Martin z Jihlavy vymyslel nouzové tlačítko pro seniory při prokrastinaci. Dnes zachraňuje životy

„Tlačítko, které dnes zachraňuje životy seniorů po celé republice, vzniklo v rámci prokrastinace“

Martin nastoupil do brněnské firmy na výrobu senzorů jako vývojář. „Na začátku jsme si hráli s tou technologií jako takovou, řekl jsem si, že bychom mohli zkusit vyvinout nějaký ovladač nebo tlačítko a udělat ho v co nejmenších rozměrech. Byla to pro mě trochu výzva, ale tlačítko, které dnes zachraňuje životy seniorů po celé republice, vzniklo vlastně v rámci prokrastinace,“ uvádí mě Martin stručně do historie tlačítka, které se zrodilo v dílně v Čechyňské ulici v Brně.

Kromě mě a Martina je v dílně ještě velká spousta nářadí, součástek a dalších udělátek, bez kterých by tlačítko nejspíš nebylo na světě. V tvůrčím chaosu se nedokážu orientovat, ale Martin mě uklidňuje. „Všechno má svůj systém,“ směje se.

„Ve vývoji to z mých zkušeností často funguje tak, že řešíš nějaký konkrétní problém, sedíš nad ním hodiny a dny a mohl bys nad ním sedět do půlnoci, ale pak jdeš prostě večer na pivo a najednou ti to v hlavě sepne a máš vyřešeno. Kolikrát je lepší se na dlouhé sezení vykašlat a dělat něco jiného, protože to řešení se pak v hlavě najednou objeví.“

Když uživatel zmáčkne tlačítko, zařízení se postupně spojí s pěti nastavenými kontakty

S vývojem nouzového tlačítka začal Martin v roce 2018 a kvůli rychlému vývoji technologií se postupně musel zaměřit na vměstnání většího množství součástek do menší krabičky. „Nakonec se mi povedlo tam všechno nacpat, ale když už to bylo, tak jsem začal přemýšlet, kam ještě by to šlo ještě víc zmenšit a jak malé by to nouzové tlačítko mohlo být. Když jsem dokázal všechny součástky funkčně instalovat do krabičky velké zhruba jako tlačítko ke dveřím od garáže, vznikla vlastně první generace našeho tlačítka.“

Po pár měsících tedy v brněnské dílně vzniklo první zařízení primárně určené k tomu, aby jeho majiteli zavolalo pomoc v nouzi. „O nouzi může dát uživatel vědět stisknutím tlačítka, ale lze nastavit i detekci pádu, což znamená, že se přístroj zachová stejně jako v případě, že uživatel zmáčkne tlačítko. Samozřejmě jsme počítali s tím, že se uživatel může jen udeřit rukou o jiný předmět a nemusí jít hned o pád. Aby se předešlo nějakým nevyžádaným poplachům, tlačítko se rozbliká a rozvibruje a pokud na to uživatel nijak nezareaguje, volá se pomoc,“ vysvětluje Martin hlavní funkci tísňového tlačítka.

Když jde do tuhého a uživatel zmáčkne tlačítko, zařízení se postupně spojí s pěti nastavenými kontakty přes mail, sms a telefon. „Z naší zkušenosti už víme, že maily nikdo nečte, smsky jsou fajn, ale může se stát, že ji člověk nepřečte včas, takže jednoznačně nejdůležitější je volání. Funguje to tak, že tlačítko postupně volá čísla ze seznamu pěti kontaktů, dokud to jeden z nich nezvedne, ostatním kontaktům pak přijde sms se sdělením o tom, kdo zvedl telefon, aby všichni věděli, že už situaci někdo řeší.“

„Je neuvěřitelně naplňující komunikovat s někým, jehož blízkému náš náramek zachránil život“

Martin si podle svých slov až časem uvědomil, jaký má tlačítko potenciál a co by mohlo znamenat v možnostech pomoci seniorům. „Někteří členové našeho týmu berou naši práci vyloženě jako poslání. Případy, kdy nouzové tlačítko zachránilo život, stále přibývají a jsou v podstatě na denní bázi. Vždycky nás moc potěší, když nám lidé napíšou, zavolají nebo třeba pošlou čokoládu s tím, že to naše tlačítko opravdu funguje a někomu z příbuzných zachránilo život. Je neuvěřitelně naplňující komunikovat s někým, jehož blízkému náš náramek vyloženě zachránil život,“ směje se.

Martinova tlačítka používá i úřad obce Židlochovice, která leží jižně od Brna. „Mají velmi progresivního starostu, který rád zkouší nové technologie a jiné obce je pak začnou používat také. Našich tlačítek mají Židlochovice k dispozici asi třicet a v rámci pečovatelské služby je používají senioři, kteří bydlí sami. Tlačítka při stisknutí kontaktují mobilní číslo židlochovické městské policie,“ popisuje Martin spolupráci.

Na trhu existují různá nouzová tlačítka, ta brněnská jsou však unikátní výdrží baterie. „Udáváme minimálně rok. Životnost konkurenčních tlačítek na jedno nabití se pohybuje v rozmezí od týdne do čtrnáct dní. I mezi konkurencí se najdou tlačítka, která vydrží fungovat s jednou baterkou zhruba rok, ale jsou to spíš takové domovní zvonky, protože mají pokrytí pouze na jednu domácnost a uživatel musí mít v zásuvce nějakou ústřednu, která signál posílá dál. S naším tlačítkem se může uživatel vydat i ven.“ Tlačítko, které Martin vyvinul, tak nabízí možnost přivolat si pomoc i z míst mimo domov. Zároveň umí určit polohu uživatele podle vysílaného signálu.

Samotné zařízení posílá každých 18 hodin diagnostickou zprávu, ve které je síla signálu, stav baterie nebo teplota. „Díky tomu víme, že to zařízení funguje. V případě, že zjistíme, že tlačítko nefunguje správně, posíláme kontaktům sms zprávu o tom, aby si například vyměnili po roce baterku, je tam podobná jako v hodinkách. Spousta našich konkurentů tohle vůbec neřeší a podle mě je nejhorší mít na sobě nějaké nouzové tlačítko, spoléhat se na něj a vlastně nevědět, jestli už náhodou nemá vybitou baterku,“ krčí rameny Martin.

Hlavně si nenechat ujet vlak

Martin si uvědomuje, že si nemůže nechat ujet vlak, protože technologický pokrok je velmi rychlý. „Teď přinášíme už třetí generaci tísňového tlačítka, která je kompaktnější a uživatelům nově nabídne detekci pádu.“

Senioři, kterým někdo nouzové tlačítko nabídne, často reagují nezájmem, protože zdaleka nemají dojem, že jsou v takovém věku, aby ho potřebovali. „Jenže až se něco stane, tak lidé přijdou. To bude tak troufnu si říct 60 až 70 procent zákazníků. Neštěstí prostě nechodí po horách. My mladí si třeba berem telefony i na záchod, takže bychom si tu pomoc mohli zavolat, ale věřím, že senioři na toaletě úplně nesjíždějí, co je nového na Facebooku nebo Instagramu. No a když se jim něco stane právě na toaletě nebo jiném místě, kde u sebe zrovna telefon mít nebudou, tak mají jistotu přítomnosti nabitého a funkčního tísňového tlačítka.“