Po štípnutí od vosy jsem zpanikařila a bála jsem se, že umřu, říká alergička z Jihlavy. Z domu nevyjde bez injekce

Jedním z pacientů byl i Zdeněk Dvořák, který bydlí v obci na Jihlavsku. Ten potřeboval rychlou lékařskou pomoc 18. srpna, kdy ho při práci na zahradě štípla včela. „Nestalo se vlastně nic zajímavého, jenom mě píchla včela jako už mnohokrát, naposled třeba o týden zpátky. Tentokrát to ale bylo trochu jiné. Možná kdybych neměl tu týden starou vlastní zkušenost, že mi píchnutí vůbec nic nedělá, zachoval bych se jinak,“ svěřil se redakci Drbny Zdeněk Dvořák, který si ze začátku vůbec nepřipouštěl to, že by ho toto štípnutí mohlo ohrozit na životě.

„Na chvíli jsem ztratil vědomí." 

Jak popisuje, žihadlo dostal mezi víčko a obočí. Během chvíle mu začal natékat nos, tvář, oko, a co Zdeňka Dvořáka překvapilo, poměrně rychle mu začala natékat i brada. „Navíc mi po těle začala vyskakovat kopřivka a svědily mě dlaně, měl jsem divný tlak v uších. O pár chvil později se mi začalo hůř dýchat, začal i natékat krk, a poté, co jsem měl úplně tvrdou bradu, mi manželka zavolala sanitku,“ vzpomíná Dvořák na čtvrtek 18. srpna. Žena ho na radu záchranné služby posadila ke stolu, aby v klidu dýchal, což se zpočátku dařilo. „Pak se můj stav začal rychle zhoršovat, následovaly další dva telefonáty na záchranku, ten poslední si už ale nepamatuju. Na chvíli jsem totiž ztratil vědomí. Pamatuju si až to, jak mě položili na trávu a opět jsem začal dýchat,“ vypráví Dvořák.

Pár minut nato přijeli záchranáři a poskytli první pomoc. Po nezbytných krocích Zdeňka Dvořáka naložili do sanitky a lékaři si ho, vzhledem k tomu, že na chvíli ztratil vědomí a také kvůli možné další reakci na žihadlo, nechali na noc v nemocnici. Propustili ho další den dopoledne s tím, aby navštívil svého praktika, jenž rozhodne o dalších krocích.

Zdeněk Dvořák po pár dnech navštívil svou obvodní lékařku a domů si odnesl léky a také injekci, laicky označovanou jako „pero“, která se aplikuje do nohy a slouží jako první pomoc na další alergickou reakci. „Pero mám použít okamžitě ve chvíli, kdy mě začnou svědit dlaně. A pak samozřejmě neprodleně volat záchranku,“ cituje Zdeněk Dvořák doporučení své praktické lékařky. „Další případný štípanec už určitě nepodcením a ihned užiju předepsané léky,“ dodává Dvořák.

Tento muž prožil s největší pravděpodobností takzvaný anafylaktický šok. „U alergické reakce většinou dochází k postupnému rozvoji příznaků, které mohou být velmi různé - od prostého otoku a zarudnutí v místě vpichu po celkovou reakci organismu spojenou s poruchou dechu z důvodu otoku dýchacích cest a takzvaným anafylaktickým šokem. Rozvoj těchto příznaků může trvat různě dlouhou dobu. Nejčastěji přijíždíme k pacientům, u kterých se postupně rozvíjí celkové příznaky, tedy mají například zarudnutí či kopřivku na velkých plochách těla. Někteří také začínají mít pocit „knedlíku v krku", což je velmi závažný příznak, který může bez léčby přejít až v úplné uzavření dýchacích cest otokem. Tento stav bohužel může vést bez okamžitého řešení k úmrtí pacienta. Našich pacientů v tomto kritickém stavu je však naštěstí minimum,“ popsal na dotaz Drbny mluvčí krajské záchranky Petr Janáček.

Dodal, že v letošním roce úmrtí pacienta po bodnutí hmyzem krajští záchranáři naštěstí neevidují. Podobný případ není znám ani v předchozích letech.

Injekci musela použít i teď v létě 

Bez „pera“ po dvou nepříjemných zkušenostech z domova nevychází ani Eva Coufalová Kolaříková z Jihlavy, která o své alergii na štípnutí od vosy a sršně ví zhruba čtyři roky. „Před cestou na Srí Lanku jsem si raději zašla na alergologii, protože mi po jednom štípnutí od vosy bylo hrozně zle. A výsledky ukázaly, že mám alergii na vosy a sršně, na včely ne. A prý je tak silná, že se pan doktor na alergologii divil, že jsem štípnutí vůbec přežila,“ vypráví Eva Coufalová Kolaříková. Na Srí Lanku raději odjela s prášky a zmíněným perem.

