Jeden den dělám rozhovor s ortopedem, druhý den se zahrádkářem, říká moderátorka Hela Dvořáková

Helo, co Ty a mikrofon. Jsi to dítě štěstěny, kdy se ti splnil celoživotní sen, nebo Tvé moderování byla jedna velká náhoda?

V dětství jsem sledovala CNN a hrála si na to, že jsem moderátorka a čtu zprávy. Když jsem dostala magneťák, dokonce jsem si na kazety nahrávala vlastní vysílání, pouštěla písničky a moderovala. Pak jsem při studiu v Brně přičichla k dramaťáku a na 100 % jsem věděla, že je to cesta, kterou se chci vydat. A vidíš, moderuji už přes deset let.

A jak ses se dostala k mikrofonu Českého rozhlasu Vysočina?

Občas v životě přijde chvíle, kdy si říkáš, že je čas na změnu. Jednoho dne přišla nabídka z Českého rozhlasu Vysočina na pořad Dobré dopoledne. Vše jsem promyslela a nabídku přijala. A tak dělám pořad, kam si zvu zajímavé hosty a úžasné na tom je, že si člověk každý den v práci rozšiřuje obzory.

Co Tě na té práci nejvíc baví?

Potkávám se s lidmi z nejrůznějších oborů a můžu se jich zeptat na cokoliv. Tím pádem se dozvím spoustu zajímavých informací, ke kterým bych se jinak nedostala. Například si jedno dopoledne povídám s generálem Emilem Bočkem, další den vedu rozhovor s hercem Josefem Dvořákem o vodnících, potom diskutujeme o vážnějších společenských tématech - o rekonvalescenci po vážném úrazu nebo otvíráme otázku homosexuality. Hodně sleduji aktuální dění, sociální sítě, čtu noviny a podle toho si vybírám své hosty. Snažím se, aby mé rozhovory korespondovaly s aktuálním děním. Ale samozřejmě že si občas pozvu i hosty, kteří zajímají mě osobně. Vždy si ve vysílání vážím každého hosta, který se lidem otevře a může být tak inspirací pro ostatní. To jsou ty momenty, kdy si říkám, že má moje práce smysl, a to mě těší.

Toto je to klasické moderování ve studiu. Český rozhlas Vysočina ale také vysílá z mobilních studií z různých míst po celém Kraji Vysočina. Dá se to s moderováním ve studiu srovnat?

Je to úplně něco jiného. Je v tom spousta adrenalinu. Musíte 100% věřit technice, že neselže a také věřit, že se vám k mikrofonu nevrhne někdo nepovolaný. Na druhou stranu je to obrovský zážitek. Komu se poštěstí moderovat v kavárně, kde je absolutní tma a nikoho nevidíte (pozn. Kavárna Potmě) nebo ze středověkých slavností, kdy kolem improvizovaného studia projíždí Karel IV. na koni se svou družinou rytířů.

Nemoderuješ ale jen ve vysílání Českého rozhlasu Vysočina. Můžeme Tě vidět s mikrofonem i na různých akcích…

Začínala jsem menšími akcemi, v Havlíčkově Brodě jsem spolu s kamarádem Ondrou Rázlem moderovala například turnaje v ping pongu, další akce ve Ždírci nad Doubravou, ve Žďáře nad Sázavou a postupně vlastně po celé Vysočině. Z těch větších například Sázavafest nebo třeba road show v rámci mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě na Moravě. Velký zážitek bylo letošní Havíření v Jihlavě, které jsme s Petrem Palovčíkem moderovali v hornických uniformách. Bylo 30 st., tak si asi dovedete představit, jak jsme pak večer vypadali.

Máš při tom všem čas ještě na něco jiného?

Určitě ano. Člověk nemůže být jen v práci. Mám doma dva skvělé parťáky. Jednoho čtyřnohého chlupáče a jednoho dvounohého kulturního referenta Petra. S oběma trávím většinu svého volného času, vyrážíme za kulturou a po výletech. A samozřejmě se ráda vracím domů do Řečice u Nového Města na Moravě.