Úterý 17. 6. 2025 | Svátek má Adolf
Šestačtyřicetiletá Zorka Šťastná z Prahy se statečně pere se zákeřnou nemocí. Před čtyřmi lety jí byla diagnostikovaná rakovina slinivky. Lékaři jí dávali půl roku života. Jak sama říká, nyní ale navzdory této prognóze oslaví již čtvrté výročí. Zorka byla hlavní protagonistkou projektu 8 dní pro paliativu. Ten probíhal od 7. června a během uplynulé neděle doběhl do zdárného konce. Během této výzvy se Zorka rozhodla pokořit životní cyklistickou jízdu. Na cestě ji doprovázely její dvě dcery Barbora a Veronika. A také ultracyklista Martin Souček. Pátý den své jízdy se zastavili v domácím hospicu Bárka v Jihlavě. A poté se přesunuli do Telče.
Cílem výzvy 8 dní pro paliativu bylo za 8 dní a 8 hodin ujet přes 800 kilometrů napříč Českem, od západu na východ - z Chebu do Třince. A během této cyklojízdy navštívit 17 hospiců.
Celou naplánovanou trasu ujel již zmíněný ultracyklista Martin Souček, Zorka se zapojila podle toho, jak jí to dovolil zdravotní stav. „Drtivou většinu kilometrů ujela v doprovodné sanitce, protože na víc než symbolických pár set metrů před každou zastávkou neměla dost sil. Místo ní šlapaly na kole její dcery. Přesto je úžasné, co zvládla," sdělili protagonisté projektu na svém Facebooku.
Maminka byla svým dcerám velkou oporou a naopak. Podporovala je, objímala, spala vedle nich na matraci v tělocvičně. „Když jsme se blížili Praze, Barča říkala: ‘Jeď si domů odpočinout třeba na dva, tři dny, pak se k nám zase přidáš.’ Ale já vím, že by na mě pořád myslely. Když mě měly na očích, byly klidnější,” říká Zorka Šťastná.
Zorka a její tým se v jednotlivých městech potkala s pracovníky hospiců, pacienty, fanoušky, politiky a obchodními partnery. „Skrze svou upřímnost a bezprostřednost dává Zorka lidem možnost přiblížit se tématu, kterého se jinak bojí. S úsměvem mluví o tom, jaké trápení a bolest s nemocí prožívala a prožívá," píší účastníci projektu.
Svým dcerám dokázala Zorka šťastný přístup k životu předat. Umět se radovat ze společných chvil, umět překonat sama sebe a zároveň držet svoje hranice. Rozhodnutí zapojit se přišlo od nich samotných. „Holky by nenatáčely dokument ani nejely 800 kilometrů na kole, pokud by to nemělo osvětový rozměr. Nejely kvůli mě, ale na pomoc věci, kterou spolu už čtvrtý rok žijeme,” dodává onkologická pacientka.
O svém příběhu mluvila i během své zastávky v Jihlavě a Telči. V krajském městě Vysočiny navštívila domácí hospic Bárka, v královské Telči hospic Sdílení.
Pátek, 13. června 2025, 07:03
8 dní pro paliativu. To je název dobročinné a osvětové akce, která v ČR probíhá od 7. června. Jednou z hlavních protagonistek je šestačtyřicetiletá Zorka Šťastná, jež je onkologickou pacientkou a která se rozhodla pokořit životní cyklistickou jízdu....
Zorka Šťastná se do akce zapojila, jak sama v Jihlavě řekla, úplnou náhodou. „Vesmír nás s Martinem svedl dohromady. Původně jsem vůbec neměla ambice šířit osvětu o paliativní péči. Ale tím, že jsem se potkala s Martinem, mi to přišlo jako samozřejmost. A je něco, co jsem si uvědomila až v tuto chvíli. Když mi bylo 12 let, tak mi táta zemřel na rakovinu. Bylo to těsně před revolucí. Osvěta za socialismu byla absolutně nulová. A nejen, že s tím mámě nikdo nepomohl, s jeho umíráním, protože to byla hodně dlouhá a těžká cesta, kterou já si moc nepamatuju. Když pak zemřel, tak jsme v podstatě netruchlili. A je hrozně důležitý, aby v tu chvíli s vámi někdo byl. A teď chci, aby v mojí situaci moje děti na to nezůstaly samy, jako jsme v tom tehdy byli my,“ vrátila se ve vzpomínkách Zorka Šťastná. V tu chvíli měla slzy v očích.
A s pohnutím v hlase zmínila vzpomínky své maminky, která jí nyní vypráví, jak její nemocný otec, když umíral, měl takové bolesti, že po něm zůstávalo rozkousané povlečení. „To je věc, které bych se nechtěla dožít, a ani nechci, aby to zažíval kdokoliv jiný,“ svěřila se v Jihlavě Zorka Šťastná.
Zorka se stala paliativní pacientkou ve chvíli, kdy jí lékaři diagnostikovali rakovinu slinivky a dávali jí půl roku života. „Lékaři říkali, že to moje onemocnění je natolik vážné, že to ani jinak nemůže být. No, a v září slavíme čtvrté výročí. Ano, byla jsem ve fázi života, kdy jsem umírala. Už to bylo hodně na hraně. Ale pak se to zase „přehouplo“ zpátky a bylo to určitě i tou velkou podporou, kterou jsem měla. I změnou myšlení. A zkrátka to jde, když na to člověk není sám,“ dodala s úsměvem Zorka Šťastná.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
