Maringotku proměnil Ondřej Vácha za šest měsíců v rodinný klenot, teď se mu hrnou další zakázky na přestavby

Proč zrovna maringotka?

Původně jsme chtěli stavět chatku, koupili jsme si pozemek. A už předtím, když jsme stavěli dům, tak jsme si za 40 000 korun koupili stavební maringotku, abychom tady měli nějaké zázemí. Když jsem pak chtěl budovat chatu, tak jsem si řekl, že tam zase musíme mít nějaké zázemí s vodou a chemickým WC. Tak jsem se opět začal ohlížet po nějakých maringotkách, abychom ji pořídili co nejlevněji. Bral jsem to tak, že ji koupím a pak zase prodám. Maringotky si ceny drží. A pak jsem přemýšlel, proč nekoupit raději nějakou lepší za 80 000, když tam bude stát nějaký ten rok, aby to tam moc nehyzdila. Začal jsem pátrat a zjistil, že třeba za 150 000 korun už se dá pořídit zase o něco hezčí maringotka, která už by se dala využít i na rekonstrukci. Na zahraničních webech jsem viděl, že se dají udělat moc pěkné maringotky. Venku to frčí nejvíce v Německu a v Holandsku. Řekl jsem si, proč nezkusit udělat si vlastní přestavbu. Měl jsem dost času. Loni v srpnu jsem skončil v Praze s manažerskou prací u korporátní společnosti. Rozhodl jsem se, že do toho vložím čas a nebude mě to stát milion, když to udělám sám a že to bude hezký koníček. Začal jsem se tedy poohlížet po nějaké maringotce k rekonstrukci.

Podle čeho jste vybíral vhodnou maringotku?

Zjistil jsem, že kdybych měl koupit nějakou v ne úplně dobrém stavu a rekonstruovat ji, tak je jednodušší koupit jen podvozek. Spousta firem prodává odstrojené maringotky. Začal jsem tedy hledat podvozky. A našel jsem jednu maringotku od Holanďana, který bydlí v Česku a dělal si ji pro sebe. On se tehdy v průběhu stavby rozhodl, že by chtěl nějakou větší. A měl na tom podvozku už hotovou konstrukci. Převezl jsem si ji k sobě a navázal na jeho práci. Dobré to bylo v tom, že už jsem nemusel řešit konstrukci. Určitou nevýhodou ale bylo, že už byly dané dispozice k tomu, co by kde mohlo být. Já měl původně třeba nápad, že budeme mít dveře z boku. Ale to už nešlo realizovat vzhledem k velikosti. Má to jen asi 6,15 metrů na délku, a to včetně terásky. Navazoval jsme tedy na něco, co už bylo rozdělané, tak tam samozřejmě byla nějaká omezení, se kterými jsem od začátku musel bojovat. Sprchový kout mi vyšel bohužel dost úzký, je tam jen 63 cm. Musel jsem si ho nechat udělat na míru. Na druhou stranu je ta konstrukce ale moc krásně udělaná. Má i „mollycroft,“ to je ten vršek s malými okénky, díky kterému je pak interiér krásně prosvětlený. 

Vaše maringotka má jen dvě kola, je to výhoda nebo nevýhoda?

Klasické maringotky, které se vyráběly i u nás, mají čtyři kola, což jsem ale nechtěl. Na čtyřech místech se už musí počítat s tím, že to pak ovlivní prostor uvnitř. Vznikají tam nad těmi koly různé schody. Rozčleňuje to zbytečně interiér. Na této maringotce se mi proto líbilo, že má jen jednu osu, ta je uprostřed a vchod je z čela. Dvě kola zasahující částečně do interiéru se ještě dají docela dobře skrýt. Samozřejmě ty maringotky na čtyřech kolech bývají delší, mají třeba až 12 metrů. To je ještě jednou tolik co má ta moje. Ale podle mě už ty větší ztrácí tu svoji roztomilost.

Jak tedy probíhala vaše přestavba?

Nejdříve jsem na mnoha místech opravoval a dodělával konstrukci, dokončil a zasklil okna, dveře a mollycroft, zakrýval jsem kola, pak se stříkala izolace. A do té izolace se dělaly rozvody, tedy elektrika, voda a odpady. To byla ta první fáze. Pak už následovalo pobití smrkovými palubkami, které jsem si nechal strojově natřít. Postupoval jsem dál na horní patro, zateploval se strop. To bylo hodně náročné. Chtěl jsem, aby tam byla vidět ta žebra. S tím jsem si docela naběhl to celé vyřešit a zrealizovat. Ale vypadá to ve finále moc hezky. V maringotce jsem dále dělal celou koupelnu. Úskalí je, že se snažíte najít něco na centimetry přesně. Aby se to tam vešlo, třeba bojler a aby to také celé fungovalo. Ale nejdříve se to musí vymyslet. Pak člověk zjistí, že se nic takového třeba nevyrábí. Nebo to neseženete v tom rozměru, který potřebujete, ale o pět centimetrů větší. Bylo třeba najít ty věci do koupelny přesně tak, aby se tam vešly, i když prostoru je málo. To samé bylo i se záchodem. Potřebovali jsme „ultra slim.“ Člověk stále zjišťuje, co je nejmenší, nejužší, nejtenčí a nejlehčí. Dost jsem bojoval třeba také s odpadem toalety, jak to vyřešit, protože ten se právě nachází nad jedním kolem. To zabralo dost času i energie.

