Kdybychom byli v Americe, tak Václav Klaus je otec zakladatel, říká Youtuber Jan Špaček

Nezapomenu na doktora, jak dceři pacienta oznamuje, že nemá smysl tatínka dál udržovat na přístrojích, říká režisér Klusák

Úterý, 1. listopadu 2022, 13:00SpolečnostBez servítků

Odezva po zveřejnění snímku V síti ještě neutichla a režisér a dokumentarista Vít Klusák se chystá do kin s novým filmem. Velké nic ukazuje na jedné straně antivaxery, na druhé straně vyčerpané zdravotníky a nebo snahu uživit se jakoukoliv prací...

Kdo zná vaše videa, určitě si položí otázku, jak moc jste v roli a nakolik je vaše chování vážně přirozené. Jaká je skutečnost?
Mám občas pochybnosti o tom, jestli mám nějakou identitu nebo osobnost. Přijde mi dost šokující, že by si někdo mohl myslet, že mám dvě osobnosti současně, protože si myslím, že nemám ani tu jednu.

Dobře. A kdo je vlastně Jan Špaček? Vaše videa se začala na internetu objevovat před rokem a půl. Od té doby mají některá více než 100 tisíc zhlédnutí. Kdo vlastně jste?
Jan Špaček je člověk, který občas zalže, ale jinak mluví pravdu. Možná bych ještě dodal, že je Jan Špaček šikovný člověk.

A zároveň je student?
Ano, jsem student politologie. Moje videa jsou vlastně takovou průpravou. Například v minulosti jsem se pokoušel požádat o grant, aby to moje natáčení bylo součástí vědecké práce. To mi bylo ale zamítnuto, což nechápu proč.

A kde jste žádal?
Byl to Pravý břeh - Institut Petra Fialy.

Vaše videa mají stále větší zásah. Jaká je vůbec vize do budoucna? Většinu videí točíte s kandidáty na prezidenta a před tím jste pro změnu natáčel na mítincích politických stran. Po prezidentské volbě přichází takové „nudnější“ období. Jak ho hodláte zaplnit?
A jéje. To jste mě teď zarazil. Vůbec mi nedocházelo, že ty prezidentské volby jednou skončí. Tak to musím na YouTube rejžovat teď.

K věci, jedno je jisté. Příští rok se můj pořad možná nějakým způsobem transformuje. Určitě přijde nějaká proměna. Myslím si taky, že většina internetových pořadů a tvůrců má určité prokletí, kdy něco dělají dva tři roky a poté vyhoří nebo působí vyhasle. Málokdo si dokáže zachovat čerstvost delší dobu. Na druhou stranu jsem za to rád, protože to člověka nutí něco nového vymýšlet.

To, co děláte, je určitá forma politické satiry?
To vlastně ani nevím. Co se myslí tím, jestli je to satira?

Tak určitě se setkáváte s tím, že jste takovým novým nástupcem České sody.
To je strašně zajímavá otázka. Když se připravuji na nějaké rozhovory v médiích, tak si říkám, jaké asi mohou padnout otázky. A na něco podobného jsem se vždy připravoval. Jste ale první, kdo se na tohle ptá. Takže konečně to zaznělo. Je hrozně s podivem, že je to pořád pro nás nějaký referenční bod, jak pro naši generaci, tak i pro tu předchozí.  Je to staré nějakých třicet let a já sám spoustu věcí z tohohle pořadu nechápu. Dnešním mladým lidem to moc říkat nemůže. I přesto se pořád k tomuhle referenčnímu bodu vracíme a působí tak tak, jako kdyby od začátku nového tisíciletí nic podobného nevzniklo.

A nevzniklo? Máte pocit, že tu za posledních dvacet nebo pětadvacet let vzniklo něco, co by se dalo označit za nástupce České sody?
Po roce 2000 tady přišla nějaká generace stand-up komiků, která mě hrozně minula. A vlastně to pro mě byla i taková motivace dělat něco, co nepůsobí jako jejich vystoupení. Mě vlastně stand-up komedie vůbec nebaví. Občas mi to pochopení jejich humoru přijde hrozně namáhavé. Shrnu to jinak, já vlastně moc nerozumím konceptu peněz, ale jestli někteří z nich berou víc než padesát korun na hodinu, je to moc.

