Neděle 12. 4. 2026 | Svátek má Julius
Dnes, 18:05
Výraznou osobností jihlavského Horáckého divadla je jednatřicetiletý František Maňák. Na kontě má řadu výrazných rolí, kromě toho má zkušenosti s filmem. Mimo jiné je hlavním tvůrcem seriálu NA DNĚ, který má úzké vazby na Jihlavsko a také už stihl posbírat několik významných ocenění ze zahraničí. Přečtěte si rozhovor, v němž se dozvíte, jak se František k herectví dostal, proč se přestěhoval z Moravy do Jihlavy a také to, jaké má rituály před představením.
Obligátní otázka na začátek. Jak a kdy jste se dostal k herectví?
Já jsem se v nějaké páté šesté třídě rozhodl pro herectví, protože je to profese, kde se dá zkusit úplně všechno. Nemohl jsem si vůbec vybrat, čím bych chtěl být. A po nástupu na střední, protože rodiče mi zakázali konzervatoř, jsem se rozhodl, že půjdu do dramaťáku. A tím pádem jsem se moc nevěnoval studiu na gymplu, ale spíš tomu dramaťáku. Pak jsem si dal přihlášku na JAMU, to mi vyšlo na poprvé, a pak už to šlo ráz na ráz.
Zmínil jste, že vám rodiče zakázali studium na konzervatoři. Znamená to tedy, že vůbec nepocházíte z herecké rodiny?
Vůbec. Jsem první herec v rodině (smích). Táta je architekt, máma je staniční sestra v brněnské úrazové nemocnici a brácha teď dokončuje medicínu. I když, něco uměleckého v genech asi mám. Táta je moc šikovný amatérský muzikant. Jednou předskakovali Deep Purple ve Slavkově.
Teď jste už čtvrtým rokem součástí hereckého souboru v jihlavském Horáckém divadle (HDJ). Jak jste se dostal na Vysočinu, když jste rodilý Pražák?
Můj bývalý pedagog je Michal Zetel (současný umělecký šéf HDJ, pozn. redakce). Po škole jsem neměl moc nabídek, spíše to byly menší hostovačky. Jediná nabídka, která přišla, byla ve Slováckém divadle, kde Michal taky působil. Tam moje angažmá trvalo taky nějakých pět let, a když jsem ho tam ukončil, tak jsem se rozhodl, že půjdu na volnou nohu.
Mám pocit, že herec by stejně po nějaké době měl zacílit na Prahu, protože hlavně tam se to všechno odehrává. S mojí současnou manželkou jsme plánovali koupit byt. Ona v té době byla v angažmá v Liberci a začínala točit na Slovensku. A já jsem byl v té době v Uherském Hradišti. A tak mě napadlo koupit byt právě tady v Jihlavě, protože je to střed republiky a dobře z ní jdou všechny přejezdy. A ve stejné době přišla nabídka od Michala Zetela, nakonec i pro manželku Báru, a tak jsme se sem oba dostali.
Nedávno jsem se dozvěděla, že po čtyřech letech herecký soubor Horáckého divadla opouštíte, na vlastní žádost. Jak těžké to bylo rozhodnutí?
Už když jsem sem nastupoval, tak jsem avizoval, že to bude tak na tři roky, protože i v životě to mám tak nastavený, že déle než tři roky nevydržím být v nějakém permanentním komfortu. Mám pocit, že pak člověk stagnuje. Takže nakonec jsem tu ještě o rok déle. Zkrátka potřebuju mít nové výzvy a zrovna tady s divadlem to nešlo kloubit. Uvědomil jsem si, že mi ucházejí další zajímavé příležitosti, protože jedu nějaké tři roky nonstop 20 až 25 představení v měsíci, zkoušky od pondělí do soboty. Do toho se nám nedávno narodilo děťátko, takže i finančně mi to nedávalo smysl. Náš rodinný rozpočet potřebuju podporovat ještě i další prací, kterou jsem vzal. Takže, bohužel, kultura není úplně to, co by nás uživilo.
Z natáčení seriálu NA DNĚJe nějaká role, za ty čtyři roky, která vám opravdu přirostla k srdci? Na co budete nejvíce vzpomínat?