Před dvěma lety kempovala v „obytňáku“ a jako vždy, tak i tentokrát si dávala pozor, aby nepila ze špatně uzavřené lahve. „Když někde letěla vosa, tak jsem panikařila a utíkala. Najednou mě začala brnět pusa, spodní ret. Paradox je, že ani nevím, že mě něco štíplo. Bylo to hrozně rychlý, hrozně rychle mi začala natékat pusa a ve spodním rtu jsem viděla vpich. Najednou na mě šel zase ten malátný pocit, takové brnění a slabost po celém těle. Manžel hned běžel pro led a kamarád byl se mnou v obytňáku. Říkala jsem mu, aby mi podal tu injekci, že si to asi budu muset píchnout, a on mi ji vyndal z toho obalu a odjistil. Jak mi na ni sahal, tak mě to úplně vykolejilo a držela jsem ji obráceně. A když jsem si ji chtěla píchnout do stehna, tak mi to místo toho vystřelilo do prstu. Začala jsem ještě víc panikařit a hyperventilovat ze stresu. Tak se musela volat rychlá,“ zavzpomínala Eva Coufalová Kolaříková na dva roky starou událost.

Známý pocit po celém těle 

Tím však její zkušenosti s vosím bodnutím nekončí. Injekci musela použít i během tohoto léta, kdy ji štípla vosa přes motorkářskou bundu, což zpočátku opět vůbec nevěděla. „Po příchodu z práce jsem si ohřívala jídlo a začala mě brnět záda a přišel ten starý známý hnusný pocit po celém těle, a to už jsem věděla, že je zle. Hlavně jsem byla sama doma a měla jsem strašný strach, že to nějak pokazím. Sundala jsem bundu a triko a vypadla ta vosa. Našla jsem prášky, ty jsem si vzala jako první, protože tím, jak jsem nevěděla, že mě štípla, tak jsem přišla asi o 10 minut času. Pak jsem si hned píchla injekci, tentokrát se mi to podařilo. Jak jsem byla sama doma, tak jsem se bála, že tam umřu někde sama,“ líčí Coufalová Kolaříková nepříjemné chvíle z letošního léta.

Dodává, že sanitku nakonec nevolala, protože její předchozí zkušenost s lékařem nebyla příliš dobrá. „Nechtěla jsem být doma sama, kdyby to se mnou seklo, protože i přes ty prášky mi bylo hrozně zle, špatně se mi dýchalo a hrozně jsem se motala, zatmívalo se mi před očima. Tak jsem se doplazila k sousedům a ti se o mě asi tři hodiny starali. Dávali mi vodu a obklady a mluvili se mnou, aby mě odreagovali. Pak přijel manžel domů, tak si mě přebral, ale nemohla jsem dýchat ještě o půlnoci, a to mě to štíplo asi ve tři odpoledne. Ještě ráno mi přišlo, že se motám. Nechci, aby se to opakovalo, z vos mám fakt strach. Příště si rovnou volám sanitku, fakt jsem měla pocit, že umřu,“ svěřuje se alergička z Jihlavy.

„Tak malá věc, co mě může zabít." 

Velký respekt z vos a včel má i Karolína Kameníková z Jihlavska, která to, že je alergická na žihadlo od včely a vosy, zjistila ve 20 letech. V té době byla coby zdravotní sestra na pobytu s alergiky a astmatiky, a paradoxně nejhorší reakci na bodnutí měla ona sama. „Po bodnutí pod koleno vosou mi lýtko několikanásobně oteklo. Na alergologii můj popis lehce bagatelizovali, že otok je po bodnutí normální, ale když přišly výsledky, tak mi lékařka řekla, že horší dlouho neviděla a příště si mám rovnou zavolat záchranku. Od té doby u sebe stále nosím Epipen pero a další léky první pomoci. Loni mi po bodnutí vosou bylo na omdlení a špatně se mi dýchalo, takže jsme odjeli akutně na pohotovost, kde mi dali další léky a ulevilo se mi. Ale dostala jsem varování, že každé další bodnutí může být horší a horší. Je zvláštní žít s pocitem, že tak malá věc mě může i zabít,“ svěřila se redakci Drbny další alergička Karolína Kameníková.

