„Poradíte, kam s tříletým dítětem za zábavou?“ zaznamenala jsem nedávno dotaz maminky na sociální síti. Od některých uživatelů následovně schytala takovou slovní sprchu, že pokud byla slabší povahy, nedivila bych se, kdyby doteď bulela schoulená v temném koutku v pozici plodu.
Čtěte knížku, zpívejte si, učte se zvířatka, byly rady ještě těch umírněnějších. Je mi vás líto, přitvrzovali další. Proboha! Každá normální matka s průměrnou inteligencí snad svému dítěti čte a ví, že posadit dítě na celej den před televizi mu rozhodně neprospěje. Ale pustit mu ji na půl hodinky? Stejně u ní dýl nevydrží...
Ono by bylo ale asi vůbec nejlepší vyrábět si šachy ze starého chleba. Bílé z chleba bílého, černé z chleba černého. Ne! Z mazlavého válečného komisárku. Stejně tak, jak se to naučil za války v lágru otec Kraus v legendárním filmu Pelíšky. Taky by nebylo špatný křesat kamínkama tak dlouho, dokud se dítěti nepodaří rozdělat oheň a naučit ho lovit veverky a ty pak na tom ohni pozvolna opékat, kdo ví, třeba se mu to jednou bude hodit až ztroskotá v televizní show Robinson a děti, co mají ty matky, co je jen posazujou před televizi, na ně pak budou obdivně koukat. Cejtíte, jak se ten kruh pěkně uzavírá?
Taky by se ale dítě mělo nejlíp ještě v peřince naučit počítat minimálně do miliónu, protože naše dítě přece musí být to nejchytřejší, ale ne, abyste si k tomu přizvali na pomoc tablet! Pěkně kuličky a jedeme. A zhotovit si draka, tak to bysme mohli rovnou z ručně opracovaných špejlí, které si vyrobíme ze španělské borovice rostoucí před panelákem, a z papyrusu, jehož výrobu jsme studovali až u starých Egypťanů...
Jen tím chci říct - mámo - vstaň z toho temnýho koutku, taky občas zajdu do zábavního centra, do kavárny s dětským koutkem nebo na chvíli pustím telku. Obzvlášť teď, v těch mrazech...:-)
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
