Úterý 1. 7. 2025 | Svátek má Jaroslava
Dnes, 07:07
Prázdniny sotva zaklepaly na dveře a máme tu bezmála smršť letního horka. Když v létě slunce pálí, že se to nedá vydržet, hlavně děti by se nejraději viděly někde u vody. Jihlavané se za horka v hojném počtu tryskem přesouvají do Vodního ráje. Tam už šplouchá, stříká a hlavně chladí křišťálově čistá voda v keramických obkladech nádrží. Čistotou svítí i chodníčky a všechen prostor ke slunění, lenošení a všemožnému skotačení na sluníčku.
Úterý, 17. června 2025, 07:05
Sotva si dnešní Jihlavané dovedou představit paniku a strach o vlastní život i osudy blízkých, jak na vlastní kůži prožívali ve dnech letní rovnodennosti roku 1920 naši předkové. Právě před 105 lety naše prababičky objímaly manžely a nechtěly je...
Koupání patří odnepaměti k největším letním radovánkám všech generací. I naši dědové, ba pradědové i prababičky se chodívali v horkých letních dnech ochladit někam k vodě, do řeky, k rybníku…
Někdy v polovině 50. let minulého století mě moje maminka jako tříletého kluka brávala, abych se dosytosti vyčvachtal na břehu Nového rybníka. Jeho vlny šplouchaly mezi rákosem nad lesem vlevo při silnici do kopce Kolíbl nad restaurací Pančava. K rybníku se šlo bahnitou loučkou kolem betonové skruže s houštinami kapradí okolo, kde žilo množství velkých ropuch. Šlo se pralesem rákosí cestičkami, kde to čvachtalo rybniční vodou, až se objevila probleskující hladina rybníka. Na jeho jižním břehu nadšenci vytrhali rákos a budovatelé socialismu z Městského národního výboru nechali navézt pár nákladních aut písku na vybudování pláže.
Kolorovaná pohlednice zachycuje jihovýchodní část Koňského rybníka. Reprofoto: Poskytl Stanislav JelínekPostupem času se písek promísil s hlínou a pláž byla místy bahnitá. Zato ve vodě se nohy bořily do dokonale mazlavého černého jílu hned u břehu. „Nevadí, vylezeme z vody, oschneme, bahno mezi prsty vyškrábeme a pak znovu hop do vody,“ říkávali mladíci na břehu. Za horkých dnů byla voda v Novém rybníku u pláže někdy až tmavě hnědá rozvířeným bahnem, ovšem nikomu to ani v nejmenším nevadilo. Břeh býval tak obložený vodomily na dekách, že se sotva dalo projít.
Před lety také směřovaly za horkých dnů zástupy Jihlavanů k rybníku Borovinka. Oblíbené místo pro koupání se vyznačovalo čistou, ale chladnější vodou a vodopádem pod betonovým přepadem u hráze. Ještě koncem 20. století to bylo vyhledávané místo, kde lidé hlava na hlavě trávili na dekách u vody a zejména kolem hájovny celé dny.
V horkých dnech začátku letošních prázdnin přichází k rybníku Borovinka jen pár lidí. Před čtvrtstoletím bývaly břehy hustě obsazené vodomily. Pod kamenným přepadem na hrázi desítky mladých neustále testovaly sílu rybniční vody, padající shora jako stěna vodopádu. Foto: Stanislav JelínekPojďme se na naší výpravě po rybnících ke koupání podívat ještě hloub do historie. Do časů, kdy naše jihlavské praprababičky oblékaly místo plavek koupací sukně a koupací bolerka. Jejich mužské protějšky si chodily zaplavat do rybníka, kde se plavili koně. Jihlavané totiž začali ke koupání a v zimě k bruslení od roku 1833 využívat Koňský rybník v místě dnešního dětského dopravního hřiště jihovýchodně od City parku. Více než sto let Jihlavané hojně využívali zmiňovaný Koňský rybník také proto, že ležel pár kroků od centra. Občas si zanadávali na špinavou vodu a že magistrát se nedovede ohledně čistoty vody o nic postarat, ale nedalo se s tím nic dělat.
Nikdo se z vedení města ani nesnažil za horkých dnů zakázat chovatelům plavení koní v rybníku. Proto také dostala vodní nádrž jméno. Navzdory všemu Koňský rybník napájela celá léta poměrně čistá voda z Koželužského potoka. Jenže časem vyrostly kolem tovární budovy a voda v nádrži začala zapáchat. To byl konec Koňského rybníka.
Na závěr dodejme, že dalším vodním plochám v Jihlavě, určeným ke koupání, se budeme věnovat v některém z dalších dílů.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
