Dnešní den je v kalendáři označován jako Den vítězství. Tímto dnes už státním svátkem si připomínáme jednu z nejdůležitějších událostí roku 1945, a to nejen pro ČR, ale i pro Evropu – ukončení 2. světové války. Z pohledu historických pramenů se za konec války považuje kapitulace německých vojsk, vstoupivší v platnost 8. května ve 23:01 středoevropského času. Ne všechna města ale v květnových dnech roku 1945 ovládla euforie. Pojďme si připomenout tragické události, které se na sklonku války staly v Třešti na Jihlavsku a také v Dalešicích a Hrotovicích na Třebíčsku.
V posledních dnech druhé světové války přišlo v Třešti na Jihlavsku o život 56 místních obyvatel. „Když se v květnových dnech roku 45 blížil konec války a přes naše území se od východu valila fronta, bylo těžké udržet v klidu to strašlivé napětí mezi obyvateli Vysočiny a okupanty,“ řekl již dříve za Český svaz bojovníků za svobodu Zdeněk Laštovička z Jihlavy. Prchající jednotky SS se ale ještě dokázaly zastavit a zasadit tvrdé údery.
Město se přitom o dva dny dříve zdánlivě osvobodilo. Revoluční národní výbor v Třešti převzal moc do svých rukou 5. května. V noci na 7. května se ale do Třeště vrátily jednotky SS a začalo zatýkání. Popravy se konaly ve vězeňském dvoře, kde museli další rukojmí kopat jámy pro zastřelené. K tragédii přispěla místní rodačka Herta Kašparová, pracovnice gestapa, která pomáhala vybírat oběti.
Další válečné pomníčky připomínající zabité muže jsou rozesety v okolí města. „Připomínáme si je krátkou vzpomínkou u těch jednotlivých pomníčků, roznášíme tam květiny,“ řekl před čtyřmi lety starosta Třeště Vladislav Hynk.
Podle dostupných informací Němci začali z Třeště utíkat v noci na 9. května. Jednotky Rudé armády přijely 10. května. Exhumace zastřelených se konala 12. května, další den byli pohřbeni. Herta Kašparová byla na louce za Třeští oběšena 13. září 1946, bylo jí 23 let. Na exekuci se tehdy rozdávaly vstupenky a sjeli se na ni lidé z širokého okolí. Podle některých zdrojů šlo o poslední veřejnou popravu v českých zemích.
Konec války měl tragickou dohru také v Hrotovicích na Třebíčsku. Na mnoha místech naší země se 8. května a také 9. května slavilo, ale naopak v Hrotovicích je tento den připomínán jako jeden z nejhorších v historii tohoto dnes téměř dvoutisícového města. Ve dnech 7. a 8. května 1945 poslední zbytky německé armády ustoupily z našeho regionu směrem k západu. Před přicházejícími oddíly Rudé armády byly sovětským letectvem bombardovány okolní obce. Po odsunu německé armády projel Hrotovicemi předsunutý oddíl Rudé armády. Mezitím sovětské letectvo ještě bombardovalo zadní voje ustupující německé armády.
Pozemní vojska měla vyčleněné vojáky, kteří střílením raket vyznačovali přední okraj fronty, aby nedošlo k bombardování vlastních vojsk. Právě tento voják s tímto úkolem padl na křižovatce u Slavětic. Po poledni 8. května, konkrétně pár minut po půl jedné, dorazilo čelo hlavní kolony Rudé armády, lidé se shromáždili na náměstí a vojáky nadšeně vítali. V tomto okamžiku dopadly tři pumy na Hrotovice – jedna do prostoru panské zahrady, druhá do prostoru za zámkem a třetí přímo na náměstí. Ticho, které se rozlilo po celém okolí v následujících minutách, bylo hrozné, zoufalé a nepřirozené. Tato chvíle, která měla být plná radosti a úlevy, poznamenala život Hrotovic na mnoho dalších let. Ranění byli odváženi do ivančické nemocnice, mrtvé si odnášeli Hrotovičtí domů. O tři dny později 11. května se konal pohřeb. Malé náměstí na Zákostelí bylo plné rakví a dva faráři -Jan Slámka a Miloslav Štorkán - se rozloučili na společné mši pod širým nebem se všemi padlými. Ti pak byli pochováni bud' do rodinných hrobů, nebo do společného hrobu na hřbitově církve Československé, jemuž vévodí socha Jaroslava Šlesingera s názvem Zaváté šlépěje.
28. října 1947 byl obětem této tragédie odhalen pomník na čelní straně zámku. Vedle něho byla zazděna schránka se čtyřmi patronami. Tři z nich obsahují prsť z Osvětimi, Zborova a Mauthausenu, ve čtvrté jsou uloženy dobové dokumenty. V roce 1995 po rekonstrukci hrotovického náměstí byl v místě výbuchu umístěn památník se žulovým křížem.
Během bombového útoku v Hrotovicích přišlo o život 115 místních občanů a 37 vojáků Rudé armády.
Podobný průběh měl konec války v roce 1945 i v nedalekých Dalešicích, kde sovětské letouny tuto obec bombardovaly o den dříve, tedy 7. května. Na Dalešice i blízké okolí padlo 200 bomb. Útok nepřežilo 27 lidí, desítky lidí byly zraněny. „Sedmého května bylo pondělí, krásný májový den. Válka končila. Pár dní předtím tudy prošli v klidu ustupující Němci," popsal pro idnes.cz dalešický kronikář Rudolf Špaček. Během dopoledne se nad obcí prolétly dva letouny a shodily dvě bomby u hřbitova. „Hrobník tam zrovna kopal hrob. Tak se do něho schoval," vypráví kronikář Špaček. Tím to ale zdaleka neskončilo. Hozených bomb bylo nakonec kolem dvou stovek.
Letouny nejprve vybombardovaly střed Dalešic, potom okrajové části a útoku neuniklo ani blízké okolí. Na Dalešice byly hozeny i tlakové bomby. Jedna z nich dopadla i na zahradu jedné z rodin. Matka se čtyřmi dětmi tam z domu utekla. „Všichni zahynuli, protože jim tlak roztrhal plíce. Otec přišel do neporušeného domu. Na stole našel talíře s kouřící polévkou a zbytek rodiny byl mrtvý," s pohnutím vykládá Špaček, jehož rodina nakonec přežila. V době útoku mu bylo půl roku, maminka ho chránila v náručí. „Zemřelo 27 lidí, což bylo na Dalešice hodně. Střepiny poranily spoustu lidí," dodává Špaček.
Dva dny po této tragédii, tedy 9. května, se konal hromadný pohřeb. „Proč se tato tragédie stala, o tom se jen spekuluje," dodal pro idnes.cz kronikář s tím, že zřejmě šlo o tragický omyl Sovětů. Ti viděli zemědělské stroje vytažené před stodolami a možná si mysleli, že jsou tam ukryty německé tanky.
Foto Město Hrotovice, archiv Rudolfa Špačka | Zdroj idnes.cz, Město Hrotovice, ČTK, wikipedia
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
