneláku, nesmím být hlučná nějak dlouho, to by měli sousedi radost (smích).
Každý, kdo přijede na Dřevořezání do Třeště, musí vyřezat nějakou postavu do společného betléma. Co vy tady v Třešti po dvou dnech zanecháte?
Já jsem vytvořila slona.
Kolik času vám zabral? Dá se to spočítat?
Těžká otázka. Já už jsem se poučila z minula a měla jsem ho trošku předpřipraveného. Když jsem sem přijela poprvé, tak jsem byla nezkušená a všichni přijeli v partě a vesele se bavili. A já jsem řezala a řezala jak divá, abych postavu stihla. Vůbec jsem to nestíhala.
Když to tak sečtu, tak mi zabral, dejme tomu, tak 24 hodin.
Co vyřezáváte vůbec nejraději?
Já nejraději dělám anděly. Udělala jsem jich tak 15. A svým hodně blízkým známým a kamarádům, když chci vyjádřit vděk a přátelství, tak jim vyřežu právě anděla.
A jak to máte s výrobky? Necháváte si je, nebo je spíš rozdáváte?
Tak půl na půl. Třeba ty zmíněné anděly, ty má ode mě řada lidí, něco měli rodiče. A dá se říct, že ty úplně velké věci nerozdávám. Mám tu třeba archanděla Michaela, kterého musím dodělat, a pak ho dám své kamarádce. Ona ho má moc ráda.
Mohu se ještě zeptat, jaké profesi se věnujete ve svém pracovním životě?
Jsem botanička. Dá se říct, že to je můj další koníček. Je to náročné, ale vybrala jsem si to sama, tak si nestěžuji (úsměv).
Dřevořezání se letos koná po čtyřiadvacáté. Příští ročník bude jubilejní, pětadvacátý. Přijedete sem znovu?
Určitě bych ráda. Já tohle setkání mám hrozně ráda. Mě sem přivedl kamarád, který mě dlouho přemlouval. Já jsem se furt zdráhala. Pak jsem to ale před čtyřmi lety zkusila a nelituju.
Když mi to zdraví a další okolnosti dovolí, tak se budu snažit přijet, protože tady tu atmosféru mám moc ráda. Děkuji všem, kdo to tady pořádají. Je to tu opravdu skvělé.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
