Aktuálně

Z Vysočiny až ke hvězdám. Obránce Mbodji zazářil dvěma góly v Lize mistrů více...

Parkování v Jihlavě XVII: Autem do Horáckého divadla? To není žádný problém více...

Tipy na víkend: Legendy Dakaru, běh v Brodě, grilovačka v Třešti, MHD v Jihlavě více...

Ano, pil jsem alkohol, přiznal opilý cizinec. Nebezpečně kličkoval po dálnici D1 více...

Decroix, Vlček, Oborná, Koten? Volební lístky už míří do jihlavských domácností více...

Studentské volby vyhrála koalice Spolu. Jak se hlasovalo na Vysočině? více...

Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.

Svobodný život za zdmi korporátu nemusí být sci-fi

PR článek

Jak může vypadat svobodné oddělení ve firmě s korporátními pravidly? Za „oponu“ úspěšného vedení obchodního ředitele COLOP CZ Karla Pilaře, který svůj tým v obchodně-marketingovém oddělení řídí tak trochu „jinak“, s důvěrou ve svobodu a lidskost, vás pozve jeho kolegyně Barbora Kollerová.

Karle, kde vznikla myšlenka, že lze vést oddělení nadnárodní společnosti jinak?
Vždy jsem věřil, že vedení lidí není o tom, aby plnili vše, co se jim řekne. Věděl jsem, že ve velkých firmách se „individualita“ a dělat si „vše po svém“ nenosí, ale i přesto jsem to nevzdával a spíše se zaměřil na to, najít podobně smýšlející lidi jako jsem já. Začátky ale nebyly vůbec lehké. Jedna věc byla samotná myšlenka dát někomu možnost volby a svobody, kdy může ukázat, co v něm je a druhá čelit realitě, zda jsou všichni připravení dělat vlastní rozhodnutí a z chyb, které přirozeně při vlastním rozhodnutí mohou udělat, se umět poučit a příště to udělat lépe.


Karel Pilař a Barbora Kollerová. 

Nakonec jsem zjistil, že pro takové vedení a jiné pracovní nasazení musím najít ty správné lidi. Moje výhoda byla, že jsem dostal plnou důvěru od mateřské společnosti v Rakousku a měl jsem štěstí na svého šéfa, který měl Českou republiku na starost. Hned když jsem nastoupil, tak jedna z prvních mých podmínek nebyly peníze a materiální odměny, ale možnost, dělat to „po svém“. Taky jsem měl výhodu, že to, jak jsem to vedl přinášelo výsledky skoro od samého začátku a díky tomu jsem čelil jen některým kolegům v ČR, kteří měli rádi svůj zaběhlý systém, tedy pracovní dobu pondělí až pátek od 7.30 do 16.00 a hlavně žádné změny a inovace.

Jak si dokázal vnést svobodu do zaběhnutého systému s pravidly a čipy?
To bylo jeden z nejtěžších úkolů, protože kolem mě vše fungovalo jako pod „diktaturou“ z minulého režimu. Důležité bylo postavení lidí a o výsledky tolik nešlo. Neobešlo se to bez toho, že postupně všichni, kteří dělali pod tímto novým způsobem vedení odešli, a musel jsem začít úplně s novými lidmi. Ti ze začátku nerozuměli tomu, jak je možné mít dva jiné způsoby vedení v jedné firmě. Vytvořil jsem si z toho „vlastní ostrov“ a každému novému členovi týmu vysvětlil, jak náročné to na začátku pro něj asi bude.

Další krok, který také nebyl lehký pro mé nové kolegy bylo přijmout zodpovědnost a vkládat vlastní rozhodování do úkolů, které měli na starost. Porady jsem zrušil od samého začátku a spíš se s lidmi potkával zvlášť a když už jsme se sešli dohromady, tak bylo cílem si popovídat, jak se kdo má a co mu jde a nejde a tím jsem se snažil udržovat naší firemní socializaci mezi kolegy.

Jak bylo těžké si svobodu dlouhodobě prosadit a stát se tak trochu „černou ovcí“ korporátního systému?
Hned od začátku jsem věděl, že se proti tomu postaví všichni z TOP managementu v Česku. Vzpomínám si jako by to bylo včera, když jsem jim prezentoval poprvé kam chci firmu dostat v řádu dalších pěti let. Po mé prezentaci přišlo okamžitě, co je špatně, kde hrozí rizika, že to určitě takto nejde. Všem lidem, kteří se s podobnou formou kritiky někdy setkali, je určitě jasné, co jsem si o tom myslel.