Ve výsledku si nemyslím, že dělám něco jako byla Česká soda. On ani ten pořad nebyl vlastně satira. Byl to spíš nějaký surreální humor, což se mi moc líbí, ale politické to moc nebylo. Moji hosté navíc vědí, že těmi hosty jsou. Což se v České sodě moc nedalo říct.

Možná by se jako další referenční bod dalo říct Tele Tele. To byla za mě absolutně úžasná studie toho, co bylo ještě možné v televizi vysílat. Sám miluji Richarda Genzera. To je nejlepší člověk, kterého tahle země porodila. Dokonce jsem byl i předsedou jeho fanklubu, než ho zakázali.

Zpět k vaší tvorbě. Setkáváte se s odmítnutím politiků, že s vámi nechtějí natáčet?
Právě, že vůbec. Musím říct, že právě proto je mám rád. Vůbec jsem třeba nečekal, že proběhne tak hladce natáčení s Andrejem Babišem. Stál tam s námi deset minut a poměrně se rozpovídal. Tolik času dostal z novinářů podle mého jen Xaver Veselý.

Svým vystupováním a otázkami často uvádíte lidi do rozpaků. Stává se vám, že se z jejich reakcí dostanete do rozpaků i vy?
Já se s lidmi bavím hrozně rád, nevím ale proč se někteří se mnou bavit nechtějí. Je to asi má životní smůla, když jsem zažil spoustu odmítnutí v mém životě. S politiky je prostě o čem se bavit, jsou kontaktní, rádi se fotí. Asi jsou lepší lidi než my. Z osobního setkání s politiky nemám žádnou negativní zkušenost.

Myslím, že s některými politiky jsem navázal dokonce nějaké pouto. Před pár týdny jsem potkal v Praze Adama Vojtěcha, současného velvyslance ve Finsku, takže nevím, co dělal v Praze. Potkal jsem ho, když jsme šli oba do stejné kavárny. Přišel tam, rozhlédl se a když viděl, že je tam plno, tak odešel. A já udělal to samé. Takže je vidět, že přemýšlíme v podstatně stejně. Mohl si k někomu přisednout, ale asi se na to necítil.

A kdyby tam byl jeden volný stůl, mohli jste si sednout spolu.
Ano, ale jak ho znám z předvolebních akcí, tak si myslím, že by to neklaplo. On je hodně plachý člověk.

Říkal jste, že studujete politologii a politika je zároveň vaše hobby. Kdo je pro vás největším politikem polistopadové éry?
To je taky zajímavá otázka. Největší a možná i nejzajímavější osobou by mohl být Václav Klaus. Je to strašně zajímavý příběh. Kdybychom byli v Americe, tak Václav Klaus je otec zakladatel. Pro Českou republiku má vlastně stejnou roli, pod ním se formovala. Je zajímavé, že z člověka, který tenhle systém stvořil a definoval, se stal nejzarputilejší kritik systému. To je extrémně zajímavé. Taky je hrozně zajímavé, že je to člověk, který vždycky dbal na důležitost politických stran a jasně daných institucí, které mají roli aktérů a jsou vládní. To je pohled, který respektuji a je správný. Teď je v čele organizace, která se zapojuje do politiky, i když nikam nekandiduje. To je stejně zajímavé jako to, že poslední roky projevuje sympatie pouze k antisystémovým stranám. Před pár týdny řekl, že volil SPD. Což u něj dává smysl a nikoho to dnes asi nepřekvapí. Celkově jde ale o obrovskou proměnu jeho směřování.

Také určitým způsobem vyjádřil před prezidentskou volbou podporu Andreji Babišovi.
Ano, sice velmi opatrně, ale je to tak. Což je taky zajímavé. I o tom bych se mohl rozpovídat a navazuje to i na mou bakalářskou práci, kterou jsem psal o Václavu Klausovi. Já v tom vidím ještě jeden zajímavý moment. Václav Klaus je extrémně nekritický k Andreji Babišovi, jeho vládě a jeho ministrům. Pokud si projdete všechna jeho vyjádření v době covidu, tak ani jednou proti Babišovi nic neřekl. Stejně tak nekritizoval Alenu Schillerovou za deficit rozpočtu, naopak velmi ostře se vyjadřoval k Janě Maláčové.

