(NE)OBYČEJNÍ: Na MS ve čtrnácti. Nečekal jsem, že se tam zrovna já můžu dostat, říká hasič Matyáš ze Staré Říše

Čtrnáctiletý Matyáš Novák, který je členem SDH Stará Říše už sedm let, má k hasičům blízko i díky svému otci. „Hasiče dělám od roku 2014, dostal jsem se k nim přes taťku, protože je u nás ve Staré Říši trenérem a zároveň je starostou sboru. Hasičskému sportu se věnoval i děda. Hasiče běhají i moji dva bráchové,“ povídá na úvod sympatický student gymnázia v Telči.

Svému domácímu sboru je od začátku věrný, když tedy nepočítá nějakou tu výpomoc na závodech, což se mezi hasiči běžně děje. „Aktuálně běhám pouze za Starou Říši, když teda nepočítám záskok na nějakých závodech, kdy jsem vypomohl nějakému jinému družstvu,“ říká Matyáš Novák.

Říká se, že v hasičském sportu je královskou disciplínou útok. Proto se nabízí otázka, na jaké pozici běhá Matyáš v této disciplíně? „Naposledy, vlastně před covidem, jsem běžel jako strojník, dva roky jsem byl na proudech. Víc mi vyhovovaly spíš proudy, že se trochu proběhnu,“ rozesměje se Matyáš.

9 holek a 9 kluků 

Letos v létě byla u Matyáše rychlost hodně zásadní, protože Českou republiku reprezentoval na mistrovství světa. Místem konání bylo chorvatské město Čakovec. Jak se tam Matyáš Novák umístil? „Ve stovkách jsem byl sedmý, ve výstupu na věž desátý. S naším týmem jsme celkově skončili druzí,“ vyjmenovává pyšně Matyáš. Českou republiku v Čakovci reprezentovalo celkem devět holek a devět kluků, jak vzápětí dodává. 

A v jakých disciplínách reprezentanti jednotlivých zemí soutěžili? První byl běh na 100 metrů s překážkami, další výstup na cvičnou věž. „Pak týmové disciplíny – štafeta 4x100 metrů a požární útok. Týmové jsem ale neběžel, protože to běhají střední a starší dorostenci, já jsem tam byl za mladší dorost. Teď jsem ještě mladší dorost, od 15 už budu střední dorost,“ vysvětluje Matyáš.

U MS v Chorvatsku ještě chvíli zůstaneme, přece jen to je Matyášův zatím největší sportovní zážitek a určitě velká zkušenost. „Na mistrovství jsme jeli v druhé polovině srpna. Byli jsme tam týden, jelo se autobusem. První tréninky byly druhý den po příjezdu a třetí den už jsme běhali věže. Další den pak stovky a pak štafety, útoky, po nich večer celkové vyhlášení a po něm jsme jeli v noci domů,“ popisuje Matyáš. Zajímá mě, jestli naši mladí reprezentanti zvládli i něco mimo závodění? „Dvakrát jsme byli u jezera Varaždin, pak jsme byli na koupališti v Čakovci a několikrát v centru. Nebylo to jen o hasičích, byla to taková i minidovolená. Rodiče tam přijeli na první závod fandit,“ dodává Matyáš.

Řada sportovců má nějaký svůj rituál před každým závodem. Někdo s sebou nosí talisman, někdo má třeba svoji „písničku pro štěstí“, kterou si před závodem pustí do sluchátek. Jak to má Matyáš? Jak bojuje s nervozitou? „První závodní den jsem byl hodně nervózní. To jsem byl v tu chvíli raději sám v klidu, kdy jsem se šel sám rozcvičit. Talisman nebo nějaký rituál zatím nemám (smích). Druhý závodní den už to bylo s nervozitou lepší, to jsme dali trénink už i ve více lidech,“ vzpomíná Matyáš na letošní srpen.

„Rusové mají lepší podmínky k tréninku." 

Naši reprezentanti byli v Chorvatsku hodně úspěšní. Přesto se však našli ještě lepší hasiči. Kdo byl podle Matyáše pro ČR největším konkurentem? „Největší konkurencí byli asi Rusové, Bělorusové, dál tam byli Slováci, Bulhaři, domácí Chorvati,“ jmenuje Matyáš. „Čím to je, že jsou Rusové tak dobří? Pokud vím, tak mají hodně úspěšné i muže, nejen dětské závodníky,“ ptám se Matyáše. „Rusové jsou úspěšní hlavně asi proto, že mají lepší podmínky k tréninku,“ dozvídám se od hasiče ze Staré Říše.

Tím mi zároveň nahrál na mou další otázku. Kde Matyáš trénuje výstup na věž? Přece jen, pro Matyáše v blízké Jihlavě je věž již několik let zrušená, stejně jako v Telči, kde také není. Nedávno byla zrušená i v Dačicích, kam Matyáš také jezdil.

„Dvakrát jsem byl na tréninku v Moravských Budějovicích, ve Výčapech na Třebíčsku, jinak jsem to trénoval hlavně na soustředění s reprezentací. Teď plánuji tréninky hlavně ve Výčapech nebo v Širokém Dolu. Teď budu muset víc trénovat, protože mě čeká zápich, a to bude zajímavý,“ směje se Matyáš a vzápětí dodává, že v jeho aktuální věkové kategorii (13 – 14 let) se ve výstupu na věž startuje bez žebříku, který je zavěšený na věži, a provádí se výstup jen do prvního patra a zález, při kterém se sešlápne časomíra. Věková kategorie 15 – 16 let startuje se žebříkem, provádí se zápich, pak výstup do prvního patra a zález, při kterém se oběma nohama sešlápne časomíra.

