úterý 29. listopadu 2022 Zina

Nechci jako prezidenta někoho, kdo měl s předrevoluční érou cokoliv společného, říká kandidát Karel Diviš

Podnikatel v IT a dlouholetý spolupracovník sportovní redakce České televize. To je Karel Diviš, který se rozhodl zapojit do boje o Pražský hrad. Rodák z České Lípy jako jeden z prvních kandidátů oznámil, že jeho tým posbíral více než padesát tisíc podpisů občanů. Proč se rozhodl kandidovat, je jako prezident připraven odhalit své soukromí občanům a proč by nesnesl v pozici hlavy státu člověka, který má komunistickou minulost? Na to odpovídal v dalším díle seriálu Bez servítků.

Kdo je Karel Diviš?
Karel Diviš je šestačtyřicetiletý, v zásadě obyčejný muž. Tím myslím, že nikdy nebyl angažován v žádné politické straně, ani politické funkci. Karel Diviš mimo jiné vystudoval dvě vysoké školy, po studiích založil IT firmu, která vyvinula vůbec první rezervační systém pro nákup letenek - letuska.cz. Od malička byl také sportovec. Jako dítě vždycky po škole hodil domů tašku a šel hrát fotbal, nohejbal, tenis nebo volejbal. V osmnácti letech měl nedaleko místa, kde teď děláme rozhovor, na hřišti Loko Vltavín úraz hlavy. Tím utlumil aktivní sport a začal spolupracovat jako externista se sportovní redakcí. Také dělal analytika cenných papírů na přelomu milénia. Chviličku byl mimo jiné certifikovaný finanční poradce. Stačí to takto?

To zní velmi multifunkčně. Co vám je z toho všeho nejbližší?
Asi to, co determinovalo moje dětství, Matematika, sport a ekonomie. Celé se to v dětství tak nějak prolínalo. Kromě toho, že jsem aktivně rád sportoval, tak jsem si různě vypisoval výsledky a psal si tabulky. Díky tomu jsem se naučil velmi dobře počítat. Vždycky jsem měl radost, že jsem měl tabulku dřív, než vyšla druhý den v novinách. Taky jsem byl spořivé dítě, když jsem si dával do kasičky korunku po korunce. Můžu říct, že jsem šťastný člověk, protože ve všech věcech, co jsem chtěl, jsem se realizoval.

V neděli začalo fotbalové mistrovství světa. Právě světový šampionát ve fotbale jste jako sportovní redaktor pokrýval před dvanácti lety. Nechybí vám tahle práce?
Chybí, ale ne tolik, jak jsem očekával. Z České televize jsem v roce 2016 odcházel naprosto v dobrém. Měl jsem dva důvody. V první řadě se mi narodilo dítě a v druhé řadě bych nedokázal skloubit rodinu, podnikání a ještě práci v televizi. V klidu jsem proto odešel a zakončil tohle angažmá skokem z 10 metrové skokanské věže v přímém přenosu v olympijském parku Rio-Lipno. To byl jeden z posledních počinů v rámci sportovní redakce. Hodně jsem dělal reportáže, moderoval Dohráno a podobně. Byla to časem poměrně rutinní práce. V té době jsem byl hodně navnaděný tím, že se plánoval na České televizi pořad Tiki Taka, který dnes známe z O2 TV. Po dohodě s kolegy a vedením jsem měl být moderátorem, ale ČT pak projekt nedokázala zrealizovat. Teď ale musím říct, že rovněž bývalý kolega Petr Svěcený to dělá velmi dobře a moc mu fandím.

Je potřeba vědět, kdo z Ukrajiny utíká. Naše pomoc se může otočit proti nim, říká prezidentský kandidát Březina

Svými názory často vyčnívá mezi ostatními uchazeči o post prezidenta republiky. „Betonový král“ Tomáš Březina před nedávnem oznámil, že má posbíráno téměř osmdesát tisíc podpisů. Bývalý byznysmen bere svou kandidaturu vážně. Volby podle něho...

Jak podle vás dopadne mistrovství světa ve fotbale?
Sleduji to už hodně málo, nemám bohužel tolik času. Fandit budu Brazilcům, ale jak říkám, moc ani nevím, kdo je v jaké formě a kdo případně chybí komu pro zranění či z jiných důvodů.