Asi na Limonádový Joe. Byla to pro mě největší výzva. Objevilo se tam stepování, které jsem od školy nějakých sedm let nedělal. Takže tam jsem to musel oživit, a stejně mi to klape furt blbě, oproti Zdeňku Stejskalovi (smích). Je tam i pěvecká pasáž, ty písničky nejsou úplně lehký. Já rád zpívám ve sboru, to je v pohodě, ale jako sólový zpěvák jsem hodně nervózní. Takže za tuto příležitost jsem rád asi vůbec nejvíc.
Skvělá zkušenost byla i vůbec první hra Klaunova cesta. Moc rád mám i Zagorku (Je naprosto nezbytné, pozn. redakce), která se hraje v Divadelním klubu. To je podle mě velmi vděčný formát.
Ještě mi povězte, jak to u vás probíhá před představením. Máte nějaké osobní rituály?
Já jsem se vždy snažil všech rituálů úplně vystříhat, protože můj herecký pedagog Lukáš Rieger je má a stávají se situace kdy se je nepodaří splnit.
Moc mě ale baví si do každé role vložit vždy něco nového, jiného, trošku improvizovat.
Je tomu rok, co jste lidem představili pilotní díl seriálu NA DNĚ, jehož jste producentem, režisérem, za vámi jde i scénář a také v něm máte roli. Povězte mi, v jaké fázi se teď nachází? Kolik dílů z avizovaných šesti máte už hotových?
To, že bude dílů šest, stále platí. Aktuálně máme natočené čtyři. Jediné, co se nám vloni nepodařilo, bylo dostatečné financování. Takže i proto jsou hotové jen čtyři, a i to jsme museli finančně hodně „škrtit“. Podařilo se ale to, že nás podpořil pan primátor Petr Ryška, dvě lokální velké firmy a částečně nás podpořil i Kraj Vysočina prostřednictvím Filmové kanceláře. Teď ještě musíme sehnat značnou část peněz, abychom tu sérii mohli dokončit.
Aktuálně ukončujeme postprodukci, střih dvou dílů je hotový, dnes (11. dubna 2026, pozn. redakce) bychom měli uzavřít třetí díl, udělá se zvuková postprodukce, nabarvení a mělo by to být hotové. Tyto čtyři díly bychom představili v premiéře koncem května. Zatím toho víc nemohu prozradit, ale když to vyjde, tak půjde o velmi lukrativní místo v Jihlavě. Zatím je to ještě ve stadiu jednání. Kvůli propagaci, se kterou nám pomáhá Brána Jihlavy, vše musíme rozhodnout do 20. dubna.
Zbylé dva díly bychom chtěli točit ideálně v červenci.
Z natáčení seriálu NA DNĚA prozradíte, jak premiéra všech čtyř dílů bude probíhat?
Plán je takový, že na začátku bude půlhodinový koncert kapely Oči, která složila k seriálu úvodní píseň. Pak bychom pustili čtyři hotové díly, pilotní má 20 minut, zbylé pak kolem 25 minut. Pak vše uzavře afterparty, kde bude znovu koncert kapely Oči. Plánujeme to tak, aby to pro lidi bylo zážitkové. Nebude chybět fotokoutek a červený koberec.
První čtyři díly se točily převážně v Jihlavě, ale i v Třešti nebo Třebíči. Jak to bude s posledními dvěma díly?
Myslím, že tentokrát se z Jihlavy ani snad nedostaneme (smích).
Na jakou lokaci vzpomínáte nejraději? Kde se vám nejlíp točilo a hrálo?
Mně osobně se nejvíc líbila naše poslední dotáčka. Měli jsme ji naplánovanou na leden, ale nakonec jsme ji museli posunout na půlku února. Což byl problém, protože nám zmizel sníh. Byl jsem nešťastný, protože jsem chtěl aby bylo vidět že se díl odehrává v zimě. Aby bylo bílo, protože tam řešíme i téma smrti. A nakonec den předtím, než jsme šli točit, napadla sněhová peřina. Takže to bylo krásný, točili jsme na chalupě v Milošovicích.
Celá série je koncipovaná tak, že se začíná na podzim, vlastně na Dušičky. A první dva díly se odehrávají na podzim. A na sebe navazují v řádů pár dní, maximálně v týdnech. A pak se nám střídají roční období. Třetí díl máme v zimě, čtvrtý díl už spíš na jaře. A pátý a šestý díl by měl být v létě.
Kde ještě seriál uvidíme?
