Až mě moji svěřenci jednou porazí, tak budu maximálně spokojený, říká úspěšný rybář z Jihlavy Karel Kobliha

S Karlem Koblihou jsem si povídala na Halovém mistrovství ČR v rybolovné technice, které letos hostila Vysočina. Na závodech byl coby hlavní pořadatel. A taky i jako trenér a k tomu všemu si sám zazávodil nebo vlastně zaházel, jak říkají rybáři. O své zálibě mluvil s nadšením, když jsem zapnula diktafon, tak se dlouze rozpovídal. Z každé jeho věty je jasné, jak moc pro něj rybolovná technika znamená. Ne vždy tomu ale tak bylo. K rybaření hledal cestu postupně. S chytáním ryb pořádně začal až později.

„Domů jsem chodil zklamaný." 

„Jako dítě jsem podle řádů musel mít dospělý doprovod a když se mnou rodiče nešli a kolem rybníka nebyl dospělý člověk, tak jsem chodil domů zklamaný a přestal jsem mít chuť dál zkoušet, jestli bude u rybníka někdo, kdo mě „ohlídá". Znovu jsem se k tomu tedy vrátil až v dospělosti. Nejdříve mě kamarádi přitáhli k položené, od té jsem přesedlal na plavanou díky kroužku, protože jsme se s kluky připravovali na Zlatou udici, která je rozdělená na plavanou, rybolovnou techniku a rybářské znalosti (test znalostí a poznávání ryb, živočichů a rostlin). Ale díky rybolovné technice, kde jsou kromě „přívlačových" disciplín i disciplíny „muškařské", jsem začal koketovat i s muškařením, protože vodění muškařské šňůry mě hodně baví,“ začíná vyprávění Karel Kobliha.

Rybolovná technika si vyžaduje v převážné většině speciální pruty 

I láska k rybolovné technice, kterou dnes trénuje 24. rokem, přicházela pomaleji. S tímto sportem začal zhruba v 10 letech. Jak Karel říká, ze začátku nebyl moc dobrým závodníkem. Nikdy se nedostal ani do juniorské reprezentace. Sny ale i tak měl. Konkrétně snil o tom, že by chtěl překonat juniorský rekord v pětiboji, v té době to bylo něco málo přes 515 bodů. „V roce, kdyby mi bylo 18, se dokonce zvedl na necelých 519 bodů. A já měl štěstí, že jsem mohl jet na soustředění do Bransouz, které pořádal pan Honzírek z Kroměříže pro své závodníky. To soustředění mi dalo tolik, že jsem na úplně posledním závodu své juniorské kariéry hodil zrovna na závodech v Kroměříži nový rekord 523 bodů. Vydržel 6 let, než byl překonán. To byl jediný významný počin mé juniorské dráhy,“ vzpomíná Jihlavák Karel.

Ty opravdové úspěchy, kterými se Karel nesmazatelně zapsal mezi úspěšné reprezentanty, přišly až v dospělosti. V roce 2008 se dostal do reprezentace, na závodech v Polsku získal svou první medaili – bronz v sedmiboji. „Úžasná věc se mi povedla o rok později na závodech u Českých Budějovic, kdy jsem vybojoval stříbro v devítiboji (součet všech devíti disciplín, které v rybolovné technice jsou). Jednalo se o nejlepší umístění českého reprezentanta v historii devítiboje, do té doby jsme měli akorát dvě třetí místa. O rok později v Chorvatsku jsem vybojoval svůj první titul mistra světa, bylo to na zátěži arenberg, což je plachta, na kterou se tady dnes hází (na zmíněném halovém MČR, pozn. autora),“ říká Karel Kobliha.

Rybolovná technika si vyžaduje v převážné většině speciální pruty 

Dařilo se mu i v letech 2013 – 2015, kdy byl třikrát za sebou jediným českým mužem, který dovezl z mistrovství světa individuální zlato. V roce 2013 vyhrál sedmiboj, o rok později jako první reprezentant ČR v historii vyhrál devítiboj a v roce 2015 tento úspěch obhájil. „V roce 2014 jsem získal nejvíc individuálních medailí ve své kariéře - 5 (1 zlato, 2 stříbra, 2 bronzy). V roce 2017 jsem měl jeden velký sen, a to stát se prvním mužským reprezentantem, kterému se podařilo dostat do finále ve všech disciplínách devítiboje. Intenzivně jsem se ten rok připravoval, a i díky velkému kamarádovi a podporovateli Jan Bomberovi se mi to povedlo. Mám pocit, že jsem stále jediný český reprezentant, kterému se podařilo dostat se do finále ve všech disciplínách. V tom roce jsem si ale na posledním závodu sezóny přivodil zranění,“ posmutní Karel.