Mluvil jste o České televizi a zrovna dnes (pozn. red.: 17. listopadu) se koná pochod demonstrantů na Kavčí hory, aby vyjádřili nesouhlas s jejím fungováním. Jak vy nahlížíte na pozici a fungování České televize?
Na rozdíl od jiných nepovažuji veřejnoprávní média za zbytečná. Můj pohled bude určitě ovlivněn i tím, že jsem ve veřejnoprávním médiu jednadvacet let pracoval. Řada zejména sportovních redaktorů jsou dodnes moji kamarádi. Všechny, které jsem poznal, beru jako novináře snažící se naplňovat své poslání. Stejně jako když jste doktor nebo učitel, jde to dělat pro peníze, nebo jako poslání. Co se týče politických tlaků na vedení, tak to bude asi vždycky. Pokud se ale podíváme do Polska nebo Maďarska, tak Česká republika na tom s veřejnou službou není vůbec špatně. Na druhou stranu sleduji při mé kontaktní kampani také to, že někteří lidé mají poměrně velký despekt k veřejnoprávním médiím.

Čím to je?
Bude to podobné jako u dezinformací. Pokud lidé nemají naplněnou Maslowovu pyramidu potřeb, žijí od výplaty k výplatě, žene se na ně inflační, energetická, a třeba následkem toho i rodinná, krize, tak se chovají hodně emocionálně a pudově. Nutno dodat, že do určité míry pro ně mám pochopení. Prostě jen hledají únik ze situace, do které se dostali. Mohu s těmi lidmi v určitých věcech souhlasit i nesouhlasit, dehonestovat jejich pochod ale nebudu.

Nejde to, o čem mluvíte, částečně i za předními politiky, kteří občas komunikaci s veřejností nezvládají?
Ano, to máte jednoznačně pravdu. Dvakrát bych to podtrhl a souhlasil s tím. Je to jeden z hlavních motivů, proč do toho jdu. Je tady spousta lidí, kteří si říkají, že jsou politici nějací nadlidé a proč nejsou civilní. Lidé, které potkávám na ulici a vyjadřují mi určitou podporu, tak často říkají, že současné politické garnituře nevěří nebo ji nerozumí.

Při přímé volbě prezidenta mohou udělat částečnou změnu toho, co jim vadí. Člověk v téhle pozici může měnit vize i nálady společnosti. Lidé jsou zhrzeni současnými politiky. Proto jsem si na billboardy napsal také slogan Je čas na změnu. Nejsem Harry Potter nebo nějaký spasitel, nedokážu měnit věci mávnutím kouzelného proutku, ale je potřeba na některých věcech začít pracovat, a to hned.

Ten, kdo kandiduje na post prezidenta, by si neměl táhnout žádný balvan z minula, říká Danuše Nerudová

Podle aktuálních předvolebních průzkumů rostou šance Danuše Nerudové na její zvolení první českou prezidentkou. Nejen o své vizi, ale také o tom, jak přistupovat k zastropování cen energií, zda přijímat ruské uprchlíky před mobilizací a o ženách...

Když komunikujete s lidmi při kontaktní kampani, co je podle vás aktuálně nejvíc trápí?
Podpisy jsem začal sbírat někdy v lednu letošního roku. Velmi často jsme proto hovořili o pomoci Ukrajincům. Pamatuji si jako dnes 24. únor, kdy vypukl konflikt. Ten den jsme sbírali podpisy u Masarykova nádraží v Praze. Doslova mi z toho běhal mráz po zádech. V ty dny všichni spontánně odsuzovali Putina, opět to byla taková vlna solidarity, jak to Češi umí. Po nějaké době se to začalo měnit a někteří lidé argumentovali tím, že si za to Ukrajinci můžou sami, že nechápou, proč jim pomáhat. To je tedy jedno téma, se kterým se často setkávám. Na to navazují stoupající ceny energií, které tedy nejsou primárně kvůli válce. Je dohledatelné, kde byly ceny energií před válkou a že ten trend byl nastaven už před 24. únorem. Na to navazuje hrozící chudoba a obavy lidí z toho, jak přečkají zimu. Všechny tyhle obavy se snažím v kontaktní kampani krotit, ale uznávám, že vláda opravdu moc dobře nekomunikovala a nekomunikuje.

Za sebe taky si myslím, že současná podoba zastropování cen energií není dostatečná. Možná trochu překvapivě souhlasím s prezidentem Zemanem a opozičními politiky. Je potřeba být odvážnější a dohodnout se s akcionáři, zastropovat ceny u výrobce a najít cestu, jak ulehčit českým firmám. Chápu pohled ČEZu, který může říct „já jsem byznysmen a zajímá mě jen jedno jediné číslo - zisk,“ ale v takovéto těžké krizi by měli všichni ubrat. Jsme vyspělá země a měli bychom být solidární. Vláda se měla pokusit dohodnout nějaké razantnější řešení. Pak se nedivme, že je tu skupina lidí, kteří vyjdou do ulic.