Všiml jsem si, že v každé velké firmě je tato parta lidí, kteří si vzali za své ukázat svou důležitost, díky tomu, že budou hledat chyby na práci a snaze druhých. Měl jsem výhodu, že nikdo z nich nebyl můj nadřízený a rozhodl jsem se hned neplýtvat další energií. Na jejich obavy a kritiku jsem zareagoval tím nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem. Zavřel jsem notebook a řekl jsem jim: „Děkuji za pozvaní na vaši poradu. Byla první a zároveň poslední.“ a už jsem se tam nikdy neukázal.

Jaká kritéria si měl od začátku na členy svého týmu a jak se dařilo najít lidi s podobným vnímáním?
Hned u pohovoru jsem se zaměřil na osobnost člověka, a to, jak zvládá reagovat spontánně než naučeně. Asi můj nejlepší pohovor byl s aktuální marketingovou ředitelkou, byla v ten den jako první uchazečka a já v té době ještě kouřil a stál jsem před firmou a snažil se stihnout ještě jednu cigaretu před deseti pohovory, které mě v ten den čekaly. Přišla o něco dříve a zeptala se, zda si se mnou můžeš dát taky jednu cigaretu, že jde do firmy na pohovor a je trochu nervózní.

Karel Pilař. 

Neřekl jsem, kdo jsem a jen ji varoval, že kouříme na místě, kde je to zakázáno a musíme tedy dávat pozor. Vznikl z toho velmi spontánní rozhovor a měl jsem možnost poznat jaký člověk naproti mně stojí, bez obalu a opatrnosti co je a není vhodné říct. Jak se blížil čas pohovoru, tak mi řekla, že už musíš jí, ať nepřijde pozdě na pohovor a zda bych jí pustil dovnitř. Tak jsem jen řekl, „Nemusíte tolik spěchat, ten pohovor máte se mnou a máme dalších 30 minut.“

V té chvíli už jsem stejně věděl, že jsem si vybral. Dal jsem šanci dalším 9 uchazečům, ale už to nikdo nemohl překonat. Z původního pohovoru na asistentku ředitele jsem velmi rychle změnil její pozici a postupně jsem se snažil ji posouvat, aby si víc věřila a nebála se brát vlastní projekty. Věděl jsem, že to v sobě má, jen tu cestu jsem za ní ujít nemohl. Dnes spolu pracujeme už pět let a tenhle článek byl její nápad.

Však už bylo na čase ukázat, že to jde i jinak. Nicméně prozraď, jak jsi docílil toho, aby to celé vzájemně fungovalo? Přeci jen ne každý umí pracovat bez dohledu.
Nikdy není jistota, že to bude fungovat s každým a na pořád. Naučil jsem se nemít velká očekávání a žit na daná období. To mi pomohlo i v práci, každý máme dobré a špatné dny, nejde vypnout osobní život a chodit do práce jako robot. Vždy je pro mě důležité znát napřed rozpoložení těch nejbližších kolegů a díky tomu vždy najdeme řešení na každou situaci. Ale pravdou je, že to není pro každého, musí to takto chtít obě strany a bylo nevyhnutelné se s některými kolegy rozloučit a nechat je hledat svou cestu jinde.

Pro mě byla svoboda vždy na první místě a věřím, že jde u toho mít také pracovní výsledky. Důkazem je, že to takto dělám už desátým rokem a od roku, kdy jsem začal, máme dvojnásobný obrat a poslední čtyři roky jsme jedničkou na trhu v našem oboru. Nelituji žádného času a úsilí, který jsem vložil do toho „to dělat jinak“ a kdybych tím musel projít znovu, tak vše udělám bez přemýšlení stejně.

Vice informací se dozvíte na stránkách firmy

Hodnocení článku je 100 %. Ohodnoť článek i Ty!

Chceš nám něco sdělit?Napiš nám

Napiš do redakce

Pošli nám tip na článek, reakci na daný článek nebo jakoukoliv zpětnou vazbu.

* Soubor není povinné přikládat.
Napište první písmeno abecedy.

Štítky Colop, svobodný život, korporát

Komentáře

Přihlášení uživatele

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.