V Číhošti byly před sedmi lety uloženy Toufarovy ostatky. Pohřeb, to je známka lidskosti, řekl kardinál Duka

Místo farářova odpočinku je tedy již zmíněný kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se nachází v číhošťské farnosti. Právě tu Josef Toufar naposledy spravoval. Uložení ostatků vysílala také televize, slavnostního aktu se přesně před sedmi lety zúčastnily tisíce věřících, přijeli i hosté ze zahraničí. Doprovodnou mši, při níž ležela u rakve mučedníka kytice prezidenta Miloše Zemana a jeho manželky, celebroval královéhradecký biskup Jan Vokál. K lidem promluvil také kardinál Dominik Duka. 

Pohřbu se podle České televize zúčastnilo šest biskupů a šedesát kněží. Bohoslužbu sledovali lidé na návsi i u dvou velkoplošných obrazovek. Odstavná parkoviště zaplnily stovky aut a několik autobusů, jeden přivezl poutníky z Polska. 

Kardinál Dominik Duka číhošťského kněze nejen připomněl v kontextu tehdejší doby, ale vyzdvihl ho i jako vzor kněžství. „Jsem šťastný, že mohu být hrdý na naše kněze a jsem hrdý na to, že mohu být v tomto společenství," řekl jmenujíc právě Toufara a lidického kněze Josefa Štemberku. V parafrázi biblických textů, které na bohoslužbě zazněly se rovněž přítomných ptal: „Kde je tvůj bratr? Proč jsme mlčeli? A jaký je náš vztah k pohřbívání a úcta k mrtvým, když jsme jako národ připustili, aby byl Toufar na pražském hřbitově doslova zahrabán jako zvíře?" ptal se během homilie kardinál Duka. „Pohřeb, to je známka lidskosti, známka civilizace,“ dodal. V závěru obřadu byla kovová schrána s ostatky kněze uložena do hrobu v chrámu. 

Před 72 lety byl zatčen farář Toufar. Do Číhoště si pro něj přijela i jihlavská StB

Pátek, 28. ledna 2022, 11:10Společnost

Dnes je tomu přesně 72 let ode dne, kdy byl zatčen farář Josef Toufar. Je hlavní osobou takzvaného číhošťském zázraku, který se stal na třetí adventní neděli 11. prosince 1949 v kostele v Číhošti na Havlíčkobrodsku.

Jedním z lidí, kteří ukládali schránu do hrobu, byl publicista Miloš Doležal, který se zásadní měrou zasloužil o završení Toufarova příběhu. „Podařilo se to na třetí pokus," řekl ČTK Miloš Doležal. Připomněl letité snahy Toufarovy neteře Marie Pospíšilové, která po osudu strýce pátrala od jeho zatčení v lednu 1950. Splnit jeho přání být pohřben v Číhošti se snažila v roce 1968 a pak i zkraje 90. let. Vyzvednout ostatky kněze z hromadného hrobu v pražských Ďáblicích, kde byl pohřben pod falešným jménem J. Zouhar, se podařilo až v listopadu 2014. 

Rodinu na velkolepém pohřbu zastupoval vnuk Toufarova bratra Luděk, jehož vzorek DNA pomohl genetikům identifikovat vyzvednuté kosterní pozůstatky. U schrány vystavené před obětním stolem drželi čestnou stráž skauti.

Co byl vlastně onen „Číhošťský zázrak"? 

Jak popisují očití svědci události, při mši v místním kostele se při kázání faráře Toufara několikrát pohnul půlmetrový dřevěný kříž umístěný na hlavním oltáři. Sám Josef Toufar tuto událost popsal v jednom dopise z ledna 1950: „A tu ke konci kázání jsem pravil: Uprostřed Vás stojí, kterého mnozí neznají, zde ve svatostánku je náš Spasitel. A při těch slovech jsem ukázal na oltář. A tu všichni, kteří se podívali směrem ruky, viděli, jak kříž na svatostánku se začal naklánět.“ 

Událost údajně vidělo asi 20 svědků. Kříž se pohnul ještě na Boží hod a také v době postní. Obcí i jejím okolím se rychle začala šířit zpráva o takzvaném číhošťském zázraku. O věc se začala zajímat komunistická Státní bezpečnost (StB). Vedení KSČ mělo v plánu této události zneužít ke zdiskreditování katolické církve - a následně proticírkevním opatřením. 

Navštívili ho falešní novináři 

K zatčení Toufara se v sobotu 28. ledna do Číhošti vypravilo 12 tajných policistů. Tři z nich byli z Prahy a devět z krajské správy StB Jihlava. Nikdo z nich neměl v ruce zatýkací rozkaz na Toufara, ale bylo jim to jedno. Dva tajní policisté se po setmění odebrali do Toufarova bytu a představili se jako redaktoři, kteří by potřebovali napsat článek o zázraku. Josef Toufar byl ochotný jim vše popsat. Po krátké diskuzi jim nabídl, že jim to, jak se událost stala, ukáže přímo v kostele. Vzal si proto klíč od kostela a teplejší oblečení a domnělé redaktory vyzval, aby šli s ním. Příslušníci se mu venku na dvoře představili jako StB a vyzvali ho, aby s nimi odjel v připraveném voze. Kněz Toufar odpověděl, že dá domů klíč od kostela, ale to mu nebylo dovoleno. Toufarův odjezd se odehrál velmi rychle a nikdo z místních občanů to, že byl farář Toufar odvezen, nezpozoroval.

Farář Josef Toufar, zdroj: cirkev.cz

Čtyřtýdenní kruté mučení 

Ještě ten večer byl Josef Toufar převezen do Valdic a členové speciální instruktážní skupiny StB se ho krutým mučením snažili donutit ke lživému doznání, že pohyb křížku nějakým způsobem sám inscenoval. Ke zmíněnému činu se však Toufar nepřiznal, a ani technikům StB se nepodařilo sestavit podvodný mechanismus tak, aby fungoval. 

Kněz Toufar pak měl být později ve vykonstruovaném soudním procesu veřejně obviněn z podvodu a křesťanské náboženství ukázáno jako podvodné opium pokrokového lidstva. 

Tělo zahrabáno v hromadném hrobu 

Po čtyřech týdnech bestiálního mučení Toufar 25. února 1950 zemřel po operaci ve Státním sanatoriu v Praze v Legerově ulici, bylo mu 47 let. Zprávu o jeho úmrtí dostala rodina až po čtyřech letech. Jeho tělo bylo zahrabáno v hromadném hrobu v Praze - Ďáblicích a KSČ jeho jména zneužila v propagandistickém filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Režim pak zahájil ideologickou kampaň, ve které označil Toufara za agenta Vatikánu, západního špiona a dovedného manipulátora, který se „neštítil použít pro své cíle ani podvodu s domnělým zázrakem“. Donutila ho i k tomu, aby se přiznal k sexuálnímu násilí na ministrantech. V 90. letech bylo přiznání zpochybněno. Událost ale nelze ani po desetiletích s určitostí do detailů objasnit.

Římskokatolická církev v roce 2013 zahájila proces Toufarova blahořečení.