I po 100 letech je inzulin pro řadu diabetiků nenahraditelným lékem

V české populaci je podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) z roku 2019 přes milion lidí s cukrovkou, jejich počet se od roku 2010 zvýšil asi o pětinu. Většina z nich trpí diabetem druhého typu, který je spojen s nezdravým životním stylem, tedy nedostatkem pohybu, nadváhou a špatnými stravovacími návyky. Mezi diabetiky je zhruba stejně mužů jako žen. Nejvíce cukrovkářů je podle ÚZIS ve věku mezi 60 a 75 lety.

Hormon inzulin, který před 100 lety objevili dva kanadští lékaři Frederick Banting a Charles Best, je i dnes podle lékařů zásadní součástí léčby pacientů s cukrovkou. "Inzulin je pro diabetiky prvního typu a řadu diabetiků druhého typu stále nenahraditelným lékem. Zdokonalují se spíše formy aplikace - předplněná pera s velmi komfortní možností podání, některá již i s automatickou pamětí, či dokonce schopností pacientovi připomenout, že si inzulin má podat, nebo naopak, že si jej již podal," napsal Martin Haluzík.

Původní inzulin získaný ze slinivky zvířat měl podle Šumníka mnoho nadbytečných látek, které snižovaly jeho účinnost a vyvolávaly nežádoucí reakce. Kvůli krátké době účinku museli první pacienti léčení inzulinem vstávat i v noci, aby udrželi hladinu krevního cukru v rovině. S technologickým rozvojem se postupně podařilo vytvořit celou škálu inzulinů s různou dobou účinku, což podle Šumníka umožňuje upravit inzulinové schéma na míru podle životního rytmu každého pacienta.

Důležitou součástí péče o cukrovkáře je měření hladiny krevního cukru. Pokrok v posledních letech přinesly především senzory či monitory, které měří krevní cukr nepřetržitě. "Právě spojení moderních inzulinů s plnou znalostí dynamiky glykémií představuje největší změnu, která se v diabetologii udála a která umožnila, že dnešní generace osob s diabetem mají obrovskou šanci prožít život bez pozdních diabetických komplikací," konstatoval Zdeněk Šumník.

Senzory měřící hladinu cukru se zavádějí do podkožní tukové tkáně. Podle Haluzíka jsou stále více propojovány s inzulinovými pumpami, které mohou řídit dávkování inzulinu. "To je největším pokrokem léčby posledních let," uvedl Haluzík. Tomuto spojení se také někdy říká umělá slinivka.

Beta buňky vyrábějící inzulin 

Diabetici prvního typu, kterých jsou v ČR desítky tisíc, jsou od začátku léčeni inzulinem. U nich se nemoc rozvinula v důsledku autoimunitní reakce, která zničila takzvané beta buňky vyrábějící inzulin.

U diabetiků druhého typu je podle Haluzíka základním problémem snížená citlivost na inzulin v důsledku obezity. Tito pacienti nejprve dostávají podle Šumníka preparáty, které zlepšují citlivost na inzulin nebo stimulují beta buňky k větší aktivitě. Ale léčba tabletami podle Šumníka zpravidla postupně ztrácí účinnost, a pak i u těchto pacientů přichází na řadu podávání inzulinu. "Velkým pokrokem poslední doby je dostupnost léků, které kromě zlepšení kompenzace cukrovky snižují hmotnost a krevní tlak a také chrání před kardiovaskulárními komplikacemi a snižují riziko postižení ledvin při diabetu," uvedl Haluzík.

Podle Haluzíka je nejúčinnější metodou léčby diabetu druhého typu operace zmenšující objem žaludku nebo vynechávající část tenkého střeva z kontaktu s potravou. Některé z těchto zákroků je možné dělat endoskopicky přes trávicí trubici. "Základem léčby však stále zůstává dieta vedoucí ke snížení hmotnosti a zvýšení fyzické aktivity," doplnil Haluzík.

Léčba pacientů s cukrovkou se neustále vyvíjí. Podle Haluzíka se začínají používat například inzuliny s podáváním jednou týdně. Ve vývoji jsou také senzory a inzulinové pumpy, které by se zaváděly jednou až dvakrát za rok a výrazně by zvýšily pohodlí pacienta. Pomáhá rovněž telemedicína a mobilní aplikace, které mohou pacientovi pomoci s dietou, výpočtem dávek inzulinu a zvýšením fyzické aktivity.

U cukrovky prvního typu se podle Haluzíka intenzivně pracuje na léčbě kmenovými buňkami, které by nahradily zničené beta buňky. Podle lékaře ale zatím bez většího úspěchu.