Větší terče jsou na disciplínu zvanou zátěž arenberg, menší žluté na zátěž skish

Terče, na něž závodníci hází v disciplíně zvané zátěž arenberg 

K závodnímu prutu se vrátil před pěti lety, tedy v roce 2019, kdy vůbec poprvé na jednom mistrovství vybojoval tři tituly mistra světa, z nichž jeden byl za devítiboj. „V dalších letech jsem pak v reprezentaci nebyl. Vrátil jsem se v loňském roce, kdy jsem dovezl dva bronzy. Také jsem byl vybrán do soutěže družstev, kde český tým vyhrál, takže jedno zlato jsem si dovezl. Co se týče porovnání s ostatními českými reprezentanty v průběhu historie rybolovné techniky, momentálně jsem na třetím místě v počtu individuálních medailí v historické tabulce českých mužů (33 medailí). Také v počtu medailí na jedno mistrovství držím třetí místo (2,54 medaile na jedno mistrovství),“ pokračuje Karel Kobliha ve výčtu svých zasloužených úspěchů.

VIDEO: Na Vysočinu dnes přijela rybářská elita. V rybolovné technice závodili děti i dospělí

Sobota, 16. března 2024, 19:55Ostatní sporty

Trpělivost, koncentrace, přesnost. Tři důležité body, které jsou zásadní ve sportu zvaném rybolovná technika. Na tu se dnes mohli zájemci přijít podívat do sportovní haly v Dolní Cerekvi na Jihlavsku, kde se konalo halové mistrovství ČR (MČR)....

Poslední roky se věnuje hlavně trénování nové generace. Na samotné rybaření tedy moc času nemá. „Když máme trénink, skoro nevezmu pruty do ruky a celé tři až čtyři hodiny jen stojím a ladím techniku kluků. Máme teď skvělou partu a společně se nám s Jirkou Smazalem, Tomášem Kotenem a Zuzkou Plachou daří vytvářet takové prostředí, že kluci v pětiboji na žádném závodu Českého poháru nebo Mistrovství republiky žáků nenašli přemožitele,“ usmívá se Kobliha.

Karel Kobliha coby hlavní pořadatel halového MČR v rybolovné technice 2024

Se svými svěřenci se věnuje i muškaření, jezdí chytat od polovinu dubna do konce listopadu. „Baví nás všechny i vázání mušek, jezdíme hlavně na Svratku, kde zkoušíme i nové mušky. Pak intenzivně chytáme na Moravici během soustředění Moravskoslezského územního svazu. Dělají mi chlapci radost. Letos bychom se na to muškaření chtěli podívat víc, navštívit více revírů - řeku Jihlavu pod nádrží Mohelno, na Dyji i na řeky mimo Moravský rybářský svaz - Otava, Vltava, Sázava... Bohužel jak začne venkovní sezóna, blíží se nominační závody a kluci mají šanci dostat se do reprezentace a jet na mistrovství světa (letos ve Švédsku), takže prioritou je trénink a téměř se nehneme z hřiště.“

Karel se rozpovídá i o tom, jak vypadají tréninky. Když je halová sezona, tak se schází jednou týdně na tři hodiny. „Řadu rodičů odrazuje to, že se nescházíme v Jihlavě, ale v hale v Dolní Cerekvi. Tak pak své děti odhlásí. Tím aspoň zjistíme ten skutečný zájem, a pak se naplno věnujeme těm, kteří mají opravdový zájem,“ říká Kobliha.

Když skončí halová sezona, tak tréninky probíhají hlavně na louce. Doteď trénovali v Brancouzích. „Tam jsme jezdívali většinou dvakrát v týdnu s tím, že se snažím dělat, v případě zájmu, i nějaké individuální tréninky navíc. Teď tam máme kluci, co jsou fakt dříči, a s těmi často odcházíme až za tmy (smích) třeba o půl deváté,“ směje se Karel Kobliha.

A jak moc je to finančně náročný koníček? K tomu mi Karel povídá, že jihlavští rybáři jsou pod Moravským rybářským svazem, pobočným jihlavským spolkem, který závodníkům sponzoruje účast na závodech. „Na začátku tedy není třeba nic pořizovat, je třeba jen chuť to vyzkoušet a rozvíjet se. Jakmile sejdeme z té zimní sezony, tak často bývá problém to, že je ta chuť často opustí. Nebo sem chodí, protože v zimě nemají co dělat. A venku je pak lákavější fotbal, baseball a další. Ale pokud to je nadšenec do rybaření a chce se tomuto sportu věnovat, tak pro ně pak výbavu máme.“

Rybáři, kteří dnes končí v žákovské a juniorské kategorii, tak ti už mají vlastní výbavu. U nich je finanční zátěž zhruba kolem 12 tisíc. „To je pětiboj, a další věci se jim snažíme dodat. Používáme speciální navijáky, ty se snažíme půjčovat,“ dodal Karel Kobliha k finanční stránce.

