Milí čtenáři, vzhledem k tomu, že mám těsně před rozkladem, rozhodla jsem se, že vás na chvilku ušetřím svých obohacujících příspěvků, i když je mi jasné, že spousta z Vás kvůli tomu bude plakat... :-) Mějte se krásně a přeji jen samé pozitivní drby. Dana

Karolína?! Ani za nic, ta mě na základce šikanovala. Byla to taková ta tlustá, usoplená holčička, kterou neměl nikdo rád a všichni se s ní bavili jenom kvůli tomu, že se báli, aby od ní nedostali na budku. S takovejma holčičkama je lepší bejt za dobře, znáte to...

„To víš, že jo, pohlídám, běž si udělat radost,“ řekl mi muž když jsem s - nepřibližuj se nebo skočím - výrazem zírala do skříně a fňukala, že nemám co na sebe. Opět. S tím rozdílem, že pro tentokrát to byla fakt pravda.

Stojící v bezpečné vzdálenosti nevěřícně kroutím hlavou. I tak si, nejspíš instinktivně, zakrývám břicho. To snad nemyslej vážně? Kam se hrabou másla! Dobrá dvacítka ženských v pokročilém stadiu gravidity se doslova přetahuje o rozhodně ne sexy vypadající kojící podprdy. Nejmenovaný německý obchoďák má totiž top těhu hadry a potřeby na mimísky v akci.

Mám dva měsíce před porodem. Čím dál častěji si představuju, jak to bude vypadat, až se nám narodí druhé dítě... Je 8:00, probouzím se do sluncem zalitého rána a skvěle vyspalá dávám pusu manželovi. Z pokojíčku slyším tlumené brrrrrm, to si tam v pyžamku potichounku hraje ani ne rok a půl starý Pepík, aby nevzbudil svého čerstvého sourozence a rodiče se mohli v klidu do osmi vyspat.

S mužem máme jasno. Teda ne oba dohromady, ale každý zvlášt. Což může být do budoucna docela problém, řekla bych. Z našeho ročního Josefa bude hokejista, tvrdí manžel. Brankář, abych byla úplně přesná, a aby muž při čtení této věty neprotočil panenky, jako to dělává vždycky, když házím brankáře a hráče do jednoho pytle.

Co my uneseme, než sneseme! Seš ňáká podrážděná, pronesl můj muž Vladimír, když mě přistihl upocenou po dvacetiminutovým urputným boji v sundávání ponožek.

„Poradíte, kam s tříletým dítětem za zábavou?“ zaznamenala jsem nedávno dotaz maminky na sociální síti. Od některých uživatelů následovně schytala takovou slovní sprchu, že pokud byla slabší povahy, nedivila bych se, kdyby doteď bulela schoulená v temném koutku v pozici plodu.

Tak jo, Valentýn, takový ty kýčovitý srdíčka, holubičky, kytičky, cukrovinky a kdo ví, co ještě. Trapas, že jo. Můj kluk Vladimír říká, že ho neslaví (správně, on ho neslaví) protože to je americkej svátek.

„A to jste to vzali nějak hopem, nejste trochu blázni? Ha, ha,“ to je asi druhá nejčastější věta, kterou teď slýchávám od známých. Následuje hned po: „Jak se máš?“ Pak přijde na řadu trapné uchechtávání a vysvětlování, že to my ne, že se to nějak samo...