Válka na Ukrajině přinesla také spoustu gest. Co říkáte například na plachtu s obličejem Vladimíra Putina v pytli na mrtvoly na budově českého ministerstva vnitra?
To je pro mě za hranou vkusu. V situaci, kdy jsme jako Česká republika jasně ukázali, na které straně stojíme, je tohle za hranou a pan ministr si to mohl odpustit. Na druhou stranu vidím také optimistické případy, třeba když vláda jela jednat do Kyjeva o budoucí spolupráci při obnově Ukrajiny. To je například skvělý krok. Válka ještě neskončila a my jsme o krok napřed a domýšlíme, co bude potřeba poté. Nehledejme proto jen negativa, ale i pozitiva.

Teď otázka, kterou pokládám všem kandidátům. Jak byste přistupoval k udělování milostí?
Institut milosti je trochu feudální přežitek, takže pokud by byl z ústavy vypuštěn nebo zrušen, asi bych se proti tomu nějak zásadně nestavěl. Když už tam je, tak si dokáži představit, že bych ji někdy udělil. Rozhodně by to nebylo někomu, kdo by způsobil nějakou hospodářskou kriminalitu. Modelový příklad může být, kdy při dopravní nehodě, při složité dopravní situaci, musíte v jedné vteřině zareagovat a omylem někoho zraníte nebo usmrtíte. V takovém případě se o tom dá uvažovat. Pokud jste tedy nebyl pod vlivem alkoholu nebo jiné drogy. Každý případ je nutné posuzovat individuálně a vždy to je obrovská zodpovědnost.

Jaké faktory by měly vylučovat z volby případného kandidáta na post prezidenta?
Já jsem v tomhle člověk, který říká, že je potřeba ctít zákony. De jure to tedy není komunistická minulost ani zahájení trestního stíhání. De facto, tedy morálně nebo hodnotově, to tyto kandidáty diskvalifikuje. Za sebe říkám, že je potřeba tohle změnit a je potřeba za tím, co bylo před revolucí, udělat tlustou čáru. Je potřeba do této pozice pustit někoho mladšího, civilního a bez nějakých břemen z minulosti. Nejde o to, jestli si tu minulost odpracoval nebo neodpracoval. Jde o to, že ve slabý moment bude na prezidenta jeho minulost vytažena, a to formuje nálady ve společnosti. Místo abychom se společně posouvali, tak se v každý vhodný moment vracíme k minulosti, ve které se babráme. To je špatně, to nás neustále brzdí. Podívejte se na minulého premiéra. Ten se celou politickou kariéru zpovídá ze své minulosti.

Já nechci v téhle pozici někoho, kdo má něco společného se zločinným systémem, který tu byl před revolucí. Pořád si vybavuji, jak jsem jako dítě jel s mámou a tátou do Jugoslávie a na hranicích je vysvlékli do naha a kontrolovali, jestli v řitním otvoru nepřeváží nějaké valuty. Také k nám poslali na kontrolu sousedy, jestli nechceme emigrovat. Nebyli jsme žádní disidenti nebo bojovníci proti režimu, jenom jsme chtěli navštívit strejdu, který v roce 1968, když byly otevřené hranice, odešel s kamarádem po studiích svobodně pracovat do Německa. Já nechci v pozici prezidenta někoho, kdo měl s touhle érou cokoliv společného.

Nesdílím názorovou ani hodnotovou orientaci s Babišem, populismus je problémem současné doby, říká Petr Pavel

Jméno generála Petra Pavla je čím dál častěji skloňováno ve spojení s nadcházející prezidentskou volbou. Šedesátiletý elitní voják ve výslužbě sice oficiálně svou kandidaturu ještě neoznámil, ambicí zapojit se do boje o prezidentský post se ale...

Je trochu symbolické, že rozhovor děláme 17. listopadu. Co pro vás znamená tohle datum?
Osobně si pamatuji, jak jsem 17. listopadu 1989 přišel z tréninku domů a tam byla máma s tátou u rádia, poslouchali Hlas Ameriky. Oba brečeli. Štěstím. Měli radost, že všechno ukazovalo na to, že to, co tu bylo, může padnout. Moje rodina komunisty opravdu nesnášela a nesnáší. Řekněte mi, proč by svobodný člověk nesměl někam vyjet? Vždyť Země je nás všech. Proč by mi mělo hrozit, že nevystuduji, jen kvůli tomu, že strejda odešel do Německa? Tohle všechno ve mně zůstává. Lidé by měli mít maximální svobodu v podnikání, cestování a rozhodování, jak naloží se svým životem.

