Počasí dnes18 °C, zítra16 °C
Úterý 21. května 2024  |  Svátek má Monika
Bez reklam

Sophiina volba. Rozhodla jsem se poslat svého chlapečka do nebe, říká žena z Jihlavska, co v šestém měsíci přišla o dítě

V listopadu, v souvislosti s Dušičkami asi více než jindy, vzpomínáme na ty, co už s námi nejsou. Úmrtí blízkého člověka vždy bolí, zvláště pokud jde o vlastní dítě. Své o tom ví Monika Kořínková z malé obce na Jihlavsku, která má za sebou nešťastnou událost. V polovině těhotenství o své miminko přišla, v té době musela udělat pro ni to nejtěžší rozhodnutí v životě. A podle jejího vyprávění není den, kdy by si na svého chlapečka nevzpomněla, i když už je to 12 let.

Psal se rok 2010. Monika z Jihlavska měla za sebou už jednu nepříjemnou zkušenost, kterou si nepřeje žádná žena – mimoděložní těhotenství, v souvislosti s tím přišla o vejcovod. Poté znovu otěhotněla. „Druhé těhotenství přišlo pár měsíců po prvním potratu a vše probíhalo tak, jak mělo do 20. týdne těhotenství. Všechny testy a ultrazvuky byly v pořádku. Ve 20. týdnu těhotenství jsem měla jít na větší ultrazvuk, byly Vánoce, tak se to o pár dní posunulo. Na ultrazvuku se mému gynekologovi nelíbilo zřejmě něco na srdíčku miminka, a proto mě poslal do nemocnice na lepší ultrazvuk,“ vrací se Monika Kořínková do roku 2010 a ke svému druhému těhotenství.

Tam po dlouhých minutách zjistili, že závada na srdci nějaká je, ale bylo těžké přesně určit diagnózu. Moniku proto odeslali do Prahy do Motola. „Vše už muselo běžet rychle, protože jsem se rychle blížila k týdnu těhotenství, kdy ho lze ještě ukončit z důvodu vývojové vady. V Motole zjistili, že vývojové vady na srdíčku jsou tak závažné, že byla velmi malá šance na záchranu. Přesto mi ale dali vybrat, zda v těhotenství chci pokračovat, nebo jestli chci těhotenství ukončit,“ vypráví Monika se slzami v očích s tím, že toto se odehrálo těsně před 24. týdnem těhotenství.

„Tenkrát po tom porodu mi moc pomáhalo, když jsem se někomu mohla vypovídat. Každému, kdo byl ochotný poslouchat, jsem všechno do detailu vyprávěla a vždy se mi moc ulevilo. I teď děkuji za to, že jsem se mohla opět po letech vypovídat.“

Monika se lékařů ptala, jaká je šance na záchranu miminka. Lékaři jí sdělili, že skoro žádná, že by se miminko muselo narodit u nich v Motole, a hned poté by muselo podstoupit řadu operací s nejistým výsledkem. Před ženou z Jihlavska proto bylo velmi těžké rozhodování, sama o něm mluví jako o „Sophiině volbě.“ „Bylo to těžký, strašně těžký. Miminko mě kopalo každý den tak silně, nechápala jsem, jak může takto kopat, když je tak nemocné. V Motole mi řekli, ze dokud je ve mně, tak dýchám za něho, ale samo by to nedokázalo. Nakonec jsem se rozhodla poslat svého chlapečka do nebe. Nikdy nezapomenu na ty chvíle, kdy jsem se rozhodovala, ale rozhodovala jsem se jako máma. Nechtěla jsem, aby trpěl, protože až by se narodil, tak by trpěl, a to hodně. Pitevní zpráva mi to pak potvrdila,“ říká Monika s tím, že lékaři jí pak potvrdili, že srdíčko bylo uloženo uprostřed hrudníku, miminko nemělo vyvinuté plícnice, mělo otočené srdeční komory, nemělo slezinu, mělo jen jednu ledvinu a k tomu navíc kombinované vady nožiček.

