Pět dní umíral v nemocnici Evžen Plocek, muž, který se 4. dubna 1969 zapálil na jihlavském Masarykově náměstí. Čin Plocka, který bývá nazýván Třetí pochodní, je dnes považovaný za protest proti nastupující normalizaci.
„Mohu říci, že jsme nikdy nepochybovali o motivech demonstrativního činu, i když to mělo tragický dopad na naši rodinu,“ řekl před čtyřmi lety během pietní vzpomínky vnuk Aleš Plocek. Jeho rodiny se dotklo to, že někteří lidé motivy dědečkova činu zpochybnili. Uvedl, že okolnosti jednání svého dědečka prozkoumal a shromáždil řadu svědectví.
Případem se s dalšími institucemi zabývalo i Ministerstvo obrany. „Jejich stanovisko je zcela jasné: Byl to připravený, promyšlený, politicky motivovaný čin,“ poznamenal Plocek. Připomněl i to, že se pohřbu Evžena Plocka, který měl podobu demonstrace, zúčastnilo kolem pěti tisíc lidí. Pohřeb je zachycen i v dokumentu Příběh třetí pochodně, který v roce 2017 natočil Martin Řezníček.
Evžen Plocek se narodil 29. října 1929 v jihlavské katolické rodině. Vyučil se nástrojařem a nastoupil v Motorpalu, kde pracoval po celý život na různých místech a v různých funkcích. V roce 1953 se oženil a o rok později se mu narodil syn Jiří. Od roku 1955 byl členem KSČ, v roce 1968 byl členem okresního výboru strany. Po srpnové okupaci byl delegátem vysočanského sjezdu KSČ, který žádal okamžité stažení cizích vojsk. Z obavy před návratem dřívějších poměrů se rozhodl pro zoufalý pokus o „probuzení“ československého lidu.
Evžen Plocek byl zaměstnán jako vedoucí obchodně technického oddělení strojírenského podniku Motorpal v Jihlavě. V konstruktérském oddělení Motorpalu pracovala i jeho manželka Zdena, za kterou často docházel. Jejím kolegou byl Roman Fürst, který tak měl možnost Evžena Plocka blíže poznat: „Několikrát jsem s ním mluvil, a to i o politice. I když byl komunista, které já jsem neměl nikdy rád, tak s ním se dalo velice rozumně mluvit, byl mi sympatický. Věděl jsem, že byl předsedou partaje, ale měl takové rozumné názory, že se s ním dalo mluvit o všem. Nebránil se ani kritice,” píše Paměť národa.
V pátek 4. dubna, přesně to bylo na Velký pátek, se devětatřicetiletý Evžen Plocek stavuje cestou z práce u svých rodičů. Okolo šesté hodiny večerní vchází do průjezdu poblíž jihlavského náměstí. Nikým nerušen se polévá ředidlem a opět vychází ven mezi lidi. Vydává se směrem k budově Okresního výboru KSČ v Jihlavě. Cestou odhazuje dva složené papíry s textem: „Pravda je revoluční – napsal Antonio Gramsci“ a „Jsem pro lidskou tvář – nesnáším necit – Evžen“. Potom se zastavuje před sídlem strany, škrtá zápalkou, okamžitě vzplane obrovským plamenem a podle webu pametnaroda.cz, který cituje očité svědky, Evžen Plocek během toho všeho křičel: „Dvacet let jsem byl komunistou… Za Palacha!“
V ten den byly na jihlavském náměstí kolotoče a lidé, kteří jsou svědky něčeho těžko uvěřitelného – hořícího muže – se domnívají, že se jedná o nějakou pouťovou atrakci. To, že se jedná o sebeupálení na protest proti okupaci a nastávající normalizaci, jim dochází až po chvíli a běží Plockovi na pomoc.
Těžce popálený Plocek se dostává do jihlavské nemocnice, kde ale o pět dní později kvůli popáleninám II. a III. stupně na třech čtvrtinách povrchu těla umírá. O jeho smrti se v tisku objevuje jen krátká zpráva na dvou řádcích. Ačkoliv jeho oběť zůstala mnohým utajena, protože přišla v době, kdy se Češi i Slováci s okupací už začínali smiřovat, podařilo se i přes mnohé překážky pracovníkům Motorpalu uspořádat veřejný pohřeb. Ten se konal 12. dubna 1969.
Pohřeb Evžena Plocka, který se konal 12. dubna 1969, zdroj: Paměť národa Toto veřejné rozloučení s Plockem nebylo po politické stránce nijak vítáno. Tryzna se odehrávala před závodem Motorpal na tribuně přistavené pro rakev a pozůstalé. Poté několikatisícový smuteční průvod v čele s pohřebním vozem odvážejícím ostatky Evžena Plocka, obklopeným příslušníky závodní jednotky Lidové milice, zamířil k bráně Ústředního hřbitova v Jihlavě.
I po tolika letech je sebevražedná vlna rozpoutaná Janem Palachem, kterého následovali Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Jan Zajíc a Evžen Plocek předmětem diskuzí. Někteří je obdivují jako hrdiny, jiní považují jejich smrt za zbytečně velkou oběť.
„To, co udělal Jan Palach a Jan Zajíc, se nevejde do žádných šablon. Byl to protest proti životu nedůstojnému svobodného člověka. Já osobně obdivuju mravní sílu těchto dvou mladých chlapců, ale s jejich činem nemohu nikdy souhlasit. Žádný národ na světě si nezaslouží, aby za něj umírali mladí chlapci,“ říká fotografka Bohuslava Maříková.
Pamětní deska Evžena Plocka na Masarykově náměstí v Jihlavě, zdroj: drobnepamatky.cz „Já si myslím, že to, co udělal Jan Palach, Jan Zajíc a i ti další, o kterých se nemluví, byl hrdinský čin. Tam bylo něco, co jsme si všichni mysleli, že je tady nějaká hrdost, ono se snadno mluví o hrdosti a národním uvědomění. V médiích se velmi často dávají za vzor Masaryk a Čapek a kde jsou ti normální lidé?“ říká Michal Tůma, fotograf, který se zúčastnil pohřbu.
Evžen Plocek se v květnu 2017 stal čestným občanem Jihlavy. Občanství získal in memoriam za „vyšší princip“, který projevil svým sebeupálením. V gotické síni radnice tehdy převzal ocenění jeho vnuk Aleš Plocek. „Jsem rád, že se zastupitelé rozhodli tohle ocenění dědovi udělit,“ řekl.
Občanská iniciativa Odkaz Evžena Plocka z Jihlavy usiluje o státní vyznamenání pro Evžena Plocka. Bývalý prezident Miloš Zeman ale v lednu 2019 oznámil, že žádostem o udělení státního vyznamenání Plockovi nevyhoví. „Mohu pouze poznamenat, že v případě pana Plocka, na rozdíl od Jana Palacha, Jana Zajíce i dalších, lze s úspěchem pochybovat o jeho motivaci,“ řekl tehdy s poukazem na historické posudky, které si nechal zpracovat.
Foto Aleš Plocek, drobnepamatky.cz, Paměť národa | Zdroj ČTK, Město Jihlava, Paměť národa, wikipedia
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
