Úterý 4. 11. 2025 | Svátek má Karel
Dnes, 07:05
Málokdo ví, že více než před sto lety byli Jihlavané české národnosti u svých německých sousedů takříkajíc ušlápnutými chudými příbuznými. Němci se na Čechy dívali přes prsty, neboť jich bylo ve městě nesrovnatelně méně. Zejména v důležitých městských záležitostech chybělo slovo bohatých a vlivných Čechů. Právě těch se českým Jihlavanům nedostávalo také v zemědělském podnikání v pěstování obilí, brambor a chovu dobytka.
Česká agrární ročenka otiskla před rokem 1900 příspěvek jihlavského statkáře Aloise Bártů, hospodařícího na statku v Brtnické ulici a na polích jihovýchodně od Jihlavy: „Češi se vždycky vzájemně uznávali a drželi při sobě. Vážíme si sami sebe, že víme, na co, jak, kdy, proč a čím musíme sáhnout. To Němcům chybí a najímají si české sedláky, aby jim radili. I ten našinec pacholek a děvečka vědí líp, co kráva potřebuje nebo kdy do země dát brambory či vysít len,“ uvedl Alois Bártů.
Jihlavský magistrát se rozhodl ve věci něco udělat a zřídil sedlákům školu. Do školních lavic právě dostavěné hospodářské a zemědělské školy v Telečské ulici usedli poprvé studenti 10. listopadu 1902. Škola byla německá, profesoři Němci a všichni studenti pocházeli z německých rodin. Jihlava s 23 tisíci obyvatel byla toho času německá a jen každý pátý Jihlavan měl českou národnost.
„Od jara 1903 se kolem školy zřídila zahrada pro praktická cvičení v polních a sadařských pracích, aby studenti poznali základní věci. Počet žáků překročil třicítku, přibylo učitelů a byl založen spolek absolventů a praktiků, pomáhajících šířit odborné vzdělávání v německých obcích kolem Jihlavy,“ uvedl jihlavský historik Karel Křesadlo s poznámkou, že na Jihlavsku byli Němci zemědělským vzděláním takřka nedotčeni. Němečtí velkostatkáři si pronajímali české správce neboli šafáře. Všechnu práci raději přenechávali českých sedlákům, kteří naopak věděli naprosto přesně, co, kdy, kde a jak mají dělat.
Budova zemědělské odborné školy byla svého času jediným stavebním objektem na pravé straně Telečské ulice ve směru od města. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek „Německá strana v tomhle směru silně zaostávala. První pokus zřídit zemědělskou školu ve Štokách ztroskotal, až v listopadu 1897 zahájila škola v dnešní Benešově ulici. Školní rok trval od listopadu do dubna. Slabší žáci mohli ročník opakovat. První ředitel W. Raschendorfer učil dvanáct, pak dvacet žáků. Zájem rostl, statkáři Němci posílali děti, aby se naučily základní věci. Jejich výbor prosadil novou školu. V roce 1901 koupil pozemek u Telečské ulice a v září 1902 už škola stála,“ přiblížil svého času rovněž jihlavský historik Zdeněk Jaroš zrod budovy.
Pro dokreslení tehdejší situace v Jihlavě v týdnu před Vánocemi 1901 praskl ve věži kostela sv. Jakuba malý mešní zvon Karel. Roku následujícího jej ve Vídni přetavil a přelil zvonař Hilzer. V prosinci dostala fara od pana opata nový kočár pro zaopatřování nemocných, aby k nim farář s duchovní útěchou dorazil co nejdříve. „Jihlava byla tou dobou rozpolcena a katolíci čeští i němečtí se v Jihlavě neznali. Každá část se vyvíjela úplně samostatně. Spíše se jejich zájmy občas střetávaly podle toho, jaká byla právě politická konstelace,“ zapsal později ve Svatojakubských análech páter Oldřich Med. Dodejme, že věřící byl tehdy bez výjimky každý a že v létě 1910 měla zmiňovaná škola padesát žáků.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
Aktualizováno 30. října, 17:00
