ECB došla trpělivost. Ne úplně… tak, že by za sebou jednou pro vždy zabouchla dveřmi. Centrální bankéři se ale tentokrát na místo pravidelné dávky cukru rozhodli oprášit bič. A není po pravdě příliš čemu se divit. Řecká strana si během víkendu dál trvala na svém a v klíčových reformních bodech již nechtěla ustoupit ani o píď. Neuspěla tak logicky se svojí žádostí o natažení současného záchranného programu (za horizont 30.6.) ani s žádostí o poskytnutí překlenovací půjčky. Rozhodnutí o uspořádání referenda na 5. července tak v zásadě bylo rozhodnutím nesplatit na konci měsíce včas peníze Mezinárodnímu měnovému fondu.

Česká ekonomika roste nejrychleji za posledních osm let, nezaměstnanost klesá, ale mzdy doposud za tímto pozitivním trendem zaostávaly. A pro ČNB je to zásadní otázka, protože od rychlejších nominálních mezd si slibuje i silnější domácí inflační tlaky a ty ve finále mohou v budoucnu otevřít cestu k opuštění kurzového režimu. Na začátku roku rostly mzdy nominálně pouze o 2,2% , a to především díky růstu platů v nepodnikatelské sféře. Jak dlouho budeme ještě čekat na rychlejší růst mezd?

Na konci uplynulého týdne německé dluhopisy konečně našly pevnější půdu pod nohama. Prodejní panika z předešlých týdnů byla pravděpodobně hnaná především technickými faktory. Z těch fundamentálních svoji roli sehrála především rostoucí cena ropy, která postrčila vzhůru dlouhodobá inflační očekávání. Strach z inflace je ale zatím rozhodně přehnaný a měla by to v tomto týdnu potvrdit konečná inflační čísla za duben. Dynamika cen v eurozóně je nulová a ještě nějakou chvíli taková zůstane - na konci roku čekám pomalý nárůst k 0,6 %....nic víc. Navíc i cena ropy nemá pravděpodobně již moc prostoru pro další růst.