Hodně zvědavý je tazatel, který na jihlavský magistrát stihl jen za letošní rok zaslat 124 žádostí, které obsahovaly celkem 246 dotazů. Doteď jste si možná mysleli, že to může být kratochvíle nudícího se jedince, úsměv však ztrácíme po zjištění, že vyřízení těchto dotazů vyjde na 500 tisíc korun ročně.
Na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím dostává jihlavský magistrát téměř denně žádosti k zodpovězení. Letos jich dorazilo zatím 168. Zajímovastí je fakt, že 124 z nich, tedy skoro 75 %, podal jediný člověk. Celkem to je tedy 246 dotazů, přičemž všemi se úřad musí zabývat.
„Dotazy této osoby zaberou takřka celý úvazek jednoho pracovníka na právním oddělení, nespočet lidí na celém úřadu musí na přípravě spolupracovat. Odhadujeme, že vyřízení žádostí tohoto tazatele stojí stojí kolem 40 tisíc korun měsíčně, tedy 500 tisíc korun ročně,“ uvádí tajemník úřadu Evžen Zámek.
Některé žádosti může úřad v souladu se zákonem částečně nebo zcela odmítnout. Jde například o dotazy na informace, které se nevztahují k působnosti organizace, na soukromí osob, na budoucí rozhodnutí, názory apod.
Pikantní je pak skutečnost, že žadatel si některé reakce úřadu ani nevyzvedne. „V letošním roce se to stalo nejméně v deseti případech zásilky s rozhodnutím o odmítnutí žádosti. Z toho usuzujeme, že žadateli nejde až tak o informace, ale o určitý šikanózní postup vůči městu či úřadu,“ dodává tajemník.
Zatímco běžně úřad sděluje například podrobnosti z různých dokumentů, pilný tazatel požadoval třeba „jméno a příjmení úředníka, který viděl jako poslední první jihlavskou tramvaj“, zajímaly ho i „kopie veškeré korespondence se všemi přílohami přijatá z Číny v souvislosti s partnerskými vztahy města“, nebo „jména, příjmení a název redakce novinářů, kteří neměli zájem o účast na tiskové konferenci“.
Úřad dostal dotaz i na „spotřebu kávy v kg od počátku roku 2018 v kancelářích vedení města“, tentýž zvědavec se zajímal o „technický popis služebního mobilu primátorky“ či „jmenovitý seznam úředníků, kteří se podepsali v garanční doložce, ale nevyznačili stanovisko DOPORUČUJI / NEDOPORUČUJI s uvedením, kolikrát tak učinili.“
Svoje si zažívají také pracovníci kanceláře primátora. Novináři dostali od tiskového mluvčího nabídku, aby si sami zvolili témata tiskové konference. V odpovědi přišel mimo jiné požadavek na „veškeré informace o činnosti představitelů města v souladu s Listinou základních práv a svobod“.
Nezřídka tazatel komunikuje až na hranici vydírání či vyhrožování. Jeden z dotazů v e-mailové schránce byl uzavřen sdělením, že pokud mluvčí nevyhoví požadavku do 24 hodin, „pak zažaluji město Jihlava pro porušení práva na informace. Očekávám Vaše návrhy smírného řešení v průběhu dnešního dne.“
Jak tedy na tázajícího se podivína? Od úřadu i politického zastoupení města zní jednohlasně a jednoznačně, že právo na informace nikdo nikomu neupírá, nicméně smysl dotazů a motivace tazatelů jsou někdy podivné.
„Právo na informace je naprosto regulérní, je to jeden z důležitých způsobů veřejné kontroly státních institucí. Toto právo ale nemůže být nástrojem šikany, nebo prostě hračkou pro někoho, kdo se zneužitím práva dobře baví. Lidskou práci, čas a veřejné peníze vynaložené na řešení těchto „fórků“ bychom rozhodně uměli využít smysluplněji,“ komentuje jihlavská primátorka Karolína Koubová s tím, že by pro obce uvítala větší pravomoc se bránit proti podobným šikanózním postupům.
Úřad má možnost žádat úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Některé „chronické tazatele“ úhrada odradí. „Známe situaci, kdy odvolací orgán sdělil, že úřad si de facto může sám za to, že je vyhledání informací pracné, a že komplikovanost práce nemůže jít k tíži žadatele,“ popsal tajemník Evžen Zámek.
Foto pixabay.com | Zdroj Magistrát města Jihlavy