A co dělá úspěšné závodníky úspěšnými? Podle slov Karla Koblihy je třeba hodně trénovat. A hodně důležitá je i psychika. Speciální psychologickou metodiku ale tenhle sport, který je u nás zatím pouze jen amatérský, nemá. „My trenéři, kteří se dětem věnujeme, s nimi pracujeme na základě vlastních zkušeností. Já dost často dětem dělám „naschvály“, kdy máme třeba nějaké úkoly, kdy se musí chlapec třeba na každé pozici trefit čtyřikrát. A když se jednou netrefí, tak musí začít od začátku. A už tohle samo o sobě je psychicky velmi náročné. A on, když se trefí třikrát a ví, že se musí trefit už jen jednou, tak na všechny zakřičím „hele, dívejte se na něj, on hází“. To ho dostane do obrovského tlaku a dost často se netrefí. Dělám to záměrně proto, že vím, že dnes se mu to nepovedlo, ale příště už na to bude připravený a nebude to tolik vnímat. A na ten tlak si postupně zvyká.“

Karel Kobliha v plném soustředění na halovém MČR během disciplíny zvané zátěž arenberg

Karel Kobliha se o budoucnost rybolovné techniky nebojí. Je velmi vděčný za finanční podporu pobočného spolku. „A tu nejen finanční podporu se snažíme vracet výsledky, kdy chlapci bývají na závodech úspěšní. Máme řadu medailí. Vloni se nám podařilo dostat na MS juniorů u Vojtěcha Kisiova, který nakonec skončil na devátém místě. Já jsem vloni na MS dospělých skončil na osmém místě. Dokonce jsme z Polska dovezl bronzovou medaili v devítiboji, což je pro někoho nejnáročnější. Letos to v nominační fázi vypadá, že máme chlapce na pátém a šestém místě. Ještě se nám tam tlačí třetí klučina, se kterým tady makáme, ten je momentálně osmý. Pokud se jim to podaří, tak letos pojedou na MS do Švédska. Pokud by se mně podařilo dostat se na MS, tak by to letos bylo ve Španělsku,“ popisuje Kobliha.

Jak stojí na začátku, rybářská komunita je v naší opravdu dost početná. Přesto sport zvaný rybolovná technika je stále jen na amatérské úrovni a řada z vás o něm teď dost možná slyší vůbec poprvé. Podle Karla Koblihy to je hlavně tím, že tento sport nemá dostatečnou propagaci. „Je to amatérský sport, tudíž v něm nefigurují sponzoři. Když nejsou sponzoři, tak není vyvíjený tlak, aby byl sport vidět v médiích. Nevýhodou je i to, že pruty, které používáme, nejsou ve většině případů použitelné na ryby. Někdy jo, ale nejsou to pruty vyloženě na chytání, není tam taková citlivost. Pruty tak na nic jiného nepoužijeme, tím pádem nejsme ani tolik zajímaví pro výrobce prutů,“ myslí si Karel.

Osobní výzva 

Přesto ho jeho úspěšní svěřenci dělají s láskou a odpovídají tomu i výsledky. Na závěr našeho povídání se ještě krátce s výhledem do budoucna znovu vrátíme na Karlovy sportovní začátky. Rybolovná technika Karla Koblihu ze začátku vůbec nebavila. To se ale změnilo v okamžiku, kdy tenhle sport začal brát jako takovou svoji osobní výzvu.

„Já když něco dělám, tak se s někým poměřuju, vždy si určím člověka, kterého bych chtěl dohnat, případně předehnat. A mě hodně táhlo to dorovnat se svému bratrovi, který mi byl tím vzorem. Toho jsem předehnal a pak tam byl další styčný bod – Patrik Lexa z Prahy. A pak tam člověk najde komunitu přátel. Jmenovat můžu třeba Honzu Bomberu, ten mě hodně motivoval k tomu se zlepšovat a strávili jsme spolu spoustu času. Všichni jsme se snažili posouvat hranice. Dopředu mě dnes táhne práce s mládeží. Mým snem je, že mě kluci jednou porazí. Když se to povede, tak budu opravdu maximálně spokojený,“ uzavírá naše povídání úspěšný rybář z Jihlavy.