Jak pak reagujete na lidi, kteří minulý režim adorují a chtěli by ho zpět?
Myslím si, že jde především o starší generaci. Snažím se podívat na vše pohledem i té druhé strany. Mohlo jít o člověka, který nebyl nějak poplatný té době, možná měl jednu komunistickou knížku a vlastně proplouval tím, co bylo. Je pravda, že si do určité míry lidé byli rovni a žádná bída u řady z nich nebyla tématem dne. Z toho úzkého profilu, co daný člověk pozoroval, se nemůžete divit, že pokud relativně dobře žil a dnes se má hůř, může podobně smýšlet. Často dnes může mít důchod, kterým ani nepoplatí základní výdaje. Zase se vracíme k tomu, co jsem říkal na začátku. Lidé se prostě v takový moment začnou chovat pudově a jsou zahnáni do kouta.

Co podle vás rozhodne prezidentskou volbu? Například pan Březina při rozhovoru uvedl, že charisma kandidátů.
Podle politologických teorií má dost možná pravdu. Lidé se speciálně při prezidentské volbě velmi často rozhodují právě podle charisma. Je to tak trochu reality show. A to jsme teprve na začátku. Proto mi přijde někdy trochu divné, když se lidé ptají, koho podpořím a jestli bych to neměl vzdát. Vždyť ještě ani ministerstvo neoznámilo, kdo skutečně může kandidovat. Může se stát cokoliv. Nikdy nevíte, kolik podpisů vám bude uznáno a kolik ne, přeci jen to nemáte pod kontrolou. Proto velký respekt všem, kteří se rozhodli jít touhle cestou a vyrazili do ulic se svými týmy. Ale zpět k otázce, skutečně si myslím, že rozhodnou sympatie a to, zda někdo neřekne nějaké nevhodné prohlášení.

V moment, kdy ministerstvo potvrdí, že máte nasbíráno padesát tisíc platných podpisů, začne ta skutečně ostrá kampaň. Média ani protikandidáti na vás nenechají „niť suchou“. Jste připraven na to, že se vám kompletně odhalí soukromí?
Myslím, že ano. Nemám, co tajit. Jsem naprosto klidný. S trochou nadsázky říkám, že je na čase, aby se něco negativního vytáhlo. Ne, teď vážně, vím, že se politika nehraje v rukavičkách a jsem na to připraven. Bylo by ale samozřejmě krásné, kdyby se představovaly jen vize kandidátů.

Kdybychom byli v Americe, tak Václav Klaus je otec zakladatel, říká Youtuber Jan Špaček

Youtuber tak trochu jinak. Tak by se dal stručně charakterizovat Jan Špaček. Třiadvacetiletý student politologie na svém youtubovém kanále zveřejňuje reportáže s českými politiky a dalšími účastníky předvolebních akcí. S exministrem Karlem...

Berete jako výhodu, že jste nikdy nijak nefiguroval právě na politické scéně?
Určitě to beru jako výhodu. Jsem v tomhle nepopsaný list. Nebyl jsem nijak politicky angažován a ani jsem nebyl v žádné straně. Myslím si, že to potvrdí i moji příznivci, že prezidentem by měl být nadstranický kandidát. Navíc si řekněme, co je vlastně ta politická zkušenost, kterou někteří chtějí. Jde o kontakty? Ty přeci člověk rychle získá, navíc já sám si některé nesu z mého podnikání nebo médií. Navíc mám díky televizní zkušenosti výhodu, že se mi nerozklepou kolena, když mluvím s někým, kdo se dvacet let pohyboval v politice.

Pokud by přeci jen vaše kandidatura nevyšla, přemýšlel byste o vstupu do politiky na nějaké komunální nebo celorepublikové úrovni?
Nad tím teď nepřemýšlím a je to dané tím, že jsem sportovec. Když jdu na hřiště, chci vyhrát. A tady je to naprosto stejně. Tyto otázky budu řešit, až to skončí. Pokud bych ale nějakým způsobem uspěl, tedy že bych cítil jakoukoliv výraznější podporu veřejnosti, byla by škoda všechnu tu práci hodit za hlavu a dost možná bych se to snažil v budoucnu zužitkovat. Ale to je úvaha, která nabere jasnějších obrysů až po volbách.

Jak vlastně celou kampaň financujete?
Podporovatelů, kteří mi vyjadřují podporu a všemožně mi pomáhají, je mnoho a já jim nesmírně děkuji. Těch tvrdých podporovatelů, kteří by složili nějakou větší korunu na účet, je minimum. Je to logické, výrazně jsem se zaměřil na sběr podpisů a vše ostatní šlo stranou. Proto jsem z relevantních kandidátů i nejméně vidět. Navíc za mnou nestojí žádní lobbisté, takže si vše z velké míry financuji sám.

Ohodnoť článek

Autoři | Foto archiv Karla Diviše

Štítky Bez servítků, Karel Diviš, rozhovor, politika, demonstrace, prezident, volby

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.