DRBNA HISTORIČKA: Jihlavanům za horka nestačilo jedno koupaliště

„Naše modrá a zelená kulička se nám v hlubinách černočerného vesmíru rok od roku víc zahřívá, proto můžeme za pár dní klidně zažít ještě čtyřicítky a bude teplotní mazec,“ říkají svým dětem sečtělé maminky. „Ať tak či onak, naše děti v Jihlavě mají pořád dost míst ke koupání a k pořádnému namáčení. A to i v těch největších parnech, která možná ještě přijdou,“ dodávají maminky. Některé si vybavují z dětství vyprávění starších, jak a kam se chodili koupat jejich předkové.

A aby bylo jasno i dnešním Jihlavanům, kde v horkých dnech hledali osvěžení u vody jejich dědové a prababičky, to přiblížila Drbna Historička v předchozích dvou pojednáních. Připomněli jsme Starou plovárnu U Dlouhé stěny a rybníky Borovinku a Koňský rybník, jehož vlnky šplouchaly v místech jihovýchodní části dnešního City Parku.

Nicméně nejlepší informace o dvou nejvýznamnějších vodních plochách v Jihlavě v historii letního koupání a všemožných vodních radovánek pro místní vodomily měl už v roce 1933 městský hospodářský správce Josef Baše. „Plovárna U Dlouhé stěny se těší, dík veliké vodní ploše 26 000 metrů čtverečních a jedinečné poloze v letních dnech velmi četné návštěvě, neboť je vzdálena rušných dopravních tepen a přitom však je bezprostředně na periferii města. V údolí, chráněném příkrými svahy s porostem jehličnanů a bříz,“ přiblížil správce Josef Baše. Doplnil, že plovárna je vybavena kabinami na svlékání, bazény pro děti a neplavce, plochami ke slunění, sprchami, telefonem, loďkami, odborným vyučováním plavání a dalšími vymoženostmi rozvíjející se Československé republiky.

Jihlavané rádi pořádali rodinné výpravy ke koupališti U českého mlýna i v době před rokem 1933, kdy v místě návštěvníkům sloužilo méně kvalitní technické zázemí. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek 

Zmiňovaná plovárna U dlouhé stěny, mezi Jihlavany známá spíš jako Stará plovárna, měla za horkých dnů denně nabito k prasknutí. Správce Baše k tomu v roce 1933 poznamenal, že „návštěva plovárny U Dlouhé stěny bývá tak početná, že existující zařízení tam často nedostačuje pojmouti všechny návštěvníky. Proto je již po desetiletí v provozu také druhé koupaliště U Českého mlýna, které leží při řece Jihlávce na protilehlé straně města.“ Zkrátka že na Staré plovárně bývá „natřískáno“, a proto Jihlava zřídila další koupaliště.

Letní lázně 

O co se jednalo, vysvětlil svého času jihlavský politik a novinář Bohumil Bradáč. Potvrzuje v publikaci Národohospodářská propagace Československa, že město zakoupilo roku 1932 velikou pobřežní plochu pozemků přes 40 000 čtverečních metrů. „Místo má předpoklady k tomu, aby se jako letní lázně stalo důležitým a oblíbeným střediskem vodních sportů a rekreačním zařízením pro obyvatele města,“ shrnul profesor Bradáč.

Historie koupaliště U českého mlýna sahá až do roku 1887, kdy si místní vodomilové upravili břeh ke slunění a k přístupu do vody. Až teprve rok 1934 přinesl velké rozšíření. Nový, na svoji dobu v kraji skutečně moderní a ojedinělý areál, se rozprostíral při 350 metrů dlouhé písečné pláži. Za vstupní branou kromě hektarové pláže vyrostlo několik hřišť, atrakce pro děti s bazénem, místa pro slunění, odpočinek a relaxaci. Celý prostor byl ohraničen pavilony s verandami a převlékacími kabinami. Nechyběla dobře vybavená a zásobená restaurace.

Děti si užívají vodních radovánek na pravém břehu řeky Jihlavy v jižní části koupaliště U českého mlýna. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek 

Jelikož moderní koupaliště si rychle získalo věhlas a chválu veřejnosti, členové jihlavského tenisového klubu nelenili a hned naproti koupališti zřídili čtyři moderní tenisové kurty. Aby drželi „laťku“, tenisovou klubovnu a příslušenství vystavěli přesně ve stylu budov koupaliště.

Projekt měl v letech před německou okupací skvělé vyhlídky. Koupání v místě lákalo svoje skalní příznivce ještě po roce 1980, ale časem je odradily nečistoty a zákaly v říční vodě. Na znečištění se lvím dílem podílel závod Motorpal a Jihlavské mlékárny.