Stavitel Santini kvůli svému postižení nebyl kameníkem jako otec. Připomeňte si jeho dílo na Vysočině

Život Santiniho

Slavný český architekt a malíř pozdního baroka se narodil v Praze 3. února 1677 do vážené rodiny kameníka italského původu Santina Aichela. Maminka pocházela z Plzně a byla to pravděpodobně Češka. Jan Blažej Santini se narodil s tělesnou vadou - byl na část těla ochrnutý a chromý. Proto nemohl po vzoru otce pokračivat v provozu kamenické dílny. Přesto se tomuto řemeslu vyučil, zároveň k tomu studoval i malířství.

Po vyučení se okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Do roku 1699 prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly ticinského, v Římě působícího Francesca Borrominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za „blázna“. V Itálii pravděpodobně získal kvalifikaci architekta a také přebral do svého jména otcovo jméno Santini, stejně tak učinil i bratr František. Vycestoval i do Holandska. 

Po třech letech, tedy v roce 1699, se vrátil do rodné Prahy. Podle dostupných informací v roce 1700 už Santini samostatně realizoval stavby, projektoval a měl z těchto činností příjmy. V té době není doloženo, že byl členem některého ze stavitelských cechů a vlastnil stavební firmu. Byl pouze projektantem, dohlížejícím na provádění vlastních staveb.  V roce 1703 se natrvalo usídlil coby stavební mistr v Praze a v roce 1705 získal pražské občanství. 

Co se týče osobního života Santiniho, v roce 1707 se oženil s dcerou svého učitele Christiana Schrödera Veronikou Elisabeth, ta ale v roce 1720 zemřela. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zbyla jen dcera Anna Veronika. Po smrti Veroniky Elisabeth uzavřel druhé manželství s Antonií Ignácií, sestrou probošta pražské katedrály Zdenka Jiřího Chřepického z Modlischowitz. Tímto „výhodným" sňatkem si zajistil nejen úzké rodinné vazby na českou nižší šlechtu, ale prostřednictvím vlivných švagrů i na vyšší církevní hodnostáře. S Antonií měl dceru a syna. 

Jan Blažej Santini zemřel po delší nemoci 7. prosince 1723 v Praze a je pochován dle posledního přání na dnes již zrušeném hřbitově u bývalého kostela svatého Jana Křtitele v Oboře v dnešní Šporkově ulici. Po jeho smrti ve věku pouhých 46 let zůstaly některé jeho stavby nedokončené.

Santiniho odkaz na Vysočině 

Osobité dílo tohoto stavitelského velikána můžeme obdivovat hned na 17 místech Kraje Vysočina. ve většině případů se postaral o přestavbu církevních památek, případně stavby projektoval. Jde o kostel sv. Petra a Pavla v Bobrové, farní kostel sv. Mikuláše v Humpolci, ve Lhoticích jde o nerealizovaný projekt přestavby rezidence želivského kláštera, navrhnul opravu Kostela sv. Jana Křtitele v Mladých Bříštích. Bohužel se nedochovala Santiniho stavba Kaple Nanebevstoupení Páně v Měříně. Santini se podílel na výstavbě Kostela Navštívení P. Marie v Obyčtově, je také podepsán pod stavbou drobného zámečku – sídla proboštství ženského cisterciáckého kláštera v Pohledu. V Rozsochatci se pustil do projektu kaple Nejsvětější Trojice.

Nesmíme zapomenout ani na zaniklou stavbu Kaple sv. Cyrila a Metoděje v obci Šintlochy nedaleko Čáslavi. Šintlošské dvory spolu s polnostmi, lesy a třemi rybníky, přičlenil opat Vejmluva ke žďárskému majetku v roce 1710. Santini se realizoval také v Želivi, když se podílel na opravě Klášterního kostela Narození Panny Marie. Jen částečně byl dodržen projekt Santiniho při stavbě kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vojslavicích. Ve Vyklanticích se Santini zasloužil o stavbu Kostela sv. Jana Nepomuckého.

Asi nejslavnějším Santiniho dílem na Vysočině je poutní kostel Zelená hora ve Žďáru nad Sázavou. Tato dominanta dvacetitisícového města je zapsána na seznam UNESCO, její stavba byla dokončená v roce 1735. 

V roce 1705 je zvolen novým opatem žďárského kláštera Václav Vejmluva. O rok později si do města pozval Santiniho, a ihned ho zaměstnává konkrétními zakázkami. Odkaz Santiniho nadání ve Žďáru je kromě Zelené hory viditelný třeba u Studniční kaple, v konírně, na hřbitovním kostele, v Chudobinci či v Hostinci U Tří hvězd. 

Ve Zvoli Santini prováděl přestavbu Kostela sv. Václava. Santini se podílel také na necírkevních stavbách. Třeba v Ostrově nad Oslavou navrhl ve stylu barokní gotiky panskou hospodu a hospodářský dvůr, podobně jako Hospodářský dvůr Grangie sv. Václava ve Veselíčku.