V těchto dnech média připomínají události po 21. srpnu 1968. To by samo o sobě po více než půlstoletí možná u leckoho zapadlo do propadliště dějin. Ovšem jsou i dnes mezi námi tací, kteří si srpnové dny před 57 lety dobře pamatují. Mnohým se nakonec události kolem vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa vryly do paměti natolik, že posluchač jen žasne nad dějem, plným nebezpečí a solidarity.

Svatá Anna – chladna z rána, připomíná nám s koncem července staletá pranostika. Maminky při té příležitosti připomínají školákům, že prázdniny se krátí a nikdo s tím nic nenadělá. Už jich zbývá jen polovina a s koupáním a všemi vodními radovánkami to už není tak jisté.

Naše modrá kulička v černočerném vesmíru nám začíná dělat naschvály, protože se k ní nechováme dobře a už to pociťujeme na vlastní kůži. Jen zkuste za horkého dne v žhnoucím slunci pár hodin proležet u vody či obracet seno na chalupě a ještě týž den budete možná litovat. Letní horka přicházejí dřív, než před lety. Sluneční výheň dnes spálí kůži i úrodu rychleji, než před půlstoletím. Ovšem na druhé straně dnes stačí Jihlavanům malým i velkým chvilka, aby prošli turniketem Vodního ráje a hned si mohou připadat jako v opravdovém ráji.

Prázdniny sotva zaklepaly na dveře a máme tu bezmála smršť letního horka. Když v létě slunce pálí, že se to nedá vydržet, hlavně děti by se nejraději viděly někde u vody. Jihlavané se za horka v hojném počtu tryskem přesouvají do Vodního ráje. Tam už šplouchá, stříká a hlavně chladí křišťálově čistá voda v keramických obkladech nádrží. Čistotou svítí i chodníčky a všechen prostor ke slunění, lenošení a všemožnému skotačení na sluníčku.

Sotva si dnešní Jihlavané dovedou představit paniku a strach o vlastní život i osudy blízkých, jak na vlastní kůži prožívali ve dnech letní rovnodennosti roku 1920 naši předkové. Právě před 105 lety naše prababičky objímaly manžely a nechtěly je pustit do ulic, neboť v Jihlavě se střílelo a tekla krev. Byli i mrtví. A do rána před radnicí vyrostla šibenice a vyrabované obchody v centru měly rozbité výlohy.

Tak to bylo. Před sedmdesáti lety dostával jihlavském Motorpalu strojní inženýr necelých 500 korun hrubého a třeba vyučený frézař pod 200 Kčs. Psal se rok 1955. Jihlavané začátkem června toho roku víceméně nemluvili o ničem jiném, než že musí otestovat nové ordinace v právě otevřeném Domě zdraví. Také o tom, že bezmála každý druhý ve městě, dělníci, úředníci, studenti, učňovská mládež, rodiče i školáci nacvičují na premiéru I. celostátní spartakiády. Připomeňme, že kalendář ukazoval rok 1955 a Jihlava měla oficiálně 33 900 obyvatel.

Jako mávnutím kouzelného proutku se mění jeden ze stavebních klenotů Jihlavy. Vzácný historický dům na jižní frontě náměstí, známý jako Sklípek, změnil i vnější podobu jednolitým béžovým zbarvením. Jihlavané chodí kolem a diví se, že stavebníci vzali nátěr přes celou budovu a natřeli barvou i unikátní historickou ozdobu fasády, žulovou nárožní hranu s vytesanou tváří vousatého muže.

Konec války a osvobození Jihlavy byly nejvýznamnější události v novodobé historii města. Lidé na Jihlavsku cítili konec války. Musí přijít co nevidět, říkali všichni. Jenom se nevědělo, odkud přijde. Zda se ve městě objeví Rusové, nebo se ze vzduchu snesou Američané. Nebo odněkud přijede silná německá jednotka a rozpoutá běsnění. Nikdo nic nevěděl a Jihlavané měli strach vystrčit nos ze dveří. Rodiče drželi děti doma pod zámkem. Mladé ženy a dívky děsilo pouhé pomyšlení, že by se najednou ocitly mezi četou vojáků, jedno v jaké uniformě.

Bylo nebylo. Plechové ampliony na Masarykově náměstí vyhrávaly řízné komunistické, dělnické či svazácké pochody. Psal se rok 1955 a Jihlavané se těšili, že brzy začnou chodit pro léky a se svými bolístkami do novotou zářící, na tehdejší časy nevídané a obrovské budovy Domu zdraví. Komplex se stavěl od roku 1948. Letos právě 1. máje uplyne 70 let od jeho slavnostního otevření v roce 1955.

Což takhle dát si doma sprchu či rovnou koupel s pěnou ve vaně? A pak naházet prádlo do pračky a uvařit si kafíčko? Stačí otočit kohoutkem a voda teče. Samozřejmost, o níž by se našim předkům nemohlo zdát ani v nejbujnějším snu. V těchto dnech si připomínáme významnou událost. Před stodevětatřiceti lety byly 14. dubna 1886 zahájeny práce na výstavbě nového pístovského vodovodu, který zanedlouho změnil život tisícům Jihlavanů.