Kauza Budínka nebo také Masakr u Dobronína. Různě nazvaná událost, která má stejné datum. Došlo k ní 19. května 1945, tedy přesně před 79 lety. Tehdy byla na louce u Dobronína násilně zavražděna skupina československých občanů německé národnosti.
Kauza po osvobození a také v následné době komunistického režimu téměř upadla v zapomnění. Až v roce 2009 ji připomněli poslední pamětníci té doby a celý případ začala prověřovat policie. Ta o rok později provedla terénní průzkum lokality a nalezla zde hromadný hrob. Několik dnů po nálezu lidských ostatků byl v této lokalitě na památku obětí vztyčen dřevěný kříž. Na případ před 13 lety upozornil novinář Miroslav Mareš. Po dobu vyšetřování se mu intenzivně věnoval a za toto všechno, vůbec jako první regionální novinář, obdržel Cenu Karla Havlíčka Borovského.
Pojďme se nyní vrátit na samý konec války, konkrétně do 19. května 1945. Tehdy se v Dobroníně konala vůbec první taneční zábava po osvobození. Pravděpodobně členové místních revolučních gard se zde měli opít, posléze vytáhnout internované Němce z místní hasičárny, a to nejen nacistické zločince, ale i starousedlíky, a odvézt na louku Budínku, kde si obyvatelé německé národnosti museli vykopat hrob. Tam zřejmě byli brutálně ubiti lopatami a rýči. Druhý den museli hrob znovu zasypávat němečtí civilisté, protože z něj trčely nohy a ruce zavražděných. Vzhledem k tomu, že to byl mělký hrob, mohlo dojít při postupném rozkládání těl k přilákání divoké zvěře, která mohla části těl odvléct jinam.
Během dalších let se kolem tohoto případu nic nedělo. Kvůli odsunu svědků německé národnosti podle tzv. Benešových dekretů dalším poválečným zmatkům a nástupu komunistického režimu se na tyto události pozapomnělo. Až koncem léta 2009 se na novináře obrátil svědek, podle kterého se v 80. letech na této louce měla provádět meliorace, ovšem po nalezení lidských kostí pracovníky družstva byla meliorace z příkazu vedení JZD zastavena a louka vrácena do původního stavu. Jako důkaz toho, že zde meliorace vskutku proběhla, byla v místě pohřební jámy nalezena drenáž. Na začátku 90. let sem jezdily autobusy s německými turisty, kteří na místo kladli pietní věnce a vztyčovali dřevěné kříže. Údajně zde měly probíhat i vzpomínkové akce. Do druhého dne tyto upomínky vždy zmizely.
V červenci 2009 na kauzu znovu upozornil zmíněný regionální novinář Mareš, který na jaře téhož roku objevil zmínky o masakru německého obyvatelstva na německé Wikipedii. „Bylo mi divné, že v české historii tato událost vůbec není popsána a Němci o ní podávají rozsáhlé informace. Takováto poválečná zvěrstva se děla, nebylo to nic hezkého, řada z nich byla vyšetřována a objasněna,“ vysvětlil Miroslav Mareš v reportáži na ivysocina.cz v roce 2017 to, proč se případem vůbec začal zabývat.
Koncem května 2009 dostal notářsky ověřené prohlášení Johanna Nieblera, že od května 1945 postrádá svého strýce, Franze Nieblera, který byl naposled spatřen v dobronínském provizorním vězení pod dohledem revolučních gard. Dalším podnětem k pátrání posloužila v Německu v roce 2003 vydaná kniha BergersDorf německé spisovatelky Hermy Kennel, která pojednává o historii blízké vsi Kamenná. Kniha vyšla v českém překladu v roce 2011 v Nakladatelství Paseka. „Pravděpodobně by se dalo říct, že šlo o spontánní výbuch zloby na Němce, který byl navíc posilněn alkoholem," uvedla pro Deník Hermy Kennel.
Mareš po shromáždění důkazů předal tuto záležitost v létě 2009 k prošetření Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, které podnět shledalo důvodným a dalo jej prošetřit Policií ČR. Jak již zaznělo, o títo události existovaly do té doby pouze německy psané zprávy.
