pátek 3. dubna 2020 Richard

Nevadí, že je mi 12? Dokument Víta Klusáka a Báry Chalupové rozesmívá, dojímá, ale hlavně mrazí

Všichni o něm ví, všichni o něm mluví, ale děsí děti dál. Řeč je o fenoménu zneužívání nezletilých po internetu. Přesně toho se chytil režisér Vít Klusák spolu se svou kolegyní Barborou Chalupovou, a natočili tak dokument o sociálním experimentu, ze kterého mrazí. Tři herečky ve třech pokojících provedou diváky možnou online realitou dvanáctiletých dívek, se kterou by měl být seznámen každý rodič, učitel i mladistvý.

Na začátku byla myšlenka, zadání od jedné telekomunikační sítě, která si pohrávala s nápadem na desetiminutové virální video. Založili proto na Lide.cz falešný profil dvanáctileté dívky Týnušky, na kterém dívku během 5 hodin oslovilo 83 mužů s s explicitními výzvami ke společné masturbaci pomocí videohovoru. Brzy tedy oba tvůrci pochopili, že do tak krátkého časového intervalu nejsou schopní toto důležité téma vecpat, a rozhodli se, že vytvoří celovečerní film. Samotný trailer napovídá, že se ve filmu objeví věci, na které by se rodiče měli psychicky připravit.

Dokumetaristé se rozhodli, že film natočí za pomoci tří dospělých žen, kterým byste však víc než dvanáct netipovali, a tak se dostanou přímo k samotným predátorům. Jiná možnost by pravděpodobně nebyla možná, jen málokterý rodič by jim dovolil "použít" jejich dítě k tomu, aby denně komunikovalo s možná nebezpečnými lidmi po síti.

Dokument začíná varováním ohledně nástrah na internetu s názornými ukázkami dětí, které i ve velmi útlém věku pobíhají po městě s chytrými telefony. Po krátkých titulkách se objevíme na castingu, kde režiséři hledají dospělé ženy, ty ovšem vypadají velice mladistvě.

Obnažená přirození, online uspokojování, vydírání a panenská moč

Už tady se některé z účastnic výběrového řízení svěřují s nepříjemnými zkušenostmi, které je v životě potkaly. Řeč je jak o vydírání po zaslání intimních fotografií, ale třeba i o snahu získání panenské moči, kterou údajně jeden z predátorů potřebuje k přežití. Následně oba tvůrci ze všech 23 adeptek, z nichž 19 účastnic útoky predátorů přiznávají, vybírají tři mladé ženy, které nás celým dokumentem provází.

Přímo v ateliéru pak vznikají tři velmi promyšlené a věrohodně vypadající pokojíčky, ve kterých se dalších deset dnů stávají z dospělých hereček Anežky Pithartové, Terezy Těžké a Sabiny Dlouhé dvanáctileté slečny Týnka, Míša a Niky. Jejich úkol je zdánlivě jednoduchý, vytvořit si profily na různých sociálních sítích (Facebook, Skype, Lidé.cz) a stát se volavkami pro případné sexuální predátory. Pro dokonalou iluzi si dívky z domu donesou také své osobní věci z dětství, které jim pomohou dostat se zpět do minulosti a vystupovat tak opravdu věrohodně. 

Během pouhých deseti dnů se Týnce, Míše a Niky ozvalo neuvěřitelných 2458 potenciálních predátorů. Drtivá většina z nich pak po dívkách vyžadovala sex prostřednictvím videohovoru, posílala vulgární fotky svých přirození, nebo naopak je nutila posílat svoje intimní fotky. Do společného chatu přistávaly i odkazy na dětskou a zoofilní pornografii a při společných hovorech se neznámí muži sebeuspokojovali.

Husí kůže, smích i dojetí

Samotný film v divákovi od začátku vyvolá velmi nepříjemný pocit. Už při tvorbě profilu na jedné z komunikačních sítí se Tereze alias Míše objeví okolo dvaceti žádostí o spojení. I přes to, že se dívky striktně drží kodexu, který jim zakazuje začínat komunikaci jako první, chovat se vyzývavě nebo nabízet imnimní materiál, a naopak hned od začátku své chatovací partnery upozornit na svou nezletilost, se z většiny chatujících po nepatrné chvíli stávají sexuální predátoři a slizcí psychologičtí maniaci. Mnohdy stačí jen pozdrav k tomu, aby se některé z dívek v konverzaci objevil stopořený penis. 

