Pátek 13. 6. 2025 | Svátek má Antonín
Už tradičně patří začátek června akci, jejíž historie sahá až do roku 1933. Závod mezi Prahou a Bratislavou zavítal ve čtvrtek do Polné, v sobotu se na zpáteční cestě vozy ukáží v Jihlavě.
Ve čtvrtek dopoledne je v centru Polné pořádně živo. Zaparkovat se tam prakticky nedá a kolem půl desáté, kdy projíždějí startovní branou první předválečné vozy účastníci se závodu historických vozidel 1000 mil Československých, doprava ve směru z Husova náměstí na Zábornou kolabuje. V kolonách jsou i kamiony, které aktuálně nemají v centru města vůbec co dělat.
Zakrátko však berou řízení dopravy do svých rukou policisté, auta v jednom směru odklánějí na jinou trasu a po kolonách není ani památky. Panuje pohodová atmosféra, někteří startující míří rovnou na start do další etapy, jiní využívají parkoviště. Často si dají zmrzlinu nebo jinou dobrotu, jiní musí odkrýt motor. „Je to jen technika,“ glosuje člen jedné z posádky, zatímco s kolegou prohlíží motor. Vedle stojící posádka pak vysvětluje divákům, jak se motor za jízdy v teplém počasí chladí. Obě dvojice však v závodě pokračují.
Celkem 1000 mil dlouhá trasa mezi Prahou a Bratislavou je určena pro meziválečné vozy, v Polné je ale klenotů na čtyřech kolech daleko více. Parkuje tam Ford RS200 v barvách legendárního monstra skupiny B, na druhé straně silnice stojí Porsche 911, kolonou se proplétá rudé ferrari, později městem projede i corveta ze sedmdesátých let a tak by se dalo pokračovat.
Závod neúnavně moderuje starosta Jindřich Skočdopole (Nezávislí pro Polnou), který divákům vždy přečte startovní číslo, název vozu a posádky, často přidá i nějakou zajímavost, přeci jen nekomentuje tento závod poprvé. „Musel jsem se něco naučit, někdy mi chybí odborná výslovnost, ale rozhodně mě baví komentovat závod, dělám to v rámci svých možností,“ řekne po odjetí všech aut skromně Jihlavské Drbně. „Jako starosta mám jiné starosti, při moderování si odpočinu,“ dodá na otázku, jestli není náročné déle než dvě hodiny mluvit na mikrofon.
Každá posádka dostane kromě potvrzeného výkazu také vodu a místní specialitu, mrkvance. Někteří se do nich s chutí zakousnou ještě než se vydají na trať. „Místní mrkvance jsou tak lahodné, že kdo je jednou ochutná, další rok už se na ně těší. A kdo neochutná, dělá velkou chybu,“ říká pyšně starosta a nezapomena místním připomenout i letošní Mrkancobraní, které se koná v půlce srpna.
To už ale u radnice parkuje unikátní Tatra T77, kolem majitele se hned utvoří hlouček přihlížejících, kteří se dozví, že se jedná o jeden z pěti vyrobených prototypů, který dříve čtyřicet let jen stál v garáži. Po renovaci ale dělá manželům Bauerovým jen radost, najezdili s ním už tisíce kilometrů nejen na trase mezi Prahou a Bratislavou a vždy dojeli do cíle.
Hned v zatáčce po startu sedí děti z místní školky. To jsou tradiční návštěvníci závodu. „Chodíme každoročně, bereme si bezpečnostní prvky, abychom byli vidět a dětem se to moc líbí. Dostaly lízátko, tak jsou spokojení,“ směje se ředitelka Marcela Klímová, které se také tato akce líbí. Zpestření mají i rodiče dětí, které během dne dostávají na WhatsApp fotku dětí s veterány.
Zhruba v polovině startovního pole do Polné zavítá ředitel závodu, který krátce pozdraví diváky. Jeho moderní Škoda Kodiaq se pak paradoxně potká s Bugatti 13 z roku 1922, nejstarším vozem celého závodu. Ten projede časomírou a krátce poté parkuje svůj drobný vůz u chodníku, posádka si chce dát něco dobrého. „Co překážíš, popojeď s tím,“ křičí řidič dalšího vozu, mohutného Walteru P4 Super Sport z roku 1927, který tak tak vytočí zatáčku.
Přihlížející říkají cosi o nervózním řidiči, ale obě auta zastavují jen kousek od sebe a řidiči se potom družně baví. Je jasné, že šlo jen o přátelské popichování. To už je ale stará bugattka pod drobnohledem přihlížejících. „To je úplně nový auto, původní je jen šasi,“ hodnotí jeden z diváků.
Pak se chce vydat na tratu Škoda Rapid OHV z roku 1940, jeden z mála vozů s levostranným řízením. Otáčet volantem ale musí řidičce pomáhat spolujezdec, tato auta posilovač ještě neměla a otočit kola na místě je značně náročné. To už se ale blíží Citroën Traction Avant Z CV. „To je strojovna,“ poznamená jeden z diváků s digitálním fotoaparátem v ruce. „A já přesně takový dal do šrotu,“ povzdychne si záhy.
Hlasitě o sobě umí dát vědět posádka Denisa Bauerová Schneider a Romana Kajerová, jejichž Rover Twelve Sports Saloon troubí značně specificky, hlasitě a často. To se líbí dětem sedícím u trati, které nadšeně mávají na všechna auta, i ta soudobá. Veterány ale ještě povzbuzují pokřikem: „Zatrub, zatrub,“ a radují se, když jim někdo vyhoví. Zahraniční posádky jim však pochopitelně těžko mohou rozumět.
V závěru startovního pole pak přijíždí nejmohutnější auta. U startovní brány se potkávají prezident Veteran Car Clubu Praha Václav Kafka za volantem Lincolnu L a bývalý ředitel tohoto závodu Miroslav Krejsa, ten jede s Lagondou Three litre a v krátkém rozhovoru ujišťuje přihlížející, že stále má dostatek aktivit.
Jako z jiného světa se mezi těmito koráby jeví závodně vyhlížející modrá Bugatti 37 z roku 1926. Letos jede mimo soutěž. „Půjdeme si dát zmrzku,“ navrhuje jezdec po vystoupení z auta, jeho navigátor se k němu přidá a pak spokojeně sedí na obrubníku, zatímco kolem jejich vozu příznivci historie nadšeně debatují. O původnosti tohoto stroje, o závodech v dobách minulých a o tom, že taková doba se už nikdy nevrátí.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