O rok později, tedy v létě 2010, se policie od prošetřování v německých archivech a vyslýchání desítek svědků, kteří ovšem události znali jen z vyprávění předků, dostala přímo na samotné místo, kde se vše mělo odehrát. Bagrem byla na místní louce odstraněna svrchní část zeminy, pak na místo nastoupili brněnští archeologové.
Hned první den nalezli v metrové hloubce první kosti obětí, jednalo se o dvě kosti stehenní a části koženého oblečení. Přesnější místo určil v dubnu uskutečněný geofyzikální průzkum, který určil anomálie. Dále archeologové našli zrezivělou lopatu a celkově 109 kostí, které byly poházené přes sebe, ne jako v hrobě. Dohromady tam našli stovku kompletních kostí nebo jejich fragmentů postkraniálního skeletu a 12 fragmentů kraniálních kostí. Kosterní ostatky byly ve špatném stavu, neboť 65 let ležely v podmáčené a kyselé půdě, většina měkkých kostí (např. obličejové části lebek) se úplně rozložila.Všechny ostatky se nacházely v jámě 4×3 metry, která měla jiné zabarvení, tudíž nebylo třeba místo průzkumu dále rozšiřovat.
Práce na Budínce byly ukončeny ve čtvrtek 19. srpna 2010. V pátek 20. srpna byla jáma zahrnuta a místo navráceno do původního stavu. Brněnští antropologové na kostech nenašli vzhledem ke špatnému stavu materiálu žádné stopy násilí. Došli k tomu, že ostatky náleží minimálně 13 mužům ve věku 35–60 let.
Začátkem listopadu 2011 jsou již výsledky expertíz dle vyjádření vyšetřovatele Michala Lašky známé, ale nebudou zatím zveřejněny. Podle informací uvedených v MF Dnes 5.11.2011 byly výsledky testů DNA nejednoznačné a budou se pravděpodobně v některých případech opakovat. Zkoumané kosterní pozůstatky patří ve všech případech mužům. Lze tedy s určitostí ztotožnit pouze biologické pokračovatele linie zemřelých, nikoli ovšem s určitostí stanovit vztahy v konkrétních rodinách.
Z vyšetřování vyplynulo, že většina obětí byli sedláci z Dobronína a blízkého okolí. Údajně všichni měli být členy Národně socialistické německé dělnické strany. U nich dodnes nejsou důkazy o tom, že by se aktivně zapojili do akcí proti republice. Před rokem 1939 všichni z obětí žili v Československu, šlo tedy o československé občany německé národnosti, kteří byli určeni k odsunu do Německa. Čtyři lidé ze seznamu obětí jsou podle Mareše pohřbeni v Polné. Zavražděn měl být třeba i učitel a policista. Mezi mrtvými byli třeba sedláci Matthias Altrichter a Johann Reznik z Kamenné, Franz Czepl z Dobronína, Franz Niebler z Nových Dvorů.
Dvanáct obětí bylo v roce 2012 pohřbeno na jihlavském ústředním hřbitově. Jejich jména jsou tam zapsaná na kříži z mrákotínské žuly.
Motivů, proč ke Kauze Budínka vlastně došlo, mohlo být hned několik. Zaprvé mohlo jít o poválečné vyřizování účtů. Zadruhé česká strana tvrdí, že důvodem mohlo být udavačství. S třetím motivem přišla německá strana, podle níž se zavraždění sedláci mohli nevybíravě chovat k českým čeledínům, kteří se tedy mohli chtít pomstít.
Masakr v Dobroníně, který se stal 19. května 1945, pravděpodobně nebude nikdy zcela objasněný. Jak již bylo řečeno, vrahy byli zřejmě čeští příslušníci revolučních gard, většina z nich už pravděpodobně nežije. Osoby, které němečtí příbuzní označují za možné pachatele, nebylo možné úředně vyslechnout. Poslední žijící pravděpodobný účastník činů, Robert Kautzinger, zemřel v roce 2010. Ten se měl na vraždách podílet se svým otcem, který má stejné jméno. Jeden z údajných vrahů se v hospodě měl chlubit tím, že jednomu Němci rozpůlil hlavu rýčem.
Foto František Guttenberg | Zdroj wikipedia, mistapametinaroda.cz, ivysocina.cz, denik.cz
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Nechte je v klidu spát. Vrahy už stejně nepotrestáte a že jsou Češi mstiví hajzlové, to víme i tak.
