Dnes si připomínáme výročí narození nejproslulejšího českého nakladatele a nejslavnějšího rodáka Přibyslavi Jana Ottu, který je nejvíc známý díky sedmadvacetidílnému Ottovu naučnému slovníku. Ten dodnes svým rozsahem nebyl překonán.
Jan Otto se narodil 8. listopadu 1841 v Přibyslavi na Havlíčkobrodsku v domě s číslem popisným 42, jenž se nachází na dnešním Bechyňově náměstí. Paradoxem je, že téměř všechny encyklopedie z poslední doby za Ottovo rodiště uvádějí Prahu. Byl nejstarším z dětí v rodině vojenského ranhojiče. Janovi rodiče nebyli příliš majetní, proto mu nemohli platit studia. Ve 13 letech tedy ukončil školní docházku a odešel do Prahy, kde se vyučil kupcem.
Jeho pozornost ovšem nejvíce upoutal knihtisk, a v 21 letech získal zaměstnání v tiskárně bratří Grégrů, kde poté působil deset let. Svou pílí, pracovitostí a roku 1869 také výhodným sňatkem s dcerou zámožného pražského tiskaře, nakladatele a knihkupce Jaroslava Pospíšila se postupně osamostatnil. V dubnu roku 1871 převzal Grégrův podnik na Václavském náměstí, kde úspěšně provozoval nakladatelství a knihkupectví.
Rodák z Přibyslavi Jan Otto vydával knihy z nejrůznějších oborů – od nenáročné lidové četby (edice Matice lidu a Laciná národní knihovna) přes cestopisy a odborné publikace z nejrůznějších oborů (filozofie, matematika, jazykověda), slovníky, ale i časopisy (Zlatá Praha, Lumír, Ilustrovaný svět, Světozor, humoristický Paleček). Mezi známá díla, která vydal, patřil i Brehmův Život zvířat, ilustrované Povídky, arabesky a humoresky Svatopluka Čecha a rozsáhlý cyklus Čechy.
Otto nejen knihy vydával, v letech 1874–1884 provozoval i knihkupectví. Z Václavského náměstí nejprve přesídlil v roce 1879 do Jungmannovy ulice, až nakonec v roce 1883 získal vlastní dům čp. 534/II U Žateckých, západní křídlo na Karlově náměstí 34, kde dále rozvíjel svou činnost a jeho tiskárna se zařadila mezi nejúspěšnější v českých zemích. Úspěšně konkurovala nakladatelstvím Vilímka a Topiče. V roce 1899 Otto prodal svou tiskárnu České grafické společnosti a dále pokračoval pouze v práci nakladatelské. V témže roce otevřel filiální prodejnu svých knih v ulici Gluckgasse č. 3 v centru Vídně.
Ottovým největším, nejznámějším a dodnes nepřekonaným dílem je Ottův slovník naučný, který ve 27 dílech vycházel v letech 1888–1908 (dva dodatky vyšly v roce 1909). Dočkal se několika reedicí a na sklonku 20. století byl vydán i na moderním médiu CD-ROM. Vedle „velké“ verze byly vydány i Malý Ottův slovník naučný (dva díly 1905–1906) a Ottův kapesní slovník naučný (1908). Velkolepost naučného slovníku nesnižuje řada větších či menších omylů, mezi něž patří i chybně otištěný městský znak Ottovy rodné Přibyslavi.
Kromě své plodné vydavatelské práce byl aktivně činný také ve společenském životě své doby. Oťák, jak ho hovorově nazývala čtenářská obec, byl členem mnoha spolků, např. Sokola, Umělecké besedy, Merkuru, První občanské záložny, Průmyslové jednoty, výboru pro stavbu Národního divadla, vedení Pojišťovny Praha a vedení Živnostenské banky.
Jan Otto také udržoval blízký kontakt s důležitými osobami téže doby - třeba s T. G. Masarykem či Edvardem Benešem. Tak získal řadu vyznamenání a medailí, třeba rytíř řádu Františka Josefa (1891, za účast na zemské jubilejní výstavě), zlatou medaili města Prahy (1896), zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži (1900) či titul Knihkupec české univerzity od Univerzity Karlovy.
Otto na svůj rodný kraj nezapomínal ani v pokročilejším věku. Podporoval zde vzdělávací a osvětové spolky, nemalou měrou se zasloužil například o sbírku peněz a později i realizaci Žižkovy mohyly nedaleko Přibyslavi, připomínající úmrtí vojevůdce Jana Žižky. Ta byla odhalena v roce 1874. Za své zásluhy o Přibyslav byl v roce 1912 jmenován čestným občanem tohoto města.
S manželkou Miladou, která zemřela ve svých 42 letech, měli tři syny, z nichž dva zemřeli velmi malí. K tomu měli čtyři dcery. Ze tří synů přežil jen nejmladší Jaroslav Vladimír Otto, ten se vyuřil jako knihkupec. V nakladatelské činnosti svého otce pro rodinné dědické spory dlouho nepokračoval. Jeho čtyři starší provdané sestry a jejich manželé měli jiné podnikatelské záměry. Podnik se dostal do rukou cizím osobám, takže v roce 1941 Eduard Bass již pouze konstatoval, že pro „nemoudré chápání piety […] došlo k téměř úplnému rozpadu všeho, co pracné úsilí Jana Otty vytvořilo.“
Rodák z Přibyslavi a autor veledíla Ottův slovník naučný Jan Otto zemřel 29. května 1916, tedy uprostřed první světové války. Aktivní byl až do svých posledních dní a jen několik dní před svou smrtí prohlásil, že „písemnictví naše dříve chudé začíná se rozmáhati do šířky i do hloubky.“
Jeho pohřeb byl impozantní, pochován je na Vyšehradském hřbitově. Na Ottu nezapomněli ani v jeho rodné Přibyslavi. Den po Ottově úmrtí se sešla smuteční schůze městského zastupitelstva a bylo rozesláno na 200 smutečních oznámení. Pohřbu Jana Otty v Praze se jako zástupci města zúčastnili starosta Jan Bechyně a tři další členové městské rady.
Rodný dům Jana Otty v Přibyslavi byl hodně poškozen a musel být zbořený při bombardování města na konci války v roce 1945. Na dvoře nedalekého Kurfürstova domu byla umístěna a 8. září 1996 slavnostně odhalena pamětní deska Jana Otty od přibyslavského akademického sochaře a starosty Romana Podrázského.
Foto bejvavalo.cz, encyklopedie.praha2.cz, Město Přibyslav (Ivo Havlík) | Zdroj Město Přibyslav, bejvavalo.cz, encyklopedie.praha2.cz, wikipedia
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
