Zejména na východ Moravy stále míří dobrovolníci, kteří nezištně pomáhají lidem, jimž nedávná povodeň vzala v řadě případů nejen střechu nad hlavou. Spousta rodin během chvíle přišla úplně o všechno. Do Olomouckého kraje o uplynulém víkendu zamířily také dvě dobrovolnice z Jihlavska – Daniela Francálková a Jiřina Petrová.
Jak dnes řekly Jihlavské Drbně, plán byl jasný. Sobotu 21. září strávit tam, kde budou nejvíc potřeba. Volba padla na Jesenicko, na obec Česká Ves, kde žije zhruba 1200 obyvatel. „S manželem Honzou jsme chtěli nějak pomoct a napadlo nás uspořádat materiální sbírku. Sešlo se obrovské množství věcí, ze které bychom všem moc a moc chtěli poděkovat. Proto jsme do Jeseníku nakonec odjížděli se třemi hasičským DA (dopravní automobil, pozn. autora) a s přívěsem. Konkrétně tam vyrazil SDH Opatov, SDH Šimanov a SDH Hojkov. A tak nás napadlo, že bychom tam jeden den mohli strávit a alespoň chvíli pomoct,“ vypráví Jiřina Petrová, která žije s rodinou v Opatově na Jihlavsku.
S manželem tedy oslovili další členy místních hasičů a kamarády s dotazem, jestli by na Jesenicko nechtěli jet s nimi. Pro bylo dalších osm lidí, na Moravu tedy vyrazilo celkem 10 dobrovolníků. Mezi nimi byla i Daniela Francálková. „Když jsem se dozvěděla, co se stalo, hrozně mě to zasáhlo. Furt jsem přemýšlela, jak těm lidem pomoci. A naskytla se mi příležitost od Jiřky, která dávala na Facebook, že tam s místními hasiči z Opatova jedou pomoci a dovézt potřebný materiál. Hned jsem se jí ozvala a bylo jasný, že musím jet a pomoci těm lidem. Mám nutkání furt někomu pomáhat, a tohle byla příležitost. Jelo se přímo do Jesenicko do místní nemocnice Agel. Byla nám přidělena rodina, která o vše přišla,“ říká další dobrovolnice Daniela Francálková, která je z Dolní Cerekve na Jihlavsku. Jak dodala, na Moravu se chystá ještě jednou, a to během nadcházejícího víkendu.
Na Jesenicko z Jihlavska v sobotu brzy ráno přijela tři hasičská auta, která byla naložená materiální pomocí. Desítka dobrovolníků se hned pustila do práce. „Vyklízeli jsme celou garáž, která byla víc než metr pod vodou, stálo v ní půl metru bahna a byla plná nářadí a vybavení na včelaření. Pán, u něhož jsme pomáhali, byl včelař,“ popisuje Jiřina.
Posmutněle ji doplňuje Daniela s tím, že tato rodina z České Vsi bydlí přímo u řeky a během chvíle přišla úplně o všechno. „Pán je vášnivý včelař a měl na pozemku nějakých zhruba 30 včelstev. Vše mu voda spláchla, jak nám říkal, měl hotové dvě tuny medu pro lidi a teď nemá nic. Všechna včelstva mu uplavala. Takže jsme na ruce nasadili rukavice, do ruky vzali lopaty, kotouč a začali jsme vynášet věci.“
Sobota byla pro partu dobrovolníků plná emocí. „To, co jsme tam viděli, to se nedá popsat. Kdo to nevidí na vlastní oči, tak to nepochopí,“ hodnotí Jiřina sobotní příjezd do České Vsi. „Připlaval tam kontejner, uprostřed řeky bylo auto, všude plavaly zbytky oblečení, kusy bot, plasty, prostě všechno. Do toho věci plné bahna, rozbité věci, nepoužitelné tuny odpadků, trosky domů, řeka, u které bylo koryto prakticky třikrát takové, než bylo…“ popisuje.
S odstupem tří dnů se obě dobrovolnice shodují na tom, že i přesto, že místní lidé přišli o všechno, tak neztráceli optimismus a často se usmívali. „I přes to všechno mají lidé úsměv na tváři. Nejsilnější pro mě bylo obejmout pána a paní, kterým nezůstalo téměř nic. Slzy se nám draly do očí všem,“ říká pohnutě Jiřina.
Nejsilnějším zážitkem pro Danielu byl samotný příjezd na Jesenicko. „Na tom se s Jiřkou asi shodneme. Se mnou asi nejvíc pohnul ten pohled na okolí a nejvíce se mi určitě vrylo do paměti předání peněz z ruky do ruky. Vytipoval se konkrétní dům, který voda nejvíce zasáhla, a k těm lidem se šlo s obnosem peněz,“ líčí Daniela. „Abych to i trochu odlehčila, odměnou nám bylo zmíněné obejmutí, palačinka a nabídka k sňatku,“ dodává s úsměvem Jiřina. Říká, že dobrovolníků, kteří aktivně přiloží ruku k dílu, je nedostatek. „Všude chybí lidé. Je tam práce na 10 let.“
Desítka zmíněných dobrovolníků v České Vsi strávila celou sobotu až do pozdního večera. Jak Jiřina i Daniela říkají, den na Moravě byl užitečný pro obě strany. „Uvědomila jsem si, že jsem moc ráda za lidi, které mám kolem sebe, kteří jsou stále empatičtí ke svému okolí, dokážou se vyprostit z luxusu, který máme, a seberou se a jedou v holínkách s lopatou pracovat a pomáhat. Já jsem se tak prostě narodila a byla jsem i tak vychovávaná, vzala jsem si manžela, který je na tom stejně, a proto je pomoc ostatním lidem pro nás radost a samozřejmost. Ono kdoví, kdy to třeba taky budeme potřebovat. Díky celé partě, která s námi v sobotu jela,“ zamyslí se závěrem Jiřina Petrová.
Také Daniela odjížděla domů na Vysočinu s pocitem záslužné práce. „Dovezla jsem si pocit, že jsem udělala dobrý skutek a pomohla, kde to nejvíce potřebuji. A hlavně jsem si uvědomila to, že doma uvidím smetí na podlaze, neumytá okna atd. To všechno jsou vlastně prkotiny oproti tomu, co lidé na Moravě vlastně nemají, teď nemají ani to okno, podlahu, no prostě nic. Ještě bych chtěla zmínit Leničku, která byla s námi. Neuvěřitelný makáč a taky se srdcem na správném místě jako Pája, Jiřka, Honza, Tonda a jeho tatínek Libor. Úžasný lidičky, které jsem měla čest poznat,“ je vděčná Daniela Francálková.
Foto Poskytla Daniela Francálková a Jiřina Petrová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
