Nejlepší fanoušci v Česku i oslavy v Masných krámech. Kryštof se loučí s Jihostrojem a vrací se na Vysočinu

Jak vypadají první dny po té vůbec poslední profesionální sezoně? 
Není to zásadně jiné. Po sezoně jsem byl s klukama a oslavovali jsme. To už je pryč a já se mohu naplno věnovat rodině. To mi pomáhá odhánět z hlavy nějaké špatné myšlenky. Manželka a děti jsou moji velcí parťáci a pomáhají mi. Snažím se zaměstnat hlavu různými aktivitami. Jsem rybář, a tak jsem byl i párkrát na rybách, abych si sám popřemýšlel.

Kde rybaříte?
Jsem fanda Vltavy. Mám to kousek, takže vypadnu kousek od domu právě k řece Vltavě. Když je víc času, hledám v přírodě místa, kde je absolutní klid. 

Co máte teď v plánu?
Budu trávit čas s rodinou. Pak nás čeká stěhování. V Budějovicích jsme uzavřeli s mojí kariérou i náš společný život a stěhujeme se na Vysočinu, až dětem skončí škola a školka. 

Proč právě Vysočina?
Já jsem se tam narodil, moje manželka taky, poznali jsme se tam. Během působení v Budějovicích se nám povedlo tam postavit domeček. Je tam celá naše rodina, což je jeden z důvodů, proč se vracíme zpět.

V Českých Budějovicích jste byli osm let. Jak moc vám to město přirostlo k srdci?
Pro mě to je prostě druhý domov. Narodila se nám tady dcera, pořídili jsme si tady první bydlení, dětem jsme našli školu a školku, manželka tady chodila do práce. Je tady skvělá volejbalová kabina a v klubu pracují úžasní lidé, na utkání chodí ti nejlepší fanoušci v republice. Město je krásné, je tady všude rovina, takže se dá všude jezdit na kole, což jsem si oblíbil. Moc rád se sem budu vracet.

Mám pocit, že si řada sportovců po příchodu do Českých Budějovic pochvaluje, jak se tady žije. 
Je to tak. I ve volejbalovém prostředí to cítím. To město má nějaké kouzlo, žije se tady dobře. My jsme vlastně původně měli v plánu tady zůstat. Pak jsme ale trávili svátky na Vysočině a vše se změnilo během tří dnů. Já i manželka jsme dostali nabídku práce a vše to do sebe zapadlo. 

Pojďme k Jihostroji. Máte za sebou sezonu, která na začátku nevypadala moc dobře. Nakonec jste to dotáhli až k zisku stříbrných medailí. Hádám, že ji hodnotíte pozitivně. 
Stoprocentně. Ta sezona byla velmi turbulentní od samého začátku. Hodně se toho dělo, trenérská změna, na začátku hodně zraněných hráčů, neustále jsme něco doháněli. V základní části to byl boj až do samotného konce, v posledním utkání jsme se dostali na třetí místo. Bylo to náročné fyzicky i psychicky. Já osobně jsem moc spokojený s tím, jak to dopadlo. 

Poslední utkání v semifinále s Libercem nabídlo velké drama. Vyhráli jste až v posledním možném setu.
Bylo to neuvěřitelné. My jsme v té sérii od začátku neustále dotahovali. Páté utkání...bylo to něco výjimečného. To, co udělali naši fanoušci, v jejich hale bylo působivé. Obsadili část tribuny a vytvořili nám takřka domácí atmosféru. Takových zápasů je málo. Myslím, že jsme se na té sérii tak vydali psychicky i fyzicky, že nám možná chyběly síly ve finále, ale na to se nebudu a nechci vymlouvat. To semifinále pro nás bylo jako finále. Na konci jsme běželi k fanouškům, bylo to nádherné. 

Z finále si odnášíte stříbro, ta radost ale vypadala, jako kdybyste vyhráli titul.
Byli jsme k tomu blízko i daleko zároveň. My jsme totiž hru diktovali akorát v prvním domácím utkání. Hráli jsme dobře. Pak nám ale asi chyběly všechny síly. Možná tam mohlo hrát roli i nějaké částečné uspokojení. 

Bylo pro vás loučení hodně emotivním zážitkem?
Určitě. Volejbal pro mě znamená mnoho. Vždycky mě to bavilo a vždy mě to bavit bude. Teď si dám trochu oddech, ale vypadá to, že bych u volejbalu mohl zůstat, za což jsem rád. 

Trofeje jste sbíral v Česku i v Německu, máte za sebou i účast na mistrovství světa. Co byly ty největší momenty s Jihostrojem?
Jednoznačně to jsou ty tituly. Je to věc, kterou z hlavy jen tak nedostanete. Kabina je tady unikátní, což platí i pro ty následné oslavy. To si pak člověk v sobě nese. 

Necháte nás nahlédnout do oslav?
Je to dlouhé a náročné. (smích) Musím vypíchnout Masné krámy, je to taková tradice, že se tam chodí. Byly i nějaké koupačky v kašně. Je to hodně o té kabině, není to jen o sportu, ale máme tady takovou malou rodinu. České Budějovice jsou volejbalové město. Je neuvěřitelné, že se tady hraje fotbal, hokej, volejbal. Nechci se dotknout jiných sportů, ale je to město s neuvěřitelnýma fanouškama. Když byl Motor v druhé lize, tak jsem zíral na to, kolik lidí na stadion chodilo. Je to sportovní město. 

Martin Kryštof při posledním utkání za Jihostroj. Foto: Dan Kubát / VK Jihostroj České Budějovice

Osm let jste byl v Česku, podobný čas jste strávil v německém Berlíně. Dá se to srovnávat?
Narovinu řeknu, že to srovnávat nejde. Je to jen díky tomu, že ten Berlín je ohromný. Já tam přišel, když se hrálo ve staré hale pro dva a půl tisíce lidí. Tehdy bylo plno. Pak vznikl projekt, přišel nový generální partner a my šli do nové arény pro jedenáct a půl tisíce lidí. Hned v první sezoně bylo na play off vyprodáno. V Berlíně teď hraje Marek Šotola, vyhrál s nimi titul, což je už sedmý titul v řadě. Dorovnali tím nejúspěsnější klub v Německu. My tam měli nejslabší návštěvnost nějakých čtyři a půl tisíce diváků. Když se hrálo utkání v rámci top čtyřky, přišlo nejméně devět tisíc lidí. 

Co to udělá s hlavou?
Je to jiné. Člověka to vyblázní, možná je pak i po sportovní stránce lepší. Přál bych to každému hráči. Také lidem, kteří řídí české kluby, by to hodně dalo. 

Když se bavíme o atmosféře, mrzelo vás, když v Budějovicích padnul projekt nové sportovní haly?
Samozřejmě to člověka mrzí. To město by si to zasloužilo, navíc by ta hala sloužila i jiným sportům. 

Zmínil jste, že u volejbalu zůstanete. Prozradíte, kam míří vaše kroky? 
Čeká mě návrat do Velkého Meziříčí, což je můj mateřský klub. Je to hodně čerstvé, ještě se to řeší. Na mně teď bude, abych se zapojil do chodu klubu. Po té trenérské stránce mě teď čekají nějaké zkoušky, bude to stát velké úsilí, ale moc se na to těším. 

Budete se vracet do Budějovic?
To je jasná věc. Je to můj druhý domov, to jsem si z předchozích angažmá neodnesl, i když jsem byl všude delší dobu. Celá rodina tady máme kamarády a kamarádky, přirostlo nám to tady hodně k srdci. Samozřejmě se budeme vracet hlavně skrze volejbal.