Jak již bylo zmíněno, ze statistiky záchranářů na Vysočině vyplývá, že letos vyjížděli zhruba ke 140 pacientům, kteří měli alergickou reakci na štípnutí od hmyzu, během léta jich byla stovka. „Ve většině případů se jednalo o méně závažné reakce, které si ovšem i přesto vyžádaly převoz do zdravotnického zařízení. Asi jednu třetinu tvořily reakce závažnějšího typu, jakými jsou dušnost či ztráta vědomí,“ rekapituluje Janáček.

Komukoliv z nás se může stát, že se ocitne v blízkosti člověka, jenž má alergii na výše zmíněná štípnutí. Je proto důležité vědět, jak takovému alergikovi poskytnout první pomoc. Pravidla musí znát i samotný alergik. „Pokud člověk ví, že má alergii na včelí nebo vosí bodnutí, je nezbytné vždy mít u sebe „pero" s lékem proti této alergii a aplikovat jej ihned po bodnutí. Každý lék má vždy nějakou dobu, než začne účinkovat, a je tedy třeba s aplikací neotálet. Pacienti se známou alergií na včelí nebo vosí bodnutí ,a hlavně i jejich blízcí, by vždy měli být instruováni svým lékařem a správné postupy obvykle znají. Problém většinou nastává ve chvíli, kdy si tento pacient svůj lék zapomene, nebo jeho blízcí o alergii či o léku a způsobu jeho použití nevědí, případně s jeho podáním váhají, protože stav podle jejich názoru ještě nedospěl k dostatečné závažnosti a mají obavy z injekční aplikace tohoto léku,“ říká na dotaz redakce lékař z krajské záchranné služby Michal Pačiska.

Riziko je velmi vysoké 

Podle něj takové váhání určitě není na místě, protože u alergiků je riziko závažné reakce organismu na bodnutí velmi vysoké a často dochází k velmi rychlému ohrožení života pacienta.

Podle lékaře Pačisky by vždy měla být aktivována i zdravotnická záchranná služba, neboť lék v peru je pouze první pomocí a po odeznění akutního stadia alergické reakce by mohlo dojít k rozvoji následných reakcí s odstupem několika desítek minut až hodin. „Alergik by tedy měl být vždy sledován v nemocnici,“ dodává Pačiska.

S obtížným hmyzem, který si staví hnízda na místech nebezpečných pro člověka, bojují také hasiči. Ti na Vysočině v letošním roce likvidovali včelí, vosí nebo sršní hnízdo zhruba v 610 případech, přičemž nejvíce těchto výjezdů evidují v letních měsících. Jak sdělila redakci Drbny mluvčí krajských hasičů Petra Musilová, nejčastěji se jedná o vosí hnízda. „O způsobu provedení zásahu na místě rozhoduje na základě provedeného průzkumu velitel zásahu. Nejčastěji je k odstranění obtížného nebo nebezpečného hmyzu použit vysavač, kterým je roj nasát a následně zlikvidován,“ sdělila k technice odstranění hnízda Petra Musilová s tím, že je nutné zdůraznit, že hasiči zasahují vždy, když hrozí nebezpečí z prodlení. „Tedy v případech, kdy je ohrožen lidský život či zdraví. Mezi odůvodněné zásahy patří odstraňování rojů v místech, kde je velká koncentrace lidí. Tedy školy, dětská hřiště, úřady, centra, tam. kde je přítomen alergik, senioři, nemocnice a podobně,“ jmenuje Musilová.

Když zásah hasičů není nutný 

Hasiči přitom zasáhnou vždy, když je naplněna zákonná podmínka hrozícího nebezpečí z prodlení, to jest, že je nebo by mohl být ohrožen lidský život nebo zdraví. Není-li tato podmínka naplněna, tak hasiči na místo události vyjet nemohou a oznamovatel se musí obrátit na specializovanou firmu.

„Získat informace o tom, zda je naplněna podmínka nebezpečí z prodlení, je úkolem operátora tísňové linky. Ten od volajícího získá informace a na jejich základě operační důstojník krajského operačního a informačního střediska Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina posoudí, zda je podmínka naplněna a výjezd jednotky hasičů opodstatněný,“ vysvětluje mluvčí krajských hasičů.

Zároveň popisuje příklad z praxe, kdy se stává, že volající (oznamovatel) událost zkreslí a velitel zásahu po příjezdu k místu události zjistí, že zásah hasičů není nutný. „Pak je zásah proveden za úhradu nákladů nebo jej hasiči neprovedou vůbec a z místa události odjedou zpět na základnu. Velkou měrou může sám občan zabránit usídlení hmyzu ve svém obydlí, a to tím, že provede utěsnění netěsností střechy, fasády, odstraní dutiny. Tím sníží možnost usídlení a donutí hmyz zahnízdit v přírodě, kde nikoho neohrožuje,“ přidává Musilová radu na závěr.