A perlička na závěr, teď už fakt končím s mým okénkem o Václavu Klausovi. V úvodní kapitole knihy O čem sním, když náhodou spím Andreje Babiše se mi hrozně líbí, jak je vše napsané. Tam Babiš popisuje, jak přijel domů z práce. Byl unavený, ale ještě ne tolik, aby šel spát. Žena i děti už spaly, tak si zapnul televizi, vzal si slané tyčinky. Ideální relax po náročném dni. V ten moment v televizi běžel rozhovor s Václavem Klausem, který mluvil o tom, jak je tu mizivá míra korupce a jsme podobní západu. A to je podle té knihy iniciační moment Andreje Babiše, aby šel do politiky. To je ta vzpoura, která vlastně symbolizuje hnutí ANO. Byla to vlastně nějaká vzpoura proti Václavu Klausovi. Proto je paradox, že tahle dvojice v závěru jedné politické kariéry a v průběhu kariéry druhé si je tak názorově blízká.

Padlo tady jméno Andreje Babiše. Jak ho vnímáte jako politika?
Andrej Babiš je jedním z nejvýraznějších politiků posledních dvaceti let, který má obrovský vliv na tuhle zemi. Podobně jako Václav Klaus změnil politický systém v téhle republice. Pardon, tahle debata hrozně zvážněla. Nejsme na Českém rozhlase Plus, tak to zbrzděme. Kdyby se tu teď objevila Bára Tachecí, určitě bych pookřál.

Tak se vraťme k vaší tvorbě. Jaké reakce veřejnosti za poslední rok máte?
Veskrze jen pozitivní a to se mi líbí. Na začátku bylo jisté nepochopení, třeba u videa s Alenou Schillerovou. Tam byla řada reakcí posměšných, kdy lidi psali, co si to dovoluji natáčet s paní Schillerovou. Přišlo mi vlastně vtipný, že jim vadilo, že popularizuji nejvlivnější ženu Česka podle časopisu Forbes nebo reálně nejvýše postavenou ženu v téhle zemi ve veřejné službě. Postupně se ale lidé na mou tvorbu naladili.

Kdo vám zatím odmítl účast ve vašem pořadu?
Pár kandidátů mi neodpovědělo, ale to bych nepovažoval za odmítnutí. Možná to je tím, že mám takový divný e-mail, který padá do spamu. Nevím proč. Možná to je technická chyba nebo to je způsobené historií, když jsem jim dříve posílal různé věci.

Jak moc se dá podobnou tvorbou uživit?
Hledal jsem nějakého sponzora, ale marně. Několikrát jsem zmiňoval třeba jakou značku bot nosím, ale jelikož je to tchajwanská firma, co nemá v Česku zastoupení, tak to asi neklapne. Mrzí mě to, protože hodně riskuji právě proto, že je to firma z Tchaj-wanu. Moje videa mohou být blokována v Číně, což je poměrně velký trh, kde můžu přijít o zisky.

Jinak YouTube mi samozřejmě nějaké přivýdělky generuje, ale to je tak na pokrytí nákladů, co jsem do toho investoval. Navíc můj typ tvorby nejde úplně sekat díl za dílem.

Už jste se setkal s tím, že vás na ulici zastavil někdo, kdo vás poznal?
Jo, jo, občas ano. Občas mě někdo zastaví, že se chce vyfotit nebo jen pozdravit. Nejsou to ale žádné stovky fanoušků, možná ani ne desítky. Vlastně ani ne desítka…

Jak na vaši tvorbu reagují vaši spolužáci a kantoři?
Asi se dá říct, že jsou fanoušci. Nedokážu to ale říct na sto procent, moc se s lidmi nebavím. Pár lidí mi řeklo, že je to celkem dobrý.

Skončeme otázkou, zda už máte vybraného ideálního prezidentského kandidáta?
Takhle, já se snažím nemít politické preference. Pokud se nepletu, tak třeba Václav Moravec nechodí k volbám, tenhle přístup se mi moc líbí. Přijde mi ale nezodpovědné nevolit, proto chodím a vhazuji do urny všechny lístky. Tím nikomu nenadržuji a navíc využívám svého práva. Pitomé je, že můžu volit jen v jednom kraji, takže nadržuji jen kandidátům ze Zlínského kraje, kde volím. Teď když nad tím přemýšlím, tak mě to činí ne nezávislým. Proto přemýšlím nad tím, jak najít skulinu v systému. Naštěstí v prezidentských volbách jsou všude kandidáti stejní.