Až do roku 2020 pomáhala coby zdravotní sestřička na interním oddělení druhým, nyní se však sama kvůli své nemoci ocitla mezi pacienty. Řeč je o Soně ze Světlé nad Sázavou, kterou před více než dvěma lety zasáhly vážné zdravotní potíže, kvůli nimž se ocitla na invalidním vozíku.
Maminka tří dětí, zdravotní sestra Soňa, musela v roce 2020 podstoupit náročnou operaci nádoru v míše na krční páteři. Nádor lékaři zcela odstranili, bohužel ale došlo k výraznému poškození míchy. Soňa zcela přestala cítit nohy a i cit v rukou měla velmi slabý. Pro ni a celou její rodinu toto byla velká rána.
Součástí Sonina života se stal invalidní vozík, navíc byla několik měsíců bez své rodiny. Odloučit se musela i od svého nejmladšího, tehdy devítiletého syna. Její manžel s celou rodinou ale napjali všechny síly, aby sehnali peníze na přestavbu domova pro potřeby jejich maminky na vozíčku. A díky mnoha dobrým lidem, kteří se složili na rehabilitace a fyzioterapie, mohla paní Soňa začít cvičit a zvolna se přibližovat ke svému snu - být zase co nejvíce soběstačná a k dispozici bližním.
„Na začátku intenzivní fyzioterapie jsem si nedokázala představit, že bych mohla dokázat i jinou činnost, než že aspoň s pomocí rukou přesednu z vozíku na lůžko nebo na WC. Bylo pro mě tedy velkým překvapením, když jsem po několika měsících dokázala k přesunům částečně zapojit i dolní končetiny a zlepšila se i moje koordinace trupu," vzpomíná Soňa ze Světlé nad Sázavou.
Velkou motivací v její další léčbě byly hlavně pozitivní reakce od těch nejbližších. „Nejdříve to byla velká dřina a překážky si vyžádaly hodně trpělivosti a odhodlání. Ale už dnes se dokážu dostat do kleku a také se ze země sama posadím na vozík, nebo naopak se spustím šikovně z něj dolů," svěřila se sestřička ze Světlé nad Sázavou. Posmutněle dodala, že stále ještě necítí pohyby a polohy dolních končetin.
Zdravotní sestra z Vysočiny se tedy musí dál léčit, konkrétně kvůli svému postižení potřebuje další intenzivní individuální terapii, specializovanou přesně na míru její diagnóze. Od dalších rehabilitací si slibuje, že ještě více posílí své tělo a konečně se dokáže sama postavit. Pro svůj sen, aby zase mohla chodit a postarat se o sebe, svoji rodinu a pacienty v nemocnici, je ochotna i nadále dělat maximum. „Moje děti jsou pro mě motorem, abych došla k cíli,“ říká odhodlaně Soňa.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
No myslim,ze kdyby se stat staral o svoje lidi a ne na nejaky vychod podporovat neci valku,ze by pro potrebne zbylo penez dost a nespolehat se na pomoc obcanu,STYDTE SE !!!!!!!!!!