„Byl to psychický masakr." 

Maminka z Jihlavska se podle svých slov rozhodla rychle. Těhotenství se rozhodla ukončit hlavně proto, že nechtěla, aby její dítě celý život trpělo a podle lékařů by všechny plánované zákroky byly stejně s nejistým výsledkem. „Do nemocnice jsem nastoupila v pátek na vyvolání porodu, slíbili mi, že ho vyvolají hned v ten den, abych to měla rychle za sebou. To se nakonec nestalo, a já šla na vyvolání až v pondělí. V životě jsem nevybrečela tolik slz a nezažila tolik bolesti, protože mě celý víkend kopal, já hladila jeho svět a věděla, že ho posílám do nebe. Masakr, psychický masakr.“

„Přemýšleli jsme, že by se jmenoval Jaroušek, po manželovi. Ale bohužel, jak se narodil předčasně a byl označen ještě jako plod, tak jsme ho nemohli pojmenovat ani mu zřídit hrobeček. Jaroušek je v nebi, ale já mu prostě říkám ‚Můj chlapeček nebo andílek‘.“

Vyvolávaný porod začal ráno o půl deváté, skončil po 12 hodinách. Podle lékařů měla Monika porodit ideálně vaginálně s ohledem na další budoucí porody.

Dnes o miminku, které zemřelo, mluví jako o chlapečkovi. V době vyvolávaného porodu ale pohlaví nevěděla. „Vím, že je to asi hodně divné, ale já to proste v tu chvíli nechtěla vědět, protože to pro mě tenkrát bylo jednodušší se s tím smířit. Věděla jsem, že mám andílka, ale lépe jsem nesla, když jsem nevěděla, co to bylo, zda holčička, nebo klouček. Pitevní zprávu mi tenkrát četla moje mamka a na moji prosbu, aby nepřečetla pohlaví, ale zbytek jo, to udělala. Až když jsme jeli tenkrát na genetické vyšetření, tak doktor moje přání nerespektoval a pohlaví mi oznámil. V tu chvíli se mi znovu neskutečně zhroutil svět. Já prostě nebyla připravená na to vědět pohlaví. Byla to strašná bolest. To se stalo asi měsíc po porodu. Kloučka jsem si po porodu nepochovala, nerozloučila jsem se s ním. Loučila jsem se později a trvalo to rok,“ popisuje Monika a dodává, že po genetickém vyšetření jí a manželovi lékaři řekli, že výše popsané vady se u dětí objevují velmi vzácně.

Některé porodnice dnes nabízí rodičům, kteří mají za sebou takzvanou perinatální ztrátu, vzpomínkové schránky. Ty dostanou rodiče třeba v jihlavské porodnici v případě úmrtí miminka v děloze, nebo těsně po porodu. Obsah boxů bývá různý a je rodinám poskytován zdarma.

Jihlavská nemocnice poskytuje vzpomínkovou schránku pro miminko, které si rodiče bohužel neodvezou domů

Nemocnice Jihlava se zařadila mezi instituce, které poskytují podporu rodinám při perinatální ztrátě ve formě takzvaných memoryboxů. Vzpomínkovou schránku dostanou rodiče v případě úmrtí miminka v děloze, nebo těsně po porodu.

Monika v roce 2010 takovou možnost neměla. Jak sama říká, není den, kdy by si na svého chlapečka nevzpomněla. „Nemám vzpomínkové místo někde venku, mám ho ve svém srdci, ve svých vzpomínkách a nechala jsem si ho vytetovat na levé předloktí. On ví, že jsem stále s ním a že se těším, že jednou za ním přijdu a vše mu vysvětlím, proč jsem se tenkrát tak rozhodla a nedala mu šanci. Chtěla jsem, aby netrpěl, to bylo to hlavní, na co jsem myslela. Aby netrpěl. Vím, že jsem pro něj udělala to nejlepší, našli se lidé, kteří mě za tou odsoudili. Že jsem mela zkusit ty operace, třeba by ho lékaři zachránili. Možná jednou přijdou doktoři na to, jak takhle poškozené srdíčko dát do kupy a já bych si to moc přála. Je mi líto, že se na to nepřišlo už v roce 2010. Budu moc ráda, když se věda posune a žádná maminka se už nebude muset těžce rozhodovat jako já tehdy. Ale opravdu není dne, abych si na něho nevzpomněla a těším se, že jednou se s ním sejdu, já se vlastně těším na smrt,“ usmívá se Monika.

