KOMENTÁŘ: Hoši děkujem! Dukla dosáhla na své maximum, už podruhé za sebou

Říkáte si, že jihlavský hokej historicky patří do nejvyšší soutěže? To jsou sladké vzpomínky na doby dávno minulé. Za posledních třiadvacet měl možnost fanoušek vidět Duklu v extralize jen dvakrát a pokaždé to byla epizodní jednoroční záležitost. Ani v první první lize Dukla vždycky neexcelovala, stačí vzpomenout na ročník 2019/2020, kdy skončila po základní části devátá.

Přestože filozofie klubu se od té doby nezměnila, za poslední dv sezóny mohl být fanoušek na svoji Duklu regulérní hrdý. Vzhledem k okolnostem a podmínkám se dle mého dostala na hranu limitu, kterého šlo objektivně dosáhnout. Na podzim 2020 měl klub kvůli covidu minimální příjmy ze vstupného, hráčům dlužil na výplatách, mnoho z nich si proto našlo brigády. Poté začal pohádkový příběh, který skončil finálovou účastí proti Kladnu. Jihlavský tým měl dva mečboly, aby se dostal do extraligy, poslední krok se ale udělat nepodařilo, i když dojem zanechal fantastický.

Podobné situace se odehrály i v právě uplynulé sezóně. Celý rok hraje klub s vědomím, že je to poslední sezóna v CZ Loko Aréně (bývalý Horácký zimní stadion), přesto se po čtvrtém místě v základní části dokázal vybičoval ke skvělému play-off. Kvůli dramaticky zvýšeným nákladům na energie opustily kádr dvě útočné hvězdy, ta třetí si vyvzdorovala přestup do extraligy. Kdekdo by čekal, že to musí projevit na psychickém i sportovním rozpoložení mužstva. Opak byl pravdou, tým doplněný o odchovance předváděl nejlepší hokej za celou sezónu, zvládl fantastickou finálovou sérii se Vsetínem a v baráži zatápěl i extraligovému favoritovi z Kladna.

Na extraligu do nové arény?

Jednateli klubu Bedřichu Ščerbanovi chodily v průběhu sezóny po nepopulárních krocích od nespokojených fanoušků e-maily, jak jako hodlá situaci řešit. Odpovídal, že společně s týmem budou pracovat a zařazovat mladé z jihlavské líhně. Nic jiného ani nezbývalo. Tentokrát to fakt nebyly jen prázdné fráze, hráči táhli za jeden provaz a jihlavské srdíčko bylo při posledních zápasech na ledě takřka hmatatelné. Není náhodou, že se několik desítek fanoušků sešlo okolo pondělní půlnoci u stadionu, aby hráčům po návratu z Chomutova, kde Kladno hrálo svoje domácí zápasy, za končící sezónu zatleskalo.

Co by se stalo, kdyby se ten poslední krůček nakonec povedl a Dukla opět nakoukla mezi českou hokejovou elitu? Bál bych se, aby to nebylo jedno velké trápení. Tým by musel kvůli demolici svého svatostánku hrát domácí zápasy mimo Vysočinu, to jihlavské prostředí například ve Znojmě plně nenahradíte. A stavět k tomu při současných ekonomických podmínkách extraligové mužstvo ve chvíli, když je hráčský trh přebraný? Ano, s úspěchem lze namítnout, že baráž je v tomto opravdu nespravedlivá.

Myslím, že Dukla může rozdávat radost i v první hokejové lize, pokud udrží nezbytné komponenty svojí hry – zarputilost, bojovnost, poctivost a dravost. A extraligu si dát až v nové multifunkční aréně? Moc bych to hráčům jako Čachotský a Skořepa přál. Nezbývá, než se modlit ke všem svatým, aby tolik diskutovaná demolice starého a výstavba nového stadionu skutečně dopadla a nejlépe ve stanoveném termínu. To vše ve chvíli, kdy ceny stavebního materiálu rostou nahoru geometrickou řadou, podobně jako lhůty jejich dodání.

Ještě jednu věc by to chtělo vyřešit, a to je vyjmout klub z vlastnictví města. Můžu mít ke sportu a Dukle stokrát kladný vztah, ale aby město v případě potřeby dotovalo profesionální klub, mně jako jihlavskému občanovi v pořádku nepřijde. To snad není ani výtka, ale spíš takový povzdech. Pokud by stejná částka byla nasměrována do amatérského a mládežnického sportu, to by byla jiná, veselejší písnička. Ale myšlenka, že se klub v nejbližší době ocitne v solidních a poctivých soukromých rukách, je stejně krásná jako naivní.