Vavřín Krčil. Jméno muže, které zná asi málokdo. Pokud se ale řekne „síťovka“, tak to už určitě téměř každý ví, o čem je řeč. Tato děrovaná taška, kterou v posledních letech vytlačily „igelitky“, se začala vyrábět ve Žďáru nad Sázavou v roce 1925. Tedy téměř před sto lety. A právě podnikatel Vavřín Krčil má na výrobě síťovek hlavní zásluhu.
Vavřín Krčil, jenž se narodil v roce 1895 v Rakousku, byl uznávaným znalcem ručního síťkařství, pro které vybudoval na Horácku výrobní základnu. Krčil na začátku I. světové války pobýval jako sanitní důstojník na frontě, působil také u vojenské hudby. Rok po válce, tedy v roce 1919, se vrátil do Zámku Žďár. Zde od tehdejšího okresního úřadu získal živnostenský list na prodej galanterního zboží a vlasových sítěk, tento obor ho začal živit. Velmi se mu hodilo to, že ho k síťkování neboli necování v mládí vedla maminka. Síťovat se naučil v jedenácti letech, aby pomohl živit rodinu výrobou síťovaných čepců.
10. května 1921 se oženil s Marií Leopoldovou ze Stržanova. Ta mu byla celoživotní oporou, stala se odbornicí v oblasti síťkování a také sběratelkou lidových tkanin na Horácku, přičemž zachránila četné vzácné originály tkanin. Tento zručný podnikatel se v roce 1932 přestěhoval do rodného domu své manželky ve Stržanově, tam vybudoval ústřední sklad a odtud řídil výrobu síťkovaného zboží. K tomu souběžně v letech 1925 až 1948 hospodařil jako rolník.
V roce 1923 ovládla světový trh móda krátkých vlasů a v letech 1924-1925 japonská výroba levných vlasových sítěk. Ty však postupně přestaly být obchodně zajímavé. Vynalézavý Krčil k síťce přidal dvě ucha a levná, lehká a skladná taška byla na světě.
Ručně zhotovené nákupní tašky vyráběl z umělé hedvábné příze. Lidé k síťovkám nejdříve neměli moc důvěru, postupně se ale staly populární a rok od roku měly větší a větší odbyt.
Vavřín svůj vynález rozšířil hned na několik druhů – vyráběly se tak síťovky nákupní, vycházkové, loketní, tlumokové, na sport, na dámská kole či takzvané ramenovky.
Síťovky si získaly oblibu i ve světě, třeba ve Francii, Německu, Kanadě, ale také v severní Africe, vyráběly se i ve Švýcarsku či v Itálii.
Krčil takzvaně neusnul na vavřínech a v průběhu 30. let síťkované tašky zdokonalil, staly se tak ještě víc trvanlivé. Na jejich výrobu získal vlastní patent č. 91725. Největším odběratelem skladných tašek bylo Německo, kde toto zboží ze Stržanova nakupovalo 73 měst. K tomu Krčil zavedl výrobu dalších druhů síťkovaného zboží: hedvábné síťky na vlasy, závoje na ochranu účesu po ondulaci, síťky na míče a kuličky, síťky na tenisové míčky, na míčky pro ping-pong, síťky na dámská kola, rybářské sítě, tenisové sítě.
Vavřín Krčil podnikal do roku 1948, kdy byla na jeho „podnik“ protiprávně uvalena národní správa, když výměrem Zemského národního výboru v Brně ze dne 4. června 1948 přešla výroba včetně prostor a zařízení ve Stržanově do kumulativní národní správy. Výroba ještě několik let pokračovala pod národním podnikem KONOPA, ale již bez jeho účasti.
Během poslední cesty do NSR dne 17. října 1968 Vavřín Krčil v Langenu u Frankfurtu nad Mohanem nečekaně zemřel. Jeho ostatky byly v příštím roce uloženy na zelenohorském hřbitově ve Žďáře nad Sázavou. Pomník s reliéfem Vavřína Krčila vytvořil v roce 1975 dlouholetý rodinný přítel, národní umělec Břetislav Benda.
Nástupem éry plastů a takzvaných „igelitek“ pak zanikla i taška síťovka. Vzhledem k celosvětovému trendu omezovat plasty se tak ekologická a praktická síťovka nyní opět dostává do popředí.
To, že je Žďár nad Sázavou městem síťovek, připomíná například trvalá expozice dějin města v Moučkově domě Vavřína Krčila. „Síťkování u nás svou vlastní tradici nemá, ale ve zmíněné trvalé expozici města v Moučkově domě je k vidění síťovka i s potřebami k necování a také s ukázkou síťkování z lidských vlasů,“ sdělil redakci Jihlavské Drbny historik z Regionálního muzea Města Žďár nad Sázavou Stanislav Mikule. Doplnil, že výše uvedená trvalá expozice je otevřena celoročně denně kromě pondělí.
„Osobnost Vavřína Krčila také připomíná kovový pomník na náměstí Republiky od Jiřího Plieštika,“ zmínil ještě na doplnění historik Mikule. Plastika Muže se síťovkou byla slavnostně odhalena 26. září 2016. U ní se nachází deska připomínající Vavřína Krčila a jeho slova: „Vše pomine, jen stopy vykonané práce zůstanou.“
To, že oblíbená síťovka pochází z našeho kraje, není zase tolik známé. To potvrzuje třeba Martin Stránský z Jihlavy. „Že síťovka pochází ze Žďáru? To slyším poprvé, vidíte, a to ji doma celkem často používáme. Líbí se mi na ní to, že ji všude vecpu, třeba i do kapsy, hodně se do ní vejde a dá se prát. Je to určitě hodně nadčasová záležitost," řekl redakci Drbny Martin Stránský.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.