Maringotka Ondřeje Váchy

Pondělí, 5. dubna 2021, 09:31

Kde jste se jako manažer z korporátní firmy naučil takové řemeslo?

V minulosti už jsem zrekonstruoval pár bytů, tak jsem docela zručný. Dost věcí jsem se se díky tomu naučil. Přestavba mi zabrala šest měsíců, ale dělal jsem vedle toho i jiné práce, třeba úpravy na pozemku. Teď už je maringotka na místě, čekají mě práce spojené s napojením na sítě. Elektřinu tam máme, odpady a vodu budeme dělat teď na jaře. Chvilku bude maringotka fungovat nepřipojená. Budeme mít elektřinu, ale ještě nepůjde voda a nebude fungovat toaleta.

Jak probíhal transport maringotky na váš pozemek?

Vezli jsme ji na náklaďáku. Většina maringotek se dnes převáží tímto způsobem. Jen minimálně se tahají po silnici. Na konkrétní místo jsme ji pak chtěli umístit pomocí hydraulické ruky, abychom nerozvorali sousedům příjezdovou cestu traktorem. Ale zrovna ten den ráno začala obleva a náklaďák se nám zahrabal i s naloženou maringotkou do rozbředlé půdy. Traktor nakonec tahal nejen maringotku, ale i ten náklaďák z bryndy. Příjezdovou cestu tak stále ještě dáváme s pomocí sousedů do kupy. Každopádně doporučuji všem mít pro jistotu na cílovém místě zajištěný nějaký ten traktor, i kdyby jen pro jistotu „na telefonu“.

Prozradíte nám, jaká byla celková investice do vaší maringotky? 

Investoval jsem do toho všeho 350 000 korun v nákladech, a to včetně toho podvozku za 80 000 s konstrukcí. Dalších 10 000 korun stál převoz na místo. Drahá byla samozřejmě i kuchyň a koupelna. Ta cena je komplet se vším vybavením. Pokud bych si to nechal dělat od někoho na zakázku, asi by ta investice byla ještě jedou taková.

Budete do maringotky jezdit s rodinou jako na chatu?

Ano, to byl samozřejmě náš záměr od chvíle, kdy jsme se rozhodli tu maringotku stavět. Mám dvě dcery, manželku, budeme tam jezdit hlavně na víkendy. Máme to na míru ušité pro potřeby naší rodiny. Jedna dcera preferuje spát nahoře, druhé se zase více líbí spát s námi dole. Máme tam dole naprosto plnohodnotné spaní pro tři osoby. Nemusíme se nějak výrazně uskrovňovat. Pohodlně se v maringotce díky tomu hornímu patru vyspíme čtyři. Původně jsme zkoušeli udělat dole letiště pro čtyři, ale to rozměrově úplně dobře nevycházelo. Navíc by se tam pak nedalo sedět. Bylo by to jen na ležení. A to se ani holkám nelíbilo. Říkaly: „A to tady jako budeme jen ležet? A co když bude večer a bude pršet? A kde budeme hrát hry?“ My máme hodně hravé děti. Tak jsme to vymysleli tak, aby se tady dalo u stolku sedět, jíst, popíjet a hrát hry. Ještě tady budeme mít plátno na zdi a projektor. Bude domácí kino. Na televizi nekoukáme, ale filmy si pouštíme. Hlavně je tady mikrovlnka, abychom si mohli udělat popcorn. To je důležité. Rád bych také zdůraznil, že ta přestavba nebyla zdaleka jen moje práce. Velkou spoustu věcí dělala moje manželka Jana, vymyslela celý ten design, jak to bude uvnitř vypadat, všechny ty vychytávky jsou tam její práce.

Maringotka je pro mnoho lidí také životní styl. Také to tak vnímáte?

