Měl byste se sbalit, slyšel v roce 1851 K. H. Borovský. Jeho cesta do vyhnanství vedla přes Batelov

„Přišel jsem na svět mrtev." 

Karel Havlíček Borovský, vlastním jménem Karel Havlíček, se narodil 31. října 1821 v Borové u Přibyslavi. „Přišel jsem na svět mrtev a jenom násilím mne přivedli k sobě,“ tak vzpomíná, podle informací na webu havlíčkobrodského muzea, na své první chvíle sám novinář Karel Havlíček Borovský. Jeho otec Matěj byl kupec, matka Josefína pocházející z Horní Cerekve byla dcerou sládka. 

Tento český novinář, spisovatel, básník a politik je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky.  Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození, tedy od Borové.

Ve svých osmadvaceti letech byl Karel Havlíček Borovský na vrcholu slávy i politického vlivu. Vlastnil největší české noviny, byl všeobecně známý, obdivovaný a materiálně zajištěný. Každá mince má ale dvě strany a bylo jasné, že jeho kritika panovníka a společnosti nebude dlouho tolerována. O dva roky později se Havlíček rozhodl, že bude žít v ústraní a že se společensky nebude tolik angažovat. Přesto byl stále trnem v oku rakouským politikům.

Proto na začátku prosince 1851 přinesl ministr Bach císaři Franzi Josefovi I. doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Pro císaře to ale nebyl žádný trest, jelikož Salzburg bylo významné město. Rozhodl, že Havlíček pojede do jižního Tyrolska, do Brixenu.

„Měl byste se sbalit." 

„Měl byste se sbalit. Venku je zima a cesta bude ještě dlouhá." Bylo kolem třetí hodiny ranní, když policejní komisař Franz Dedera s dvěma strážníky vyzvali Havlíčka, aby je následoval. Na 16. prosinec 1851 zakladatel české žurnalistiky, satiry a literární kritiky dlouho vzpomínal. Toto datum dokonce nenáviděl; ten den byl násilně odtržen od své rodiny, práce a budoucnosti.  

Když byl Karel Havlíček Borovský malý chlapec, jezdíval na prázdniny na faru do Batelova na Jihlavsku. Jeho teta tam byla farní hospodyní. Jednu ze svých básní ve vsi nejen složil, ale dokonce ji pojmenoval Dumka na batelovském vršku.

Porouchané kolo v Batelově 

Do Batelova se Karel Havlíček Borovský vrátil také v pozdější době, i když za mnohem méně příjemných okolností. Kočáru, ve kterém ho odváželi do exilu do Brixenu, se porouchalo kolo. Právě ve zdejší kovárně musel udělat přestávku, než dá kovář kolo do pořádku. Při té příležitosti se slavný spisovatel stihl znovu krátce setkat se svým přítelem, místním farářem Janem Slavíkem. Poté ale už následovalo vyhnanství.

Tam Havlíček trpěl hlavně po psychické stránce. I přesto, že za ním pak přijela manželka Julie s dcerou Zdeňkou a společně si pronajali malebný domek se zahradou, byla mu vyplácena měsíční renta 400 zlatých a jedli z jídlo z restaurace, nebyl spokojen. Stále za sebou cítil policejní dozor, který sledoval jeho i jeho korespondenci.

Praha mu byla zapovězená 

Psychické strádání se odrazilo i v Havlíčkově díle, v autobiografické skladbě Tyrolské elegie, v níž popisuje zatčení a deportaci. V dalších dílech Král Lávra a Křest svatého Vladimíra napadal světskou i církevní reakci a absolutismus. Nejhorší pro něj byl fakt, že je stranou od veškerého dění, a že odjela i jeho žena Julie, které se zhoršila tuberkulóza.

Zemřel ve 34 letech 

Až když Havlíček podepsal smlouvu, že nebude ve svých aktivitách pokračovat, byl po čtyřleté konfinaci propuštěn zpět do Čech. Nesměl ale překročit hranice Německého Brodu, zapovězenou měl i Prahu, kde po smrti jeho manželky vychovávali prarodiče jejich dceru. Celkově mu pobyt v Brixenu napomohl k tomu, že svůj život vzdal. Smrt ženy, odloučení od dcery i zákaz milované práce mu zhoršily zdravotní stav. Ve věku 34 let zemřel na tuberkulózu.