Nakonec nám vyšla spolupráce s platformou stream.cz. Myslím, že ta spolupráce bude příjemná. Tvůrci se snaží o to, aby platforma stream.cz byla takovým českým Youtube. Kontent má široký záběr a nespornou výhodou je, že jednotlivé epizody můžou mít různou stopáž. K našemu seriálu budou chystat i nějakou větší kampaň v rámci celé republiky.
Vím ještě i to, že seriál boduje v zahraničí. Povězte mi o tom něco.
Věc se má tak, že se seriálem v pátek odlétáme do Španělska, do Carballa. Tam jsme se dostali do hlavní soutěže a budeme tam promítat náš pilotní díl. Zde jsme prošli nějakým kurátorským výběrem a před třemi týdny nám volali, že nás vybrali do hlavní soutěže. Z ČR jsou jen dva projekty, které se tam předvedou. My a seriál České televize. A díval jsem se, že konkurence je zde obrovská. A pokud jsem to dobře pochopil, tak je to festival, který je zaměřený hlavně na internetovou tvorbu. Obrovský je i záběr států, které se tam ukážou. Věřím, že tam naberu i nějaké důležité kontakty, protože bych v budoucnu chtěl jít i do celovečerní tvorby.
Úspěšní jsme byli i v Americe, kde jsme se dostali do semifinále soutěže Fade In Awards, tam šlo už o 30. ročník, a máme tak i jejich vavříny. Ocenění jsme dostali i v Argentině.
Jak to na takových soutěžích v zahraničí funguje? Vy jim svůj seriál pošlete a opatříte k němu titulky?
Ano, přesně tak. Počítal jsem s tím, že seriál NA DNĚ budeme hlásit na nějaké soutěže, takže jsem k němu zhruba dva měsíce předtím tvořil titulky. Konkrétně teď v souvislosti se soutěží ve Španělsku jsem tam posílal anglické titulky a oni si je ještě přeloží do španělštiny.
Seriál NA DNĚ je unikátní tím, že spadá do žánru zvaného mokument. Objevil se v ČR od té doby nějaké další mokument, nebo jste stále ojedinělí?
Co vím a co jsem vysledoval, tak zde byl pokus udělat franšízu seriálu The Office (Kancl). Ten dělala Česká televize. Takže se dá říct, že nějaké pokusy tady byly. Ale to nebyla originální tvorba, to byla věc přenesená ze zahraničí. Pak jsem ještě zahlédl něco na stream.cz, na název seriálu si nevzpomenu. Ten tam nějaké prvky monumentu taky měl. Náš nový dramaturg Honza Rec také nějaké prvky v české tvorbě zaznamenal, ale ne moc výrazně. Takže pokud se nemýlím, tak jsme v tomto stále ojedinělí.
Pondělí, 17. února 2025, 19:40
Na dně. Spojení, které má pro Jihlavu hned dva konkrétní významy. Tím prvním je název divadelního klubu v Horáckém divadle Jihlava. A také je to název pro nový seriál, který před pár dny přinesl divákům pilotní díl. Stojí za ním Maniac Production,...
Před vámi je, co se seriálu týče, ještě spoustu práce. Jaké plány máte dál kromě toho? V nadcházejících měsících?
Je třeba říct, že teď pracuju i, dá se říct, v nekulturním sektoru. A dobré je to, že člověk nepracuje jen hlavou, je to fajn odpočinek, dobrá je určitě i ta fyzická práce. Zjišťuju ale, že chci setrvat v hereckém odvětví. A že tvůrčí práce je pro mě hrozně důležitá.
Moje divadelní pracovní tempo se hodně zpomalilo a teď se s touto rolí sžívám. Sžívám se i s rolí otce. K tomu obepisuji i různé castingy. Hodně mě zajímá i filmová a nově i seriálová tvorba, kde už mám konečně taky zkušenost.
Foto z natáčení druhého dílu O alkoholu a dětech, do něhož se zapojilo více než 20 dětí Divadlo tedy teď „věšíte na hřebík“?
Divadlo by bylo fajn, ale určitě už jen v rámci hostovaček. Obepsal jsem nějaká pražská divadla, takže uvidíme. Určitě to úplně nevylučuju. Do toho mám herecké zastoupení v Londýně, takže bych snad mohl uplatnit i svou angličtinu, kterou jsem piloval během práce v zahraničí. Takže věřím, že i když se jedny dveře zavírají, tak se další naopak otevírají. Snažím se nesázet všechno na jednu kartu, ale vytvořit si širší možnosti.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
