Před 160 lety zemřela Božena Němcová. Žila i v Polné, zde poprvé četla česky psané knihy

Přesné datum a místo narození Boženy Němcové není známo. Existuje o nich několik teorií. Někteří historici a badatelé vycházejí z údajů v matrice města Vídně, podle kterých se 4. února 1820 na předměstí Alservorstadt narodila Barbara Nowotny. Zprvu byla zanesena jako nemanželské dítě Terezie Novotné (Theresia Nowotny), žijící v letech 1797–1863. V osobní korespondenci Boženy Němcové je 4. únor několikrát zmíněn jako den jejích narozenin. Příjmení Panklová (nebo německy Pankl) získala Barbora po svatbě jejího oficiálního otce, kočího Johanna Pankla (1794–1850), s Terezií Novotnou.

Božena Němcová své mládí prožila v Ratibořicích u České Skalice v blízkosti letního šlechtického sídla. Do obecné školy cho­dila od roku 1826 v České Skalici a v letech 1830-1833 byla vychovávána v rodině zámec­kého úředníka v Chvalkovicích. V roce 1837 se provdala za Josefa Němce – úředníka finanční stráže, s nímž měla tři syny a dceru. Z důvodu časté změny manželova služebního působiště se rodina nejednou stěhovala, jmenovat lze třeba Josefov, Lito­myšl, Prahu, Domažlice, Všeruby, Nymburk, Liberec a v neposlední řadě také třeba Polnou na Jihlavsku.

Často žila na dluh 

Při dalším Němcově služebním přemístění v prosinci 1850 do Miškovce v Uhrách, zůstala Němcová s dětmi v Praze. Manželství bylo před rozpadem a ona byla nucena starat se o zajištění rodiny. Prostředky k obživě získávala praním, úkli­dem a příležitostným psaním; často žila na dluh. V letech 1851-1853 a 1855 navštívila Slovensko, kde sbírala podklady o kul­tuře, zvycích a jazyce venkov­ského lidu. Chudoba, neuspořádaný manželský život a postupující nemoc jí neumožnily plně naplnit svá literární předsevzetí. V roce 1861 připravovala v Litomyšli vydání svých spisů; její zdravotní stav se však zhoršil a po návratu do Prahy předčasně zemřela. První sešit II. vydání své slavné Babičky (I. vy­dání 1855) dostala den před smrtí.

Dochovaná obsáhlá korespondence

Literární činnost zahájila psaním básní. Kromě nejproslulejšího a vrcholného díla Babička, která čítá přes 300 vydání, čtyři filmové verze a byla přeložena do 25 jazyků, uspořá­dala sbírky Národní báchorky a pověsti (1845-1846, 7 svazků) a Slovenské pohádky a pověsti (1857-1858, 10 svazků) a napsala několik povídek, novel a próz - například Divá Bára, Dobrý člověk, Chudí lidé, Chyže pod horami, Karla, Pan učitel, Pohorská vesnice, V zámku a v podzámčí). Neméně významnými jsou její žurnalistické úvahy a črty. Většina z jejího hodnotného díla dostala knižní podobu poprvé až po její smrti v Sebraných spisech, vydaných v letech 1862-1863. Její plodný, ale nelehký život pomohla dokreslit dochovaná ob­sáhlá korespondence.

Němcovi v Polné na Jihlavsku 

Němcovi přišli do Polné před vánočními svátky roku 1840. Josef Němec byl v Polné jmenován respicientem finanční expozitury a rodina dostala byt na náměstí v domě s číslem popisným 47.

Němcovi se záhy sblížili s místní obrozeneckou spo­leč­ností kolem osoby Antonína Pittnera. Navštěvovali ochotnické divadlo, četli Květy a Českou včelu, které Pittner dostával z Prahy. Sama Němcová později v jednom ze svých listů Ludvíku Ritterovi z Rittersberka přiznala, že v Polné poprvé četla česky psané knihy – překlad Irvingovy Alhambry a spisy Josefa Kajetána Tyla. Zájem o českou knihu si pak z Polné odnesla do dalšího místa pobytu – do Prahy, kde se již naplno dostala do vlastenecké společnosti a byla zcela získána pro českou literaturu.

V Polné se Němcovým narodila dcera The­odora, která tu byla 19. června 1841 pokřtěna, a když odtud v polovině roku 1842 odcházeli, byla Božena Němcová opět těhotná. Syn Jaroslav se narodil 2. října 1842 v Praze. Kontakt s polenskými přáteli byl Němcovými po určitou dobu ještě udržován, dokladem jsou dva dopisy Pittne­rovi z ledna a února 1845. Z nich je zřejmé, že Pittner při svých obchodních cestách do Prahy man­žele Němcovy navštěvoval. V roce 1845 si Němcová zapůjčila na českou me­rendu v Praze lidový kroj z Polenska, a ten Pittnerovi ještě v únoru s poděko­váním vrátila. Na domě s číslem popisným 47 v Polné, kde nejvýznamnější česká spisovatelka rok a půl žila, byla v roce 1934 umístěna pamětní deska. Její pobyt zde připomíná i název jedné z ulic v historickém jádru města.