Úterý 7. 10. 2025 | Svátek má Justýna
Dnes, 07:05
Těžko přetěžko si dnešní Jihlavan dovede představit, že by ho nad ránem z nejsladšího spánku ve zlomku vteřiny vytrhly hektolitry rybniční vody a vzápětí pohltila obrovská vlna. Taková, která odnáší spáče i s postelí a celým domem. Tak kruté probuzení prožily desítky Jihlavanů z domů při Koželužském potoce po svátku archanděla Michaela.
Málokdo ze současníků ví, že v těchto dnech je tomu právě 505 let, co se ranní Jihlavou od domu k domu nesl křik a volání o pomoc při strašlivém neštěstí.
Masy rybniční vody se valily protrženými hrázemi nad Jihlavou pod pístovskými rybníky a smetly domy v údolíčku, zvaném U Koželuhů. Potopa přišla o druhé hodině nad ránem. Psal se rok 1520 a kalendář toho dne ukazoval pátek 5. října po svátku archanděla Michaela. Valící se živel rval obrovskou silou domy ze země a odnášel je i s lidmi a zvířaty. Osob bez známek života v mokrých šatech nacházeli obyvatelé města při vodě toho dne za rozbřesku desítky. Další těla utopených ještě řadu dní děsila Jihlavany, když je nacházeli ve skrytých zákoutích při potoku.
„Stalo se, že 5. října v noci se protrhl rybník Lukáš před městem Jihlavou s třinácti dalšími rybníky pod ním ležícími a vzniklá povodeň zcela vyplavila předměstí U koželuhů. Vlastní nedbalostí to zavinil nově přijatý porybný na pístovských rybnících. Prudká vodní záplava odnesla celé domy a 32 obyvatel předměstí zahynulo. Jejich mrtvá těla byla nalézána až v údolí Jihlávky v dnešních Březinových sadech. Když voda opadla, nacházely se kromě mrtvol také peníze, truhly, šatstvo a prádlo,“ řekl k tomu svého času jihlavský historik Karel Křesadlo.
Jihlavané po neštěstí nemluvili celé týdny o ničem jiném a dávali si dohromady jedno s druhým. Vzájemně se litovali a utvrzovali, že Bůh se rozzlobil a sesílá na ně trest.
Úterý, 23. září 2025, 07:02
Všichni chodíme na jihlavský hřbitov zalít trvalky, rozsvítit svíčku a o dušičkách se necháváme trochu postrašit a nadchnout stovkami světýlek. Dost lidí tam za soumraku prožívá nejistotu a lehké mrazení. Není divu, neboť na hřbitov chodíme hlavně...
Byla tehdy taková doba, že z Německa proudila mezi věřící do českých a moravských měst protestantská víra reformátora Martina Luthera a střety měst s bohatými feudály sílily. Jihlavané z nejrůznějších důvodů reptali proti radnici. Mimo jiné proto, že údajně špatně spravovala vodárenské rybníky.
„Z toho vzniklo velké osočování a nevůle proti městské radě a pánům, ustanoveným nad vodou, jako by neštěstí bylo bývalo způsobeno jejich zanedbáním. V sobotu byla mrtvá těla 24 osob přinesena do města a v neděli nato s úctou pohřbena,“ doplnil další jihlavský historik František Hoffmann. „Při pohřebním průvodu bylo pak takové hoře a naříkání, takže také jen málokteří z městské rady šli spolu ke hrobu, neboť se obávali pozdvižení,“ připomněl Hoffmann.
K tomu se tehdy přihodila náhoda, jíž by tehdejší jihlavští radní mohli pojmenovat „co čert nechtěl.“ Zápisky věhlasného kronikáře Leupolda a další historické prameny uvádějí, že za nějaký čas po potopě bylo pod zdí u potoka nalezeno zapadlé tělo mrtvého tovaryše Polizera. Chudý dělník tam ležel podle lidí bůhvíjak dlouho a nikoho to údajně nezajímalo.
Jihlavany to vyvedlo z míry a veřejně začali radnici spílat: „To byla poslední kapka do poháru trpělivosti všech plnoprávných občanů, vlastníků domů a plátců městských dávek,“ nadávali na konšely. Poté bylo svoláno velké shromáždění lidu v klášteře Matky Boží. Za vůdce byly zvoleny čtyři osoby a ke společnému zápisu představitelé všech řemesel otiskli pečeť. Zloba proti radnici sílila.
Úterý, 9. září 2025, 08:47
Mladí i staří, každý Jihlavan možná už od malička i lidé ve světě znají Kostelec. Ne snad pro nějakou geografickou zvláštnost, ale pro maso a výrobky z něj. Každý ví, že ne moc velká obec 15 km od Jihlavy je dlouhé roky spojená s chutí a vůněmi...