„Na závodech si mě všimli trenéři reprezentace." 

Vracíme se ještě k reprezentaci. Zajímá mě, jak se stane, že si kluk z malé obce na Jihlavsku oblékne reprezentační dres? Ptám se proto, že si myslím, že na Vysočině, třeba oproti Ostravsku, není úplně běžné hasičské „reprezentační podhoubí“. „Vloni, jak jsem byl třetí v českém poháru, tak si mě tam všimli trenéři. A letos na jaře se rozesílaly e-maily s tím, že kdo má zájem o repre, tak ať přijede na soustředění. Tak jsem tam začal jezdit a dostal jsem se až na MS,“ shrnuje Matyáš. Pak ještě doplňuje, že řada zájemců po trénincích a soustředěních „odpadla“a do Čakovce nakonec jelo 18 nejlepších.

V Matyášově pokojíčku už je řada ocenění. Kam si je schovává? Je totiž dost možné, že s přibývajícími úspěchy přestane vyhraněné místo stačit. „Poháry a ocenění si schovávám po poličkách a po skříních. A na medaile mám speciální věšáček na zdi. Dost jich mám i v bedně pod postelí, tak všechno není tak vidět,“ směje se Matyáš. 

Ve Staré Říši žije zhruba 600 obyvatel. Má tato obec kromě Matyáše Nováka nějakého podobně úspěšného hasiče? „Ze Staré Říše se daří třeba i Marku Svačinovi, on teda bydlí v Krahulčí, ale běhá za nás. Marek teď byl na mezinárodní soutěži v Bulharsku, kam jel s Třebíčí. Tam se týmy hlásí ne za státy, ale za města,“ zmiňuje Matyáš.

Úspěchů má Matyáš vzhledem ke svému věku hodně. Jakého vítězství si váží vůbec nejvíc? „To asi to MS. To jsem ze začátku vůbec nečekal, že se tam zrovna já můžu dostat,“ odpovídá skromně Matyáš.

Sport je droga, to je známá věc. Důležité je ale umět i odpočívat a regenerovat. Přesně to si Matyáš Novák dobře uvědomuje. Kromě hasičů se od letošního září věnuje i atletice, kde má tréninky dvakrát týdně. „Hasiče teď na podzim a v zimě trénuju taky jednou až dvakrát týdně, takže méně než v hlavní sezoně. Atletika je takový doplněk. A když se rozjíždí hasičská sezona, tak se snažím každý den něco dělat. Třeba aspoň jít cvakat rozdělovač nebo sednu na kolo. Snažím se tak jednou týdně mít odpočinkový den, abych zregeneroval,“ dodává Matyáš.

„Čím budu, až vyrostu? Třeba profesionálním hasičem." 

Tento úspěšný hasič ze Staré Říše je zatím dorostenec, určitě ale už teď přemýšlí i o svojí profesní budoucnosti. Matyáš Novák určitě nevylučuje, že by z něj jednou byl profesionální hasič. „Co se týče dobrovolných hasičů, tak bych se určitě rád v budoucnu věnoval tréninku dětí. Teď sem tam vypomůžu, když je třeba, ale je mi 14, tak mě děti zatím moc neposlouchají,“ rozesměje se Matyáš.

Naše povídání se točí hlavně kolem Matyášových individuálních úspěchů. Svůj sbor ale reprezentuje i jako týmový hráč. Proto mi nedá nezeptat se, která výhra chutná víc? Je lepší vyhrát jako tým, nebo individuálně? „Výhra se v týmu víc prožívá. Týmová radost je za mě mnohem větší. I když v jednotlivcích v Čakovci jsme jednotlivá vítězství samozřejmě taky hodně prožívali,“ rozzáří se Matyáš.

Součástí sportování je samozřejmě i zranění, to se nevyhýbá ani dobrovolným hasičům, jak se dozvídám od Matyáše. „Ta velká zranění se mi naštěstí vyhýbají. Letos jsem spadl z věže a taky z kladiny, stejně jako z bariéry. To bez toho nejde. Naštěstí to ale nebylo nic vážného, na šití.“

Největší poděkování rodičům a rodině

Důležitou a nedílnou součástí každého sportování u dětí jsou rodiče. Ti jsou často řidiči, manažery, trenéry, a také se umí spolu s mladým sportovcem radovat, nebo naopak ho uchlácholit, když se něco nepodaří. A jak je vidět, u Nováků to není jinak. „Za všechny svoje úspěchy vděčím hlavně rodičům, kterým touto cestou moc děkuji, protože jsou od začátku ve všem se mnou. Pak velké díky patří samozřejmě celé rodině a mým kamarádům. Samozřejmě děkuji i trenérům, třeba rodičům právě Marka Svačiny. Hodně věcí mě naučili i trenéři z reprezentace. Těm určitě taky moc děkuji,“ uzavírá s úsměvem naše povídání Matyáš Novák.