„Děti mi vše vynahrazují." 

Ta je dnes maminkou dvou zdravých dětí, dcery a syna. Její příběh má tedy nakonec dobrý konec, i když po její perinatální ztrátě přišly ještě další rány. Zhruba tři měsíce po úmrtí chlapečka Monika znovu otěhotněla, přišel ale potrat. Tentokrát byl samovolný v devátém týdnu těhotenství. Poté přišlo čtvrté těhotenství, které skončilo šťastně, narodila se dcera Adélka. „Ta je ale z dvojčat, to druhé zemřelo ve 12. týdnu těhotenství, říká se tomu syndrom mizejícího dvojčete. Adélka to ale zvládla a narodila se nám,“ vrací se Monika k porodu v roce 2011 s tím, že poté přišlo páté těhotenství, opět šlo o dvojčata a opět skončilo potratem. „V mém šestém těhotenství přišel na svět zdravý syn Daneček. V jednu chvíli jsem nevěřila, že ty děti někdy budu mít, a mám. A jsou moc šikovné a všechno mi vynahrazují,“ říká Monika s úsměvem.

Statistika z porodnic

Příběh Moniky z Jihlavska zdaleka není ojedinělým. „Ročně se v naší porodnici rodí tři až čtyři mrtvě rozená miminka v období kolem termínu porodu. Početnější skupinu však tvoří ženy, které podstoupily vyvolání kontrakcí po zjištění závažné vrozené vývojové vady plodu nejčastěji na začátku druhého trimestru gravidity nebo při takzvaném zamlklém těhotenství diagnostikovaném v prvním nebo druhém trimestru. Bez ohledu na stáří gravidity je to pro každou maminku a jejího partnera velmi bolestné období, ve kterém potřebuje velkou podporu našeho personálu, rodiny a dalších osob v jejím okolí,“ sdělila redakci Drbny Monika Zachrlová, mluvčí jihlavské nemocnice.

Podobnou statistiku eviduje také havlíčkobrodská nemocnice. V roce 2021 zde evidují šest mrtvě rozených dětí, za 10 měsíců tohoto roku šlo o dvě děti. „Co se týká případů, že v těhotenství musel být vyvolán porod již mrtvého dítěte - v letošním roce jsme zaznamenali zatím pět případů. U nás se tyto maminky již řadu let mohou rozloučit s miminkem - děláme jim otisky nožičky miminka, dostanou informační a psychoterapeutický balíček, mají u nás zajištěnu psychologickou podporu, provázení v této těžké chvíli,“ uvedla Petra Černo, mluvčí Nemocnice Havlíčkův Brod.

Stejnou statistiku evidují i další nemocnice v kraji, tedy pelhřimovská, třebíčská i novoměstská, z etických důvodů ji však nechtěly zveřejňovat.

Hodnocení článku je 94 %. Ohodnoť článek i Ty!

Foto Myriams - Fotos / pixabay

Štítky perinatální, ztráta, dítě, úmrtí, porod, příběh, nemoc, vada, Dušičky, těhotenství, okres Jihlava, lékař, Fakultní nemocnice v Motole, Lékárenský komplex Jihlava, Nemocnice Havlíčkův Brod, Praha, Vánoce

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Sophiina volba. Rozhodla jsem se poslat svého chlapečka do nebe, říká žena z Jihlavska, co v šestém měsíci přišla o dítě | Společnost | Zprávy | Jihlavská Drbna - zprávy z Jihlavy a Vysočiny

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.