Takové vítězství pro všechny, říká hasička Julie, která si na Jihlavsko z MČR dovezla stříbrnou medaili

Pověz mi na začátek, jak a kdy ses vlastně dostala k hasičům?
U hasičů jsem čtyři, vlastně skoro už pět let, a dostala jsem se k nim úplnou náhodou. Kromě tance jsem nikdy nedělala žádný sport. Hledala jsem něco, kde se bude běhat, kde bude adrenalin, tak jsem našla hasiče a od té doby se jim věnuju.

Julie Nováková v roce 2018

Vlastně si to pamatuju úplně přesně. Před cca 5 lety jsme doma dělali novou kuchyň, zrovna jsme montovali mikrovlnku. A s bráchou jsme se mamky zeptali, jestli bychom nemohli začít chodit na hasiče. Mamka řekla, že to je dobrý nápad, a tak to celé začalo.

Takže nepocházíš z hasičské rodiny, jak to tak často bývá?
Kdepak, naši hasiče nikdy nedělali, jen teď až já a brácha Kuba.

Povídáme si spolu hlavně díky tvému zatím největšímu úspěchu – druhé místo na Mistrovství ČR jednotlivců v kategorii středních dorostenek. Znamená to i to, že jsi ve své kategorii nejlepší závodnicí v rámci našeho kraje a současně i to, že jsi nejrychlejší z republiky ve dvojboji.
Ano, je to tak. Minulou neděli se v Ústí nad Labem konalo Mistrovství ČR a byly tam dvě soutěže, teoretická a praktická. Z toho u té teoretické se psaly testy, ty jsem zvládla dobře. Pak se šlo na praktickou část, nejdřív na stovky, kde jsem první pokus zaběhla za 18,9 vteřin, to byl můj osobák. Druhý pokus jsem měla dobře rozběhnutý, nevyšel mi ale rozdělovač. Ve stovkách z toho bylo nakonec třetí místo.

Julie s trenérem Davidem Podhorským

A jako poslední byl dvojboj. Na něj jsem se těšila nejméně, fakt jsem z něj měla nervy, ale dopadlo to dobře. Byly tam povolené tréninky. Minimax se mi podařil, pak jsem si šla zkusit okno a řekla jsem si, že to nemůžu běžet jako vždy „s nohou“, že si ji tam zaseknu, musela jsem to proletět. To se mi podařilo, nahnala jsem tím pár desetin a dopadlo to za 17:45.

Říkáš, že sis na okno nevěřila. „Hecla“ jsi tedy sama sebe?
Jo, chtěla jsem zaběhnout co nejlepší čas, abych měla jistotu, tak jsem překonala sama sebe, hecla jsem se a dala jsem to (smích). 

Kdo ti na místě fandil?
Byla tam mamka, taťka, brácha, a samozřejmě tam s námi byli i trenéři. Celkově to bylo moc fajn, měla jsem radost z toho, že můžu výsledky udělat radost všem, co tam byli se mnou. Na dálku tam se mnou byli i všichni moji kamarádi, ti mi celou dobu psali, což mi moc pomáhalo. Dorazilo i pár fanoušků z Cerekve s bubnem, což mě hnalo dopředu.

Vím, že rodiče jsou na mě pyšní, a samozřejmě i můj trenér David Podhorský. Ten měl z výsledku fakt velikou radost (smích). Takže je to takové vítězství pro všechny.

S jakým očekáváním jsi jela do Ústí?
Já jsem tam jela s tím, že holky, co tam byly se mnou, běhají fakt dobře. A chtěla jsem se umístit aspoň v první polovině. S tím, že budu „na bedně“, jsem fakt nepočítala (smích). Hodně jsem se bála stovky. Ani vlastně nevím, čím to bylo.

Julie Nováková s tatínkem 

Třeba tím, že jsi mohla mít málo natrénováno?
Tím asi ne, trénuju snad dost (smích). Jela jsem tam prostě s tím, že si zkusím, jak to na takové soutěži chodí, jaká tam je atmosféra… A ono to dopadlo líp, než jsem čekala (smích).