Ačkoli to může znít cynicky, film s sebou přináší i spoustu dojemných, ale i úsměvných a až vtipných momentů, které bychom u tak vážného tématu nečekali. Ať už se jedná o naprosto absurdní hlášky mužů, se kterými dívky komunikují, o reakce samotných hereček nebo vtipy v zákulisí. Právě tady se totiž nachází nejen filmový štáb, ale také řada odborníků, kteří s natáčením dokumentu pomáhají. Přítomna je psycholožka, právník, ředitelka Linky důvěry, sexuoložka nebo odborník z řad kriminalistů. Ti pomáhají herečkám zvládat psychická traumata, ke kterým běžně dochází u takto napadených dětí v realitě. 

Díky těmto odborníkům se například dozvídáme, že pouhých 3 až 5 procent predátorů na internetu jsou pedofilové. V ostatních případech jde většinou o muže (ale i ženy) obvykle znuděné pornem, nebo ty, kteří si užívají, že mohou s dívkami manipulovat, vydírat je, že jejich odhalené fotky zveřejní, pokud oběti nebudou dělat to, co po nich požadují. 

Tři proti dvěma a půl tisíci

S podobnými situacemi se setkávají i Týnka, Míša a Niky. Díky grafikům jsou vytvořeny fotomontáže, které po delším nátlaku predátorům za klávesnicí posílají. Jak moc jednoduché je se do kolotoče plného strachu dostat, pak zažívají na vlastní kůži. Dochází dokonce i k samotému setkání s muži, kteří je oslovili. To je jedna z nejvíce emotivních chvil v celém filmu. Na schůzku dochází vyděrač, muž v důchodovém věku s nemravnými návrhy i manželská dvojice, která chce po dvanáctileté dívce sex ve třech v nedalekém hotelu. 

A jak je u snímků Víta Klusáka obvyklé, dochází i ke konfrontaci štábu s jedním z mužů, a to právě s tím, který se ozval všem třem herečkám. Muž se začne vymlouvat na zbytečnost počínání tvůrců,vzteká se a snaží se vyjmenovat, jak závažné problémy proti jeho chatování s dvanáctiletými slečnami v České republice existují. Husí kůže za krkem však divákovi i po této vcelku absurdní a vtipné situaci zůstává, když si uvědomí, že predátora poznala jedna z maskérek v jednom z pořadatelů dětských táborů z domoviny.

Debaty s veřejností se přesunou do škol

Film, který od premiéry vidělo už neuvěřitelných 115 tisíc diváků, nelze jinak, než doporučovat dál. Velmi pozitivní je i fakt, že krom delší verze, na kterou mohou přijít pouze lidé starší 15 let, vznikla i kratší verze s názvem V síti: Za školou pro dvanáctileté děti. Ta neobsahuje tolik explicitně sexuálního obsahu a naopak se v ní děti dozví spousty rad přímo od hereček. Tato výchovná verze pak slouží v rámci tour po Česku školám, kde se dostane nejen k cílové věkové skupině, ale i k učitelům. Spolupráce mezi dětmi a dospělými je právě onen kýžený cíl, ke kterému by film měl společnost dotlačit.

Tvůrcům nejde o stigmatizaci nebo potrestání predátorů, proto jsou tváře všech mužů rozmazané. Film má vyvolat debatu ve veřejném prostoru a naučit jak děti, tak dospělé, jak se s témto problémem případně vypořádat. I přesto však kriminalisté tvůrce oslovili a momentálně jsou někteří muži prošetřováni z důvodu porušení zákona.

Je asi složité odhadovat, jak moc se film dotkne samotných predátorů. I přesto, že jejich identita je skrytá pod filtrem, hlasy jednotlivých mužů jsou rozeznatelné a rysy i způsob chování asi jejich blízcí poznají, což jim může způsobit opravdu obrovské problémy. Na místě je ale spíše otázka kolik z nich s oslovováním nezletilých přestane, či zda se nějaké větší kontroly ujmou i samostatné chatovací sítě. 

Žánr: dokumentární
www.vsitifilm.cz/
Česko, 2020
Scénář: Vít Klusák, Barbora Chalupová
Režie: Vít Klusák, Barbora Chalupová
Hrají: Tereza Těžká, Anežka Pithartová, Sabina Dlouhá, Karolína Zachová, Vít Klusák, Barbora Chalupová, Barbora Potužníková, Jan Vlček
Distribuce: Aerofilms
Distribuční premiéra v ČR: 27. 02. 2019

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo2 čtenářů

Autoři | Foto Youtube.com

Štítky V síti, fenomén, internet, predátoři, Klusák, Chalupová

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.