„Při této škodlivé rebelii mocně pomáhal Hans Hoffmann, kvardián v kostele Matky Boží. Radil obci, že má zanésti mrtvé tělo Polizerovo na radnici, radu veřejně rozkřičeti a dovolávati se práva nad ní,“ napsal k tomu dále historik František Hoffmann. Jinými slovy členové městské rady měli jít na pranýř a mělo být vyhlášeno, že obec je v rozhodování a ve všem nadřazená radě.
Věc silně otřásala městem, což potvrzují další dokumenty. Například Svatojakubské anály autora Oldřicha Meda, kooperátora u sv. Jakuba.
Historický snímek s mostkem přes Koželužský potok v zástavbě přízemních domků po směru přítoku z polí k městu. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek „V době, kdy Martin Luther vystoupil proti Církvi, Jihlava šla od rozčilení do rozčilení. Nad městem se protrhly hráze rybníků, zaplavily celé údolí U koželuhů, přičemž 32 lidí přišlo o život a mnoho stavení voda sebrala. Pak ještě jiné zápletky vedly k hněvům proti radnici, která prý pramálo dbala na bezpečnost občanů. Je zajímavé, že v čele nespokojenců stál kvardián minoritů P. Hans Hoffmann. Místo, aby rozpálené hlavy uklidňoval, jen je ještě povzbuzoval proti pánům,“ vypovídají Svatojakubské anály.
Pomyslná mračna nad Jihlavou v říjnu 1520 houstla. Radní v den shromáždění u Matky Boží v předtuše vážných problémů vyslali zástupce do kláštera, aby lid zklidnili a přivedli jej k poslušnosti. Jenže dav je vypískal a poslal zpátky na radnici.
„Celý mohutný zástup lidu z města i předměstí, posílený i o sedláky z okolních vsí, vedený zvolenými náčelníky, donesl mrtvé tělo před radnici. Domnívali se, že radní nevyčkají jejich příchodu a raději se uklidí. Než členové všech tří tehdejších rad právě zasedali. Po velké námaze a přesvědčovací práci radních se nechali shromáždění umluvit a nechali mrtvé tělo přenést ke kostelu sv. Jakuba a tam ho pohřbít. K dohodě s radou však nedošlo,“ popsal dramatickou situaci historik Karel Křesadlo.
František Hoffmann ve svém bádání shrnul, jak se situace vyvíjela: „Obec se stávala den ode dne útočnější a drzejší a odvážila se násilí. Konala tajná i veřejná shromáždění proti radě, opatřila pečeti všem řemeslům, požadovala složení účtů od rady, ustanovila novou radu, povolila každému šenkovat víno, chtěla spravovat rybníky a vsi a způsobovala jiné neřády, o nichž by bylo mnoho co psáti.“
Historické prameny uvádějí, že zástupci cechů a obce obvinili městskou radu a dosadili svoje nové konšely. Ti měli obratem povolit volný prodej sukna, vína, a jiných výrobků, doté doby omezovaných. Městskou radu mělo údajně ovládat několik příbuzných rodin a tomu prý odpovídalo hospodaření města včetně vedení účtů.
Úterý, 26. srpna 2025, 07:05
Máme město s mimořádně bohatou historií, do jejíž mozaiky zapadá svým dílkem výjimečný životní příběh jihlavského rodáka a prvního jihlavského mučedníka Augustina Strobacha. Zemřel skutečně mučednickou smrtí po osmatřiceti letech bohatého života na...
Tím vznikla městu veliká škoda a jihlavská vrchnost musela hledat útočiště u Její Královské milosti. Spor urovnával i moravský podkomoří Vilém Kuna z Kunštátu a další páni. Strany byly předvolány do Brna. Vše marno, spory sílily. V únoru 1522 do Jihlavy zavítal protestantský kazatel Pavel Sperat, který dle katolíků zaséval do srdcí věřících zmatek luterské reformace. Ať tak či onak, ve městě mu obrazně řečeno na vějičku rychle a ochotně sedalo mnoho nadšených Jihlavanů.
Rok nato Jihlavu zachvátil obrovský požár. Oheň spolykal až na ojedinělé výjimky všechny budovy ve městě a o život připravil 22 lidí.
V listopadu 1524 vyvrcholily nepokoje proti městské radě. Král Ludvík už byl unavený nekončícími spory a chtěl mít konečně od Jihlavy pokoj. Poručil vší silou a mocí zasáhnout proti vzpurným řemeslníkům a teprve tvrdé postihy přivedly městskou obec k poslušnosti.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