Ještě někdo za Dolní Cerekev v Ústí soutěžil?
Jo, Vašek Valenta. Ten byl celkově osmý. Na stovce byl devátý a ve dvojboji taky devátý. Vtipné bylo to, že na soutěž přijel jen v pantoflích, boty si zapomněl doma. Takže moje boty měl na rozběhání a Davidovy (trenér David Podhorský, pozn. redakce) měl na zbytek (smích).

(Zleva) Za SDH Dolní Cerekev Julie Nováková, David Podhorský, Václav Valenta

Pojďme od MČR k asi nejznámější týmové disciplíně. V požárním útoku běháš na jakém postu?
Já jsem už asi dva roky na koši.

Na koši? Když tak dobře a rychle běháš, tak bych čekala, že běháš proudy.
Běhala jsem i proud. Když jsem měla přejít na koš, tak jsem byla trochu proti (smích). Na proudy ale šel Vašek s Adamem, kteří mají větší sílu. Teď už jsem fakt ráda, že jsem na koši. Vyhovuje mi to. Už jsem v tom získala jistotu, i když jsou samozřejmě chvilky, kdy se to nepovede. 

Co ty a tréninky? Jak často je máte?
S těmi je to takový jako na random (smích). S týmem trénujeme, jak David napíše. Před covidem byly tréninky skoro pořád. Teď aktuálně si vždy nějak s ním a holkama napíšeme a společně s Davidem jdeme běhat stovky nebo šedesátky. Teď přes prázdniny budeme trénovat jenom stovky a šedesátky. Sama trénuju tak, že cvičím a chodím běhat. Teď si dávám chvíli čas na regeneraci, protože před krajem a teď republikou bylo hodně tréninků. Už teď vím, že 25. září, na moje 15. narozeniny, budeme na mistrovství šedesátek v Benešově. Takže zase budu muset začít trénovat (smích).

Jak se dají hasiči skloubit se školou?
Já myslím, že docela v pohodě. Třeba teď ke konci školního roku jsme měli hodně úkoly, co se daly stihnout hned po zadání po hodině, takže jsem mohla pak hned jít ven a na trénink.

Co dalšího kromě úspěchů ti hasiči dávají?
Mě nejvíc baví to, jaká jsme skvělá parta, i když to ze začátku tak úplně nebylo. Jako jo, podporovali jsme se, ale byli jsme hodně rozdělení na skupinky. Zhruba rok a půl zpátky jsme se hodně stmelili a jsme fakt dobrá parta, kde se všichni navzájem podporujeme. Stmeluje nás nejen to, když se nám daří. Máme řadu aktivit a akcí kolem, což je super. Chodíme spolu ven i mimo hasiče, bavíme se, je to fajn.

Máš nějaké další plány a sny?
Mým velkým snem bylo dostat se na toto mistrovství. Jsem spokojená i s výsledkem. Samozřejmě bych si moc přála, aby mi postup vyšel i příští rok a aby ta medaile byla ještě hezčí (smích). Nejdřív se ale musím dostat z okresního kola na krajské, kde bude velká soupeřka Marika Mašková. Takže mám jasný cíl (smích). Vím, kde mám nedostatky, a co zlepšit. Takže by to snad mohlo vyjít, když budu pořádně trénovat.

Zvládáš kromě hasičů ještě něco dalšího?
Ještě mě baví koně, i když teď už tam chodím hodně málo. Třeba přes covid jsme se s hasiči tolik nescházeli, tak jsem na koně chodila hodně. Určitě si k nim chci občas zajít, ale hasiči jsou pro mě teď priorita.

Plánuješ v budoucnu třeba trénovat malé hasiče?
Už teď, když můžu, tak pomůžu. Takže určitě jo. Třeba teď jsem na jedné soutěži dětem na základně připravovala proudy. Trochu jsem se bála, protože jsem proud dlouho neběžela, ale povedlo se to (smích). Mám s malými dětmi vždycky radost, když se jim nějaký závod povede.