Sotva si dnešní Jihlavané dovedou představit paniku a strach o vlastní život i osudy blízkých, jak na vlastní kůži prožívali ve dnech letní rovnodennosti roku 1920 naši předkové. Právě před 105 lety naše prababičky objímaly manžely a nechtěly je pustit do ulic, neboť v Jihlavě se střílelo a tekla krev. Byli i mrtví. A do rána před radnicí vyrostla šibenice a vyrabované obchody v centru měly rozbité výlohy.

Tak to bylo. Před sedmdesáti lety dostával jihlavském Motorpalu strojní inženýr necelých 500 korun hrubého a třeba vyučený frézař pod 200 Kčs. Psal se rok 1955. Jihlavané začátkem června toho roku víceméně nemluvili o ničem jiném, než že musí otestovat nové ordinace v právě otevřeném Domě zdraví. Také o tom, že bezmála každý druhý ve městě, dělníci, úředníci, studenti, učňovská mládež, rodiče i školáci nacvičují na premiéru I. celostátní spartakiády. Připomeňme, že kalendář ukazoval rok 1955 a Jihlava měla oficiálně 33 900 obyvatel.

Konec války a osvobození Jihlavy byly nejvýznamnější události v novodobé historii města. Lidé na Jihlavsku cítili konec války. Musí přijít co nevidět, říkali všichni. Jenom se nevědělo, odkud přijde. Zda se ve městě objeví Rusové, nebo se ze vzduchu snesou Američané. Nebo odněkud přijede silná německá jednotka a rozpoutá běsnění. Nikdo nic nevěděl a Jihlavané měli strach vystrčit nos ze dveří. Rodiče drželi děti doma pod zámkem. Mladé ženy a dívky děsilo pouhé pomyšlení, že by se najednou ocitly mezi četou vojáků, jedno v jaké uniformě.

Bylo nebylo. Plechové ampliony na Masarykově náměstí vyhrávaly řízné komunistické, dělnické či svazácké pochody. Psal se rok 1955 a Jihlavané se těšili, že brzy začnou chodit pro léky a se svými bolístkami do novotou zářící, na tehdejší časy nevídané a obrovské budovy Domu zdraví. Komplex se stavěl od roku 1948. Letos právě 1. máje uplyne 70 let od jeho slavnostního otevření v roce 1955.

Což takhle dát si doma sprchu či rovnou koupel s pěnou ve vaně? A pak naházet prádlo do pračky a uvařit si kafíčko? Stačí otočit kohoutkem a voda teče. Samozřejmost, o níž by se našim předkům nemohlo zdát ani v nejbujnějším snu. V těchto dnech si připomínáme významnou událost. Před stodevětatřiceti lety byly 14. dubna 1886 zahájeny práce na výstavbě nového pístovského vodovodu, který zanedlouho změnil život tisícům Jihlavanů.

Pivo se v Jihlavě vaří od samého založení města. Z toho je samo o sobě zřejmé, že jihlavské pivo je po celá staletí pro Jihlavany už ze své podstaty jakousi formou rodinného stříbra. Rádi to potvrzují místní patrioti, tisíce konzumentů, kteří si dnešní značku s ježkem oblíbili a nakonec i milovníci historie. Ti si v těchto dnech připomínají 164. výročí slavnostního otevření jihlavského pivovaru.

Radostné výkřiky a německá hesla, prapory, výskot, provolávání slávy v němčině, to všechno se slévalo v centru města 15. března 1939 ve velikou oslavu německého národa. Dav rozjásaných jihlavských Němců na zasněženém náměstí mával vlaječkami s hákovými kříži. V ulicích a na náměstí vlály červenobíločerné prapory rovněž s hákovým křížem.

Víte, co se v Jihlavě událo před 77 lety v únoru 1948? Nejen na Vysočině, ale v celém Československu státním převratem spadla do klína moc komunistům na dlouhých 40 let. Velice brzy po změně režimu desetitisíce rodin pocítily tvrdou pěst vítězů, beroucích všechno.

Bylo nebylo… Tak můžeme začít pradávnou historii, odehrávající se v Jihlavě před více než šesti sty lety. Psal se rok 1402 a v únoru panovaly kruté mrazy. Právě na svátek opata Gotšalka za jasné noci na neděli 19. února se po městě strhl veliký křik, ryk a troubení. K tomu se brzy sníh kolem minoritského kláštera začal barvit krví. Zakrátko před a za městskými hradbami ležela těla útočníků i obránců. Měšťané na hradbách nad ránem toho dne ubránili město a pobili dost nepřátel.

Právě před třiceti lety Jihlavany překvapil nový list Facta. Politici se včetně nového starosty Františka Dohnala ve skrytu duše obávali, že jim bude šlapat na kuří oka, ale nebyl na to čas. Noviny překvapily něčím jiným, rychlým rozpadem.