KOMENTÁŘ: MDŽ není přežitek. Připomíná rovnost, důstojnost i svobodu žen

Česko se v rovnosti žen a mužů dál drží u dna Evropské unie. V nejnovějším indexu EIGE (Gender Equality Index) za rok 2025 skončilo až 25. z 27 zemí a zůstává hluboko pod evropským průměrem. Přetrvává také výrazný rozdíl v odměňování žen a mužů i slabé zastoupení žen ve vedení politiky, institucí a firem. To však ale není nic proti zemím mimo EU. V některých zemích jsou ženy vystaveny tvrdému a systematickému útlaku. V Afghánistánu jsou dívky stále vyloučeny ze středoškolského a vysokoškolského vzdělávání a vůbec zde ženy čelí rozsáhlým zákazům v soukromém i veřejném životě. V Íránu pak ženy narážejí na dlouhodobou institucionální diskriminaci, represivní vymáhání povinného zahalování i zesilující státní dohled. 

Ženy ženám

Mezinárodní den žen vznikl jako svátek boje za rovná práva žen. První demonstrace za lepší pracovní podmínky a volební právo se konaly ve Spojených státech a Evropě už na počátku dvacátého století. V roce 1910 byl na Mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani poprvé navržen oficiální den věnovaný ženám. Datum 8. března se ustálilo až vlivem velké demonstrace žen v Petrohradě z roku 1917.

Od té doby si svátek prošel různými fázemi – od bojových demonstrací přes socialistickou oslavu žen jako matek a pracujících dělnic až po dnešní podobu, kdy si připomínáme nejen úspěchy, ale i přetrvávající problémy.

Kreml tak například i letos Mezinárodní den žen oficiálně slaví avšak určitě v tom nehledejme nic osvětového. Tahle země zůstává nesvobodná. Lidskoprávní organizace dlouhodobě upozorňují také na slabou ochranu žen. Obzvláště nyní. Válka bere matkám, které režim vyzdvihuje, děti a ženám muže. V zájmu "konzervativního" vidění světa jsou ženám odjímány již vydobytá práva. Například dochází k omezování reprodukčních práv a interrupcí nebo diskriminaci žen na trhu práce. Tímto způsobem tak Rusko kráčí zpět na úroveň carské éry, kdy ruský muž měl jen minimum práv a ruská žena ještě méně. Památka demonstrace žen v Petrohradě tak vlastně přichází vniveč.

Proč je stále důležité připomínat postavení žen?

Mnoho lidí má pocit, že rovnoprávnost žen a mužů už dnes není zásadní téma. Ženy přece mohou alespoň v západním světě studovat, podnikat i rozhodovat o svém životě a těle. Jenže realita je složitější. Také v Česku přetrvávají stereotypy, skleněný strop i rozdíly v odměňování – podle Českého statistického úřadu byl v roce 2024 medián hrubé měsíční mzdy žen o 6,1 tisíce korun nižší než u mužů a evropská data dál ukazují, že rozdíly v odměňování nezmizely.

Když se ptáme proč, často slýcháme, že ženy volí hůře placené profese nebo si méně často říkají o vyšší mzdu. Jenže i to bývá důsledkem prostředí, ve kterém od dětství narážejí na očekávání, co je „ženské“ a co „mužské“. A právě proto má smysl o rovnoprávnosti mluvit dál.

Dnes už navíc nejde jen o platy nebo kariérní postup. Ve světě, který znovu poznamenávají války a represe ve zvýšené intenzitě, je postavení žen stále častěji ovlivněno otázkou bazální důstojnosti, bezpečí a někdy i samotného přežití. OSN upozorňuje, že stovky milionů žen a dívek žijí v blízkosti ozbrojených konfliktů; například situace v Súdánu je od vypuknutí konfliktu v dubnu 2023 kritická a sexuální násilí zejména na ženách je zde využíváno jako systematická zbraň války k terorizování, ponižování a etnickým čistkám. Ženy a dívky, včetně dětí mladších pěti let, čelí hromadnému znásilňování, únosům a sexuálnímu otroctví. Právě proto Mezinárodní den žen nepřipomíná jen nerovné výplaty, ale zejména právo ženy svobodně rozhodovat o tom, jak chce žít v té nejzákladnější rovině.

Ilustrační obrázek. Poskytl Pinterest

Feminismus usiluje o faktickou rovnost, ne o boj s muži

Co si spousta lidí stále nechce přiznat je fakt, že feminismus není hnutí nebo odboj proti mužům. Ve skutečnosti zastává rovnoprávnost, a to že by ženy i muži měli mít stejné příležitosti. Podpora feminismu je ale výhodná nejen pro ženy, což může být pro mnohé překvapující.

Proto muži zbystřete! Systém s předem danou „mužskou“ nebo „ženskou“ rolí, ve kterém většina z nás vyrostla, není zdravý pro nikoho. Muži mohou žít mnohem spokojenější i zdravější život, když je společnost nenutí být vždy nekompromisními a ekonomicky nejúspěšnějšími "tvrďáky".

Muži si už teď v zemích, které mají rovnoprávnější nastavení (typicky severské země), mohou dovolit být citlivější, trávit více času s rodinou nebo si vybrat kariéru, která je baví. A to, aniž by se na ně druzí dívali skrz prsty.

Mezinárodní den žen proto není jen o květinách a přáních. Je to příležitost zamyslet se nad tím, jak daleko jsme již došli, ale jak dlouhá cesta nám ještě zbývá. Protože rovnoprávnost neznamená, že ženy přestanou být ženami, ale že se každý bude moci svobodně rozhodnout, kým chce být. Dnes je v kontextu současného světového dění o to důležitější si připomínat, že rovnoprávnost není luxusní přání, ale základní podmínka svobodné společnosti.

A tak ženám k MDŽ přejeme místo bonboniér skutečně rovná práva, stejné zastoupení ve veřejné i soukromé sféře a také svět, ve kterém nebudou čelit kritickým dopadům válek ani systematickému potlačování svobody.