Maringotky vnímám tak, že dříve se na ně pohlíželo jako na kočovný styl života nebo technické zázemí pro stavby. A teď postupem let začali lidé zjišťovat, že se dají krásně předělat, mají svůj styl a osobité kouzlo. Hodně se to v posledních letech rozjíždí a je to nesmírně moderní. A myslím, že teď ta koronakrize to ještě více umocnila. My jsme vlastně také původně chtěli, jak už jsem zmínil dříve, stavět nějakou chatičku nebo „tiny house.“ Ale řekli jsme si, že je pak problém, když chcete někoho pozvat a nemáte ho kde ubytovat. A není teď úplně dobré udělat velkou chatu pro tři rodiny. Lepší je mít tři malé, ať má každý svoje. I to nahrává tomu, aby si každý za dostupnou cenu pořídil něco svého. Spousta lidí plánuje právě teď, že si koupí maringotky, jako dostupné chaty nebo kancelář pro home office. Je to nejrychlejší a nejekonomičtější způsob, jak se dostat k takovému bydlení a nebýt zavřený uvnitř bytu. Samozřejmě někteří lidé mají maringotku i k trvalému bydlení. Chtějí být v přírodě, ve svém a nechtějí investovat značné finance do stavby domu. Tam ale často naráží na legislativu.

Legislativa kolem maringotek a mobilheimů není úplně jednoznačná. Asi si takový objekt nemůžete jen tak někde postavit na svůj pozemek. Existuje nějaká rada, jak nejlépe postupovat?

Je to úředník od úředníka. Běžte na stavební úřad a na úřad územního plánování, ten je nejdůležitější. Vždy jde o územní plán. Ale v 90 procentech případů platí, že jakmile maringotku napojíte na přípojky a využíváte objekt k bydlení, tak se považuje za stavbu. A pak už jde o normální proces, jako když se rozhodnete postavit třeba chatu. Někdo v maringotce bydlí, ale říká, že ji má jako kůlnu nebo jako podpůrný objekt pro zemědělství. A bydlí tam. Těžko se to samozřejmě prokazuje. Ta hranice, od kdy je to už bydlení, není úplně jasná. Stejně tak, jako kdy se to má řešit jako stavba. Ale když chce někdo připojit maringotku a bydlet v ní legálně, tak je to stejné jako s chatou. Dost často to mnozí majitelé řeší tak, že to nemají připojené na sítě, aby se těm povolením vyhnuli. Mají tam třeba suchý záchod, nemají uvnitř tekoucí vodu, sprchu. Dost často se dělá to, že jsou na střeše soláry na elektřinu, voda je v nádrži, nebo venku v barelu na sprchování, což je pak asi v pohodě. To, že v tom někdo přespává, se dost špatně dokazuje. Na druhou stranu i na tom úřadu mi řekli, že kde není žalobce, není soudce. Že úplně nechodí po kraji a nekoukají, zda je maringotka připojená na sítě nebo není. Někdy může být problém v tom, že maringotka třeba stojí dlouho na jednom místě. Četl jsem rady, že je proto ideální mít pro tyto případy pozemek rozdělen na dva a po čase objekt přestěhovat o dva metry na vedlejší pozemek. Každý úředník k tomu opravdu může přistupovat jinak, protože ta legislativa není úplně jednoznačná.

Pomohou třeba registrační značky umístěné na maringotce?

Někteří majitelé argumentují třeba tím, že když na maringotce mají registrační značku, tak je to jako vozidlo. Říkají, že jim také nikdo nechodí kontrolovat, kde parkují auto na svém pozemku. Smysl maringotky je, že jde o nemotorové přívěsné vozidlo na kolech a je v řadě případů určeno k provozu na silnici. Když k tomu seženu registrační značku, tak s tím mohu teoreticky na tu silnici vyrazit. Někdo z úředníků to akceptuje, některý ne. Já osobně narazil na standardní úředníky. My budeme mít naši maringotku ze začátku dočasně vedenou jako zázemí pro stavbu. Chceme na pozemku stavět tiny house.

Tiny house je další věc, která se teď rychle dostává do módy...

Ano, je to malý domek postavený na základech a je to opravdu hodně moderní. Třeba na 30 metrech čtverečních je úplně všechno. Zjišťoval jsem na úřadech, jaká je nejmenší možná rozloha rodinného domu. Protože když už máte dům, tak k němu můžete mít kolik maringotek chcete. Považuje se to za drobné přidružené stavby a už nemusíte vyřizovat povolení na maringotku. Teď jsme řešili, jaký mít nejmenší dům, aby měl číslo popisné a zjistili jsme, že je to minimálně 25,5 metru čtverečního. Do 25 metrů je to drobná stavba, která se nekolauduje. Aby se dala zkolaudovat, tak musí mít víc než těch 25. Když je tam jediná místnost, obvykle 1KK, tak musí mít 16 m plochy obytného prostoru. Když tam jsou dvě místnosti, tak jedna musí mít minimálně 12 metrů, ta druhá třeba osm. Obvykle úředníci řešili, co největšího lze na pozemku postavit, teď se naopak velmi často řeší, co nejmenšího je možné postavit. My bychom nakonec chtěli mít pro sebe tiny house a maringotku pro návštěvy. Myslím si, že maringotka sama o sobě není na trvalé bydlení s rodinou. Dvojice bez dětí to dá, ale pro čtyřčlennou rodinu tam chybí soukromí.