FOTO: Tady se pere pro nejlepší hotely v zemi. Jihlavská prádelna jede naplno

„Platíme za nejlepší prádelnu pro hotelový segment v celé České republice,“ říká úvodem Martina Prošková, jednatelka Prádelny a čistírny Jihlava. Jde o jedinou prádelnu v Česku, která zůstala ve veřejném vlastnictví – stoprocentním vlastníkem je město. Prádelna platí nájem, odvádí podíl na zisku a dává práci devadesáti lidem. Od roku 1963 se provoz na okraji Jihlavy rozšířil z lokální prádelny na celorepublikový podnik větší střední velikosti. Měsíčně zpracuje 450 tun prádla, což odpovídá hmotnosti patnácti tatrovek včetně nákladu.

Redakci Jihlavské Drbny prádelnou prováděla jednatelka Martina Prošková.

Z osmdesáti procent v Jihlavě perou pro pražské čtyřhvězdičkové a pětihvězdičkové hotely, například pro Mandarin Oriental, Hotel Andaz nebo Hotel Anděl, také pro Aquapalace Praha. Na Vysočině zatím cestovní ruch není příliš silný, jistý potenciál pro zlepšení skýtá Horácká aréna. „Různé akce sem přilákají různé subjekty, snad i ty podnikající v oblasti ubytování, aby bylo co prát,“ usmívá se sympatická jednatelka. V prádelně se specializují na hotelový segment, pro sociální ani zdravotnická zařízení neperou.

Hotely přitom do prádelny posílají všechno, co se může zašpinit – ložní prádlo, župany, ručníky, ale i závěsy a uniformy. „Ty se nedají prát, musí se chemicky čistit v perchlorethylenu. Máme i mokré čištění, které rozjasňuje barvy, je velice příjemné na deky a přikrývky a má dezinfekční účinek,“ vysvětluje Martina Prošková, zatímco za jejími zády pracuje velká pračka. Zajímavé je, co občas dorazí spolu s prádlem – zbytky jídla, plyšáci a jiné dětské hračky, ale třeba i dálkové ovladače nebo sexuální pomůcky.

Čtrnáct praček, každá na 55 kilo prádla

Zatímco v domácnostech bývá praní prádla spíše ženskou záležitostí, v prádelně je to trochu jinak. „Máme prací linku se čtrnácti komorami. Do každé nakládají muži v jednu chvíli 55 kilo prádla a na druhé straně těch 55 kilogramů – už mokrých – vypadne,“ popisuje jednatelka s tím, že v nově budované hale budou komory ještě o pět kilo větší a obsluhovat je budou výhradně muži.

Pětadevadesát procent všeho, co prádelna vypere, projde tímto nakládacím pásem a každou ze čtrnácti pracích komor. Poté, co lis vymačká z vypraného prádla vodu, se mokré prádlo přesouvá na dopravník, kde čeká, až se uvolní sušička. V ní se jednotlivé kusy ložního prádla od sebe oddělí a následně je třeba vše roztřídit na prostěradla, povlaky a polštáře. Ty pak míří na obrovské žehlicí linky s několika válci a vysokým odpařovacím výkonem.

„Denně vyhodnocujeme produktivitu každého pracoviště a hlídáme prostoje na prací lince. Jakmile se praní zastaví, změní se hladiny vody v pracím cyklu a prádlo není dokonale vyprané. Pokud děvčata nemají co žehlit v důsledku prostojů na prací lince, vznikají prostoje i na žehlicích linkách. Cokoli v koloběhu se zastaví, musí se hned opravit – procesy na sebe navazují a musí běžet,“ popisuje šéfka. U froté se po vyprání přesouvá prádlo do sušičů a suší do sucha. Ihned poté musí být složeno.

V prádelně jsou pozice, kde pracují výhradně muži.

Prádlo většinou skládají stroje, ruční práce je potřeba jen u malých zakázek nebo u županů. Těch v prádelně vyperou kolem dvanácti tisíc měsíčně a po složení musí být vždy dobře viditelné logo hotelu. Neustálý vývoj je patrný i prádelně – dříve se téměř všechny zakázky vázaly, dnes už je to spíše výjimka. Většina zákazníků dostává prádlo složené v přepravních kontejnerech, vážou se jen zakázky pro hotely, kde pokojské rozvážejí prádlo po patrech, což jim usnadňuje práci.

Prádlo s barevnými prvky, stolní prádlo, napínací prostěradla, deky nebo polštáře pak míří do jedné ze soustav deseti samostatných praček a sušiček. Samostatnou kapitolou jsou prostěradla, župany a osušky z wellness, ve kterých bývají aromatické oleje a masážní gely. Takové prádlo se musí vyvařovat a při sušení hrozí, že zbytky olejů vzplanou. „Dvakrát už jsme tu spustili požární poplach. A to není nic příjemného – jen taková menší pračka stojí kolem tři sta tisíc,“ říká Prošková.

Auta nakládají ve dvě v noci

Každou noc přijede zhruba deset nákladních aut, každé z nich veze čtyřiadvacet klecí, přičemž jedna pojme 120 kilo špinavého prádla. V prádelně už je zakázka zadaná online, stačí vytisknout identifikační lístek a prádlo vyprat. Se stejným lístkem pak vyprané prádlo Jihlavu opouští. „Ve dvě hodiny ráno řidiči nakládají a jedou směrem na Prahu, protože v osm hodin už musí být z centra pryč, jinak dostanou pokutu. S nákladními auty 7,5 tuny s hydraulickým čelem by se v ranní pražské špičce kvůli své délce ani nevymotali,“ popisuje Prošková. Více aut přijíždí v pondělí ráno, kdy svážejí prádlo po víkendových pobytech, čisté prádlo pak odjíždí ve středu.

Mimo sezónu se v prádelně pracuje od pondělí do pátku ve dvou směnách, v sezóně přibývá sobotní směna. „V pondělí navezeme od zákazníků obrovské množství prádla, takže v pondělí a úterý máme prodloužené, třeba desetihodinové, směny. V sezóně tu někdy býváme i v noci, pokud to situace vyžaduje,“ nabízí pohled do zákulisí jednatelka.

Dříve se vázaly téměř všechny zakázky, dnes už jsou to ojedinělé případy.

Prádelna a čistírna Jihlava v Rantířovské ulici funguje i pro veřejnost – perou zde vše, na co se lidé bojí doma sáhnout. Prvním krokem je umět číst symboly na oblečení, někdy je ale kombinace materiálů problematická. „Tohle vypadá jako kov, ale je to umělá hmota, která se může roztéct a zapustit do oblečení,“ ukazuje jednatelka ozdoby na dámském kabátu.

Někdy v čistírně vyžadují podpis zákazníka jako pojistku pro případ, že by se čištění přes veškerou snahu nepovedlo. „Když zákazník argumentuje čtyřicetitisícovou bundou a my vidíme, že je tam problematická kombinace materiálů, nemůžeme si dovolit to přijmout bez podpisu. To by byla sebevražda,“ uzavírá Prošková.