pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Lidé by na fotkách neměli vypadat jako umělé panenky, říká jihlavský fotograf Lukáš Březina

Již šestnáct let se dvaatřicetiletý Jihlavák Lukáš Březina věnuje fotografování. Podle jeho slov na amatérské úrovni, byť má za sebou hodně úspěšných projektů. Mimo jiné měl tu čest fotit sochy známého žďárského sochaře Michala Olšiaka, byl součástí hned několika soutěží krásy a v současné době fotí návštěvníky jedné z jihlavských diskoték. S vystudovaným informatikem Lukášem Březinou jsem si mimo jiné povídala o tom, co je na focení nejzajímavější, ptala jsem se ho, jestli by šel do focení pohřbu nebo porodu a také jsem zjišťovala, jestli opravdu každý člověk může být modelem nebo modelkou před objektivem.

Na úvod bych se ráda zeptala na vaše začátky. Můžete mi říct, kdy jste začal fotit? A co vás k tomu vlastně vedlo?

To bylo asi na střední škole v Brně, kde jsem měl svůj první foťák, byl ještě na film. To byl nejspíš rok 2000 nebo 2001. Takže před zhruba 16 lety.

A co vás tedy k tomu vedlo? Dá se říct, že vás to prostě a jednoduše bavilo?

Vedla mě k tomu touha zachytit pěkné momenty na výletech či nějaké zajímavé chvíle na vojenské škole. Taky jsem měl vzor ve svém taťkovi.

Váš tatínek se věnoval focení?

Ano, i on je vášnivý fotograf amatér. Jako malému klukovi mi půjčoval ruskou zrcadlovku značky Zenit. Ta byla také ještě na film.

Váš tatínek se focení pořád věnuje? Také fotil nebo fotí „na zakázku“, nebo jen do svého „šuplíku“?

Fotil jen rodinné výlety a pak jsme si doma dělali promítání diapozitivu v kuchyni (smích).  

Říkáte o sobě, že jste fotograf amatér, focení vás neživí. Jak moc v současné době fotíte?

Pracuji jako IT technik v jedné jihlavské firmě, v současné době se focení věnuji pouze příležitostně ve svém volném čase nebo když je nějaká zajímavá módní akce. Foťák rád vezmu do ruky i v případě, že mě někdo požádá o soukromé fotky. Jinak fotím akce pro jednu jihlavskou diskotéku a také pokud kamarád potřebuje pomoci ve fotokoutku na plesech a podobných akcích.

Focení na diskotékách a plesech je teď hodně oblíbené. Tam se asi lidé s přibývajícím alkoholem k focení moc přemlouvat nemusí. Zřejmě za vámi chodí i sami...

Jak kdy. Záleží, jakou mají náladu nebo jestli jsou na akci s partou či jdou „na tajnačku“. To spíš chodí s tím, abych je vůbec nefotil (smích).

Prozraďte, na jaké focení jste za celou dobu nejvíc pyšný? Mám na mysli nějakou osobnost či událost, která vás fakt bavila a výsledek se podařil.

Kdysi jsem fotil fotoreport pro Miss Jihlava Open, kdy jsem se dostal mezi spoustu krásných slečen, které se pak dostaly i do České Miss nebo mají i svou vlastni soutěž miss, jako je třeba Miss Face Taťány Makarenko. Ale největší radost jsem měl z focení se známou modelkou a mojí kamarádkou Pavlínou Rychteckou, kdy jsme spolu začali fotit dinosaury v jihlavském City Parku. To bylo náročné focení od 9 hodin večer do tří hodin do rána. Pak jsme spolu fotili na sochách známého žďárského sochaře, z výsledných fotek jsme si pro sebe udělali kalendář. Pak nás napadla myšlenka udělat kalendář i pro ostatní a na podzim roku 2015 jsme na něm začali pracovat. Jeho slavnostní křest proběhl v Brně 22. dubna 2016 v prostorách IBC Centra.

Známý sochař? Máte na mysli Michala Olšiaka?

Ano, přesně tak.

Ten vámi zmiňovaný kalendář byl s jakou tematikou? Na všech fotkách byla modelka Pavlína Rychtecká?

Tématem byl sen malé dívky mít šaty jako princezna, nebo spíš být princeznou. A protože nás to všechny moc bavilo a chytlo natolik, myslím tím focení a hlavně přípravy, líčení a česání, že jsme chtěli zamýšleným kalendářem i někomu pomoct. Pak jsme si s Pájou (Pavlínou Rychteckou, pozn. autora) říkali, že bychom mohli uspořádat něco podobného jako v Brně i pro Jihlavu, a  kalendář jsme představili v prostorách firmy Exit 112.

Komu konkrétně pomohl výtěžek z kalendáře?

Jak jsem již říkal, při plánování křtu jsme se domluvili, že bychom mohli někomu udělat radost výtěžkem z prodeje tohoto kalendáře. Pája oslovila nadaci Pink Bubble, která pomáhá onkologicky nemocným dětem. Už dříve spolupracovala s podobnou nadací, proto pomoc dětem byla první volba.

Hodně se teď rozmáhá focení porodů a pohřbů. Máte takovou zkušenost? Pokud ne, kývl byste na takovou zakázku?

Pohřeb vůbec nevím, maximálně jen vyfotit výzdobu, ale jinak ne, je to moc osobní hlavně pro pozůstalé, porod by byl asi něco jiného. Ale přece jen je lepší vyfotit nejdříve těhotenské fotky, porod natočit, následně vyfotit už narozené dítě a dále pokračovat rodinnými fotkami. Na tohle ale moc nejsem a moc ráda tuto tematiku fotí kolegyně Míša, která má i své děti, takže si nemusíme konkurovat a můžeme si vypomoci dohozením zakázek.

Takže několikadenní miminka jste nikdy nefotil?

Neteř a synovce jsem fotil, a pak jedné známé rodinné foto pro babičky. Miminko mohlo mít tak 5 měsíců.  

A svatby? Máte zkušenost?

Na svatbách jsem kdysi začínal jako druhý fotograf, kdy jsem fotil svatební den jako fotoreport. Po čase se začaly vdávat kamarádky, ženit kamarádi a známí, a už jsem fotil i normálně, takže zkušenosti jsou, ale čas na úpravu fotek moc není.

S úpravou fotek, to jste mi nahrál. Nejde se nezeptat: Co vás baví víc? Focení, nebo následné úpravy v počítači? S fotkami si hrát a být zvědavý na výsledek?

Nejvíc asi focení, tam nejsem sám. Pak už jen sednu k počítači a vybírám povedené, zajímavé fotky a následně upravuji, pokud vůbec úpravu potřebují, případně maskuji své chyby. Ale na vše musí být ta správná nálada, pak jde vše od ruky. A vidět to nadšení z povedeného výsledku je asi nejlepší, dodává mi to energii do dalšího focení. A když se pak fotky líbí i na sociálních sítích.

Pamatujete si na svoje úplně první focení „na zakázku“?

Možná, že to bude fotoreport srazu jihlavského xchatu, ale to ještě nebylo placené. První a placené focení bylo asi pro Miss Jihlava Open, ale to bych musel prohlédnout pár disků mého fotoarchivu a třeba bych našel to, co bylo přesně první. Možné je, že to byl i nějaký maturitní ples.

Koho nebo co fotíte nejradši?

Nejraději fotím ženy.

Je opravdu každý fotogenický? Nebo spíš - existují lidé, se kterými prostě nejde fotit?

Určitě je každý svým způsobem fotogenický, ale pokud si zákazník dá do hlavy, že se nebude fotit nebo že všude na fotkách vypadá ošklivě, tak s tím člověkem už nic neudělám, i kdybych se stavěl na hlavu.

Takže photoshop není všemocný...

Dokáže toho spoustu, ale přemluvit třeba ženu "krev a mlíko" nedovede, pokud si postaví hlavu (smích).  

Tak jasně, fotky by určitě měly zachovat zákazníkovu identitu...

To by měly. Zákazníci by se na výsledných fotkách měli poznat. A hlavně by měli vypadat jako lidi, ne jako umělé panenky.

S kým byste ještě rád spolupracoval? Jaký je váš dosud nesplněný sen ve focení?

To je těžká otázka. Možná fotit pro nějaký módní časopis nebo se začít focením živit, ale nevím, zda bych se uživil v dnešní době digitálních foťáků a chytrých mobilů.

Foto Soukromý archiv Lukáše Březiny

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.