Legenda Dukly Viktor Ujčík slaví padesátku. Hokej mě pořád hrozně moc baví, říká

Viktore, za redakci Jihlavské Drbny přejeme k dnešním padesátinám všechno nejlepší...
Mně je ale čtyřicet... (chvilka mlčení) Ne, dělám si samozřejmě srandu. To mi jen dneska říkal jeden obránce, tak jsem mu odpověděl, že má za to jistou první lajnu (smích).

Budete narozeniny slavit, případně jak?
Manželka a dcera mi už popřály, další děti a rodina na dálku, ale na společnou oslavu musíme ještě najít termín. 

Kdo všechno vám už gratuloval?
Bylo jich dost, kdo si nenechal ujít možnost mi připomenout, že jsem prostě dřív narozený (úsměv). 

Jste ten typ člověka, co rád vzpomíná úspěšnou kariéru, nebo co rád žije dneškem a vzhlíží spíše k budoucnosti?
Moc nepřemýšlím, co bylo nebo nebylo, žiju spíše přítomností nebo budoucností.

Přesto bych vás o jednu vzpomínku pořádal. Jakou nejsilnější máte spojenou s hokejovou Duklou?
Hodně mi v paměti utkvěl poslední zápas za Duklu, což byl vlastně i můj poslední zápas v kariéře. Věděli o tom jen trenéři a vedení. A potom z pozice asistenta trenéra postup do extraligy v roce 2017.

Jak vnímáte to, že se uzavírá jedna dlouhá kapitola jihlavského hokeje? Stávající zimní stadion bude v létě zdemolován.
Jak se říká, nic netrvá věčně. Platí i o životnosti hokejového stadionu v Jihlavě. Je to stadion, na kterém já jsem hokejově vyrůstal a kam jsem chodil jako malý na zápasy mých idolů a hráčů, kteří v té době za Duklu hráli a rozhodně se bylo, při pohledu na historii Dukly, na co dívat. Při závěrečné exhibici samozřejmě nostalgie byla a to, že jsem v ní na tomto stadionu dal vlastně poslední gól, jsem v první chvíli úplně nevnímal. Já jsem chtěl spíše vstřelit ten jedenáctý gól našeho týmu, protože právě jedenáctka na dresu mě provázela po většinu kariéry. Rozlučkový zápas jsme si určitě užili a doufejme, že nová hala bude stát co nejdřív a dočká se stejné se budoucnosti jako ta minulá.

Není to tak dlouho, co skončil minulý ročník první ligy. Dokázal jste si od hokeje odpočinout?
Určitě jsem trochu vydechl, jeli jsme s rodinou na wellness do Beskyd. Pak jsem měl nějaké resty doma okolo domečku v Jihlavě a ono je šup šup a máme tu začátek další sezóny. Ale samozřejmě jsem sledoval i hokej, je play-off NHL a mistroství světa. Kdo má rád hokej, má dost příležitostí si najít zápas, který ho zajímá. A tím, že teď v pondělí začala letní příprava A-týmu, jsem se od hokeje úplně neodprostil. A protože mě mě to hodně baví, nemám s tím žádný problém (úsměv). 

Je tomu zhruba měsíc od neúspěšné baráže o extraligu. Můžete ji ještě zpětně zhodnotit?
Každý chce vyhrávat, proto bylo cílem jít co nejdál, i když před play-off byli oslabeni. Ukázali jsme ale srdce bojovníků, pro další kluky to byla příležitost se ukázat, do toho se přidala forma Makse Žukova. Takže sezóně dopadla velmi dobře, za což jsme moc rádi. V baráži jsme dostali šanci Kladno potrápit, ale nezvládli jsme klíčové okamžiky. Ale Kladno si to zasloužilo, mělo víc sil a hrálo o něco líp než my. Rozhodují drobnosti a v nich jsme bohužel neobstáli. Kluci ale zaslouží absolutorium, rvali se do posledního dechu i přes různá zranění. Zaslouží se jim poděkovat.

Jak vidíte další sezónu, která bude hodně specifická v tom, že se domácí zápasy nebudou hrát v Jihlavě?
Na rovinu - já tohle nikdy nezažil, takže jsem sám zvědavý, jak na to bude tým reagovat a zda se s tím dokážeme srovnat. Tréninky i rozbruslení budeme mít v tréninkové hale, do Pelhřimova budeme dojíždět je na zápasy. Bude to ale zvláštní. Zůstala chuť vyhrávat a já doufám, že to zase zvládneme a budeme